DIVUS PRAHA: Martina Klouzová – Niubó: Poslední sochy
Martina Klouzová – Niubó: [b]Poslední sochy[/b]

Martina Klouzová – Niubó: Poslední sochy

07.11.2015 - 15.11.2015

DIVUS PERLA | en

Výběr soch z let 2005 – 2015, realizovaných nebo zamýšlených pro veřejný prostor.

Sochy z posledních deseti let jsou hodně ovlivněné mojí životní situací. Zůstala jsem na venkově sama s dítětem a věnovala se pouze synovi a práci. Lidé, se kterými jsem se nejčastěji setkávala a se kterými jsem téměř výhradně mluvila byly děti. to se odrazilo i v mých věcech. Jejich svět mi svou poetickou surovostí pomáhal transformovat moje představy.

V posledních deseti letech se věnuji převážně tvorbě soch a objektů do veřejného prostoru. Klasický galerijní prostor mne nikdy příliš nepřitahoval. V devadesátých letech jsme hodně vystavovali ve vybydlených domech a jiných opuštěných prostorech, kde jsem vytvářela instalace, určené přímo na konkrétní místo. Později mi ale začala vadit pomíjivost těchto instalací a začala jsem se věnovat klasičtějšímu pojetí objektu a sochy. Sochy z posledních deseti let jsou hodně ovlivněné mojí životní situací. Zůstala jsem na venkově sama s dítětem a věnovala se pouze synovi a práci. Lidé, se kterými jsem se nejčastěji setkávala a se kterými jsem téměř výhradně mluvila byly děti… to se odrazilo i v mých věcech. Jejich svět mi svou poetickou surovostí pomáhal transformovat moje představy. V  případě sousoší Kočky pro Libereckou radnici jsem tak úzce spolupracovala se svým, tenkrát asi čtyřletým synem Brunem, že jsem pouze upravila a „trochu“ zvětšila naše společné výtvory z modelíny.

Výstava představuje výběr soch, realizovaných nebo zamýšlených pro veřejný prostor. Některé, vznikly na základě zadání, jiné na svůj prostor pro trvalé umístění ještě čekají. Jedná se prakticky o modely - originály, které jsou pak pro konkrétní prostor realizovány v trvanlivém materiálu.






07.11.2015 - 15.11.2015

Комментарии

Milan Bartoš | 02.04.2016 16:11

Také jsem tak daleko dočural

Добавить новый комментарий

Рекомендуемые статьи

Nick Land – An Experiment in Inhumanism Nick Land – An Experiment in Inhumanism
Nick Land was a British philosopher but is no longer, though he is not dead. The almost neurotic fervor with which he scratched at the scars of reality has seduced more than a few promising academics onto the path of art that offends in its originality. The texts that he has left behind are reliably revolting and boring, and impel us to castrate their categorization as “mere” literature.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
My Career in Poetry or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Institution My Career in Poetry or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Institution
An American poet was invited to the White House in order to read his controversial plagiarized poetry. All tricked out and ready to do it his way, he comes to the “scandalous” realization that nothing bothers anyone anymore, and instead of banging your head against the wall it is better to build you own walls or at least little fences.
An unsuccessful co-production An unsuccessful co-production
If you know your way around, you might discover that every month and maybe even every week you stand the chance to receive money for your cultural project. Successful applicants have enough money, average applicants have enough to keep their mouths shut, and the unsuccessful ones are kept in check by the chance that they might get lucky in the future. One natural result has been the emergence of…