Akhe

Léto 1999
Na trávníku areálu kláštera v Plasech se občas mihnul jeden nebo druhý muž vzbuzující respekt již svými vysokými postavami a do špičky zastřiženými plnovousy sahajícími až na prsa. Maxim a Pavel ze skupiny performance Akhe se zúčastnili, spolu s jinými umělci, rezidenčního uměleckého programu Miloše Vojtěchovského. Umělci a rezidentky ze Spojených států a z jiných anglicky mluvících zemí se po celou dobu svého pobytu v Plasech scházeli v obrovské kuchyni kláštera, kde se mezi vařením a jídlem vedly milé štěbetavé rozhovory na věčné téma umění, umění vlastní, umění jiných a život umělců vůbec. Pavel a Maxim se cpou nakrájenými krající chleba a špekem a k tomu si přes stůl podávají sekeru a kladivo. Berou nástroje do rukou, zkušeně potěžkávají topůrka „ÄA“ a úsečně, heslovitě, vedou dialog v ruštině „ďđčěeđío äâa“ do jejich připravované „ďeíűęoâűé ęaíaň“ performance „Âíe ęëe˙“. Rusky neumím, ale jenom se slovansky vciťuji a tuším. Podobně jako se dají vytušit slovanské významy ruského divadla Děrevo, dají se vytušit i významy jednoduchých a stručných vět skupiny Akhe. Skupina Akhe a divadlo Děrevo pochází ze stejného města, Petrohradu, a v době naší sametové revoluce v letech 1989 až 1990 oslavovala tato generace své třicátiny a první velké mezinárodní úspěchy. Přestože divadelní skupina Děrevo a per- formanční skupina Akhe pochází ze stejného kulturního zázemí, a jsou si tedy blízké, je už od prvního pohledu na představení Akhe zřejmé, že Maxim Isaev i Pavel Semchenko jsou výtvarníci. V představení nehrají, děj emočně neprožívají, ani emoce nepředstírají, ale výraznou osobitou prezencí na jevišti realizují své scénické plány.

Týden nato
Performance skupiny Akhe v areálu kláštera, ve věžičce sýpky.
Představení konané asi pro dvacet diváků.
V paměti mi utkvěla v prostoru na lanoví zavěšená rakev, ve které leží Maxim. Pavel zahajuje představení přepálením prvního lana, kterým uvolní v pros- toru zavěšené kladivo. Kladivo se zhoupne, opíše vzduchem oblouk a promyšleně udeří celou svou vahou do knihy upevněné na zdivu. Kniha se rozevře, Pavel k ní přistoupí a vytrhne z ní list. List z knihy překládá na malý čtvereček, vkládá ho složený do úst, chvíli ho přežvýkává a potom spolkne.
Poté Pavel přetínáním a přepalováním lan začne ve vzduchu pohybovat rakví s Maximem, rakev postupně uvolňovaná ze závěsu pokaždé o kousek spadne a změní úhel. Pavel v rychlém sledu za sebou přetíná nebo přepaluje další závěsná lana rakve, rakev se při pádu různě naklání, staví, mění polohu, působí to, jako by se pod tíhou Maxima převalovala vzduchem, až se na závěr rakev obrátí dnem vzhůru a Maxim z ní vypadne přímo před diváky na zem, do improvizovaného „jevištního prostoru“.

Podzim 2002 – Festival 4 dny
v pohybu
Máme s Jednotkou zase festivalový bar, tentokrát opravdu miniaturní. Při objednávání se za pult vejdou maximálně tři osoby, a já si připadám při nalévání drinků jako mechanická tančící panenka v minitrafice, která se točí jenom kolem své osy. Jsou tu také Akhe. Včera přijeli a zítra hrají jedno ze svých celovečerních divadelních předsta- vení, těším se.
Pavel a Maxim si k baru pravidelně chodí pro panáky, popíjejí střídavě vodku nebo be- cherovku. I přesto, že se jejich vousaté brady zjevují za pultem baru přinejmenším již poosmé a objednávají si pořád totéž, zachovávají si stále svou přirozenou důstojnost. Pravděpo- dobně se stejnou vůlí, s jakou dokáží na scéně manipulovat s živly („Můzo, své půvabné oči si dobře chraň před ohněm, vroucí žár je nebezpečná zbraň…“) a pohrávat si s ohněm a s vodou, jsou schopni zvládat i démonické množství alkoholu v krvi.
Probíhá představení Akhe na 4 dnech v pohybu v divadle Ponec, ale já jsem nakonec odsouzená hlídat za barem kasu a chlast, takže nic nevidím, jenom naslouchám do prostoru. Z jeviště se nese dramatické ticho, do toho jsou slyšet další zvuky, něco se šoupe po podlaze, něco padá, pak ticho, ťuknutí dvou předmětů o sebe, smích... Během hodiny zvuky gradují, ozývají se stále častěji a hlasitěji, až přecházejí do bouřlivého potlesku diváků. Představení se líbilo.
„Kudla spadla a zabodla se do baletizolu,“ slyším někoho, jak komentuje představení, „Maxim byl tak hbitej, že vůbec nerozumím, jak to mohl stíhat...“ „Ta žena, to byla Olga nebo Barbara? Ruska?“, ze zachycených útržků rozhovorů zákazníků u baru čekajících na drink si vytvářím obrázek o představení Akhe. Diváci klasického divadla jsou ohromeni až šokováni, ale není jich mnoho, protože se na podobné alternativní akce dostavují jenom náhodně. Diváci z uzavřeného okruhu alternativních akcí „znalecky“ hodnotí dnešní výkony Akhe: „Když jsem je viděl v Berlíně, bylo to mnohem lepší…“ nebo: „Na festivalu v Potsdamu, kde jsme hráli i my, tak tam se mi to líbilo daleko víc!“ Zasvěcení diváci a zkušení divadelníci dávají najevo, že Akhe již dlouho znají, a vzpomínají na to, kde všude ve světě už s nimi oni sami své představení hráli. Povšimla jsem si u diváků tendence idealizovat si počáteční překvapení a neočekávaný úder v tvorbě začínajících umělců oproti zavedenému známému typu, ale již tradičně potom nedoceňovat jejich další vývoj a po- slední tvorbu. Přitom zrovna u Akhe věřím v neovlivněnou čistotu kontinuity jejich vývoje bez vlivu komerce a obdivuji jejich vytrvalost. U baru se seznamuji s Vadimem Gololobovem a s Andreiem Sizintsevem, kteří s Akhe spolupracují již od jejich založení. Pavel se mě ptá, jestli nechci přijít na konkurz k jejich projektu, který plánují na příští léto ku příležitosti konání Pražského quadrienále scénografie. Odpovídám, že na konkurz jsem už přihlášená a přijdu. Večer všichni tančí, včetně herců Akhe, a pijou. Domů přicházím až ve čtyři ráno…
Konkurz probíhá v divadle Alfred ve dvoře. Mezi zájemci o budoucí spolupráci se skupinou Akhe jsou herci, scénografové, tanečníci a hudebníci. Maxim, Pavel a Vadim na konkurz připravili několik kusů špeku, několik sklenic s kyselými okurkami a asi deset bochníků chleba. Jako další rekvizity k tomu připravili nože, prkýnka na krájení, stoly a židle. Téma Akhe k budoucímu projektu na PQ je jeden ze smyslů, „chuť“. Jako účastníci konkurzu volně improvizujeme každý svým způsobem na dané téma. Výtvarníci vytvářejí sošky ze střídky chlebů navlhčené nálevem z kyselých okurek, herci ztvárňují různé rituály a návyky při jídle, hudebníci znamenitě rozehrávají jídelními příbory a noži hudbu a rytmy… Maxim, Pavel a Vadim improvizace v pauzách komentují, dávají najevo svou spokojenost nebo nesouhlas a na závěr společně s námi všemi uklízejí a vytírají z podlahy zbytky sežmoulaných chlebů, rozpatlaného špeku a okurek.
Po dvou měsících dostávám pozitivní zprávu: Akhe si vybrali ke spolupráci švýcara Phillipa Schenkera, srbského scénografa Dragana Stojičevského, scénografku Kristýnu Tablovou a Ondřeje Lipovského, který se nakonec neúčastnil, a „hurá“ i mě.

Příprava na Pražské quadrienále v prostoru galerie Doubner na Václavském náměstí
Začínáme rozpracovávat základní body k představení na téma „chuť“ pod vedením skupiny Akhe. Ukázalo se, že namísto Ondřeje Lipovského s námi bude spolupracovat Jakub Hradílek z Prahy. Přidávají se k nám již na jiných konkurzech Akhe vybraní zahraniční umělci: tanečnice z Mexika Cristina Mal- donado a stálé herečky skupiny Akhe Barbara Seifert z Německa a Olga Kachitsyna z Ruska. Vyjma již výše zmíněných umělců nám Maxim a Pavel představují malého plešatého muže. Ne, vlastně nám představují jenom holohlavého muže. Kdyby měl být plešatý, byl by holohlavý nedobrovolně, zatímco Andrei Sizintsev je holohlavý dobrovolně. Bude komponovat scénickou hudbu a doprovázet hudbou naše zkoušky a představení.
V galerii se hromadí kuchyňské potřeby jako z Jídelny básníků:

„V míse do zpěnění tři
žloutky tři,
přidej mleté mandle, mistře,
nezapomeň na citron,
právě on
bystří chuť, tři proto bystře!“

Kuchyňské potřeby, nástroje a přístroje na vaření, příbory a servisy určené k šílenému stolování jsou nakoupené po bazarech a nalezené na smetištích a ve šrotu. Máme například již osm žehliček na smažení volských ok a steaků, hrábě a košťata na hromadu těsta hněteného a vyváleného rovnou na podlaze. Desítky lahví červeného nejlevnějšího vína k přezkoumávání jeho účinků na člověka. Také produkce PQ přiváží a postupně doplňuje suroviny a materiál určený k přezkoumávání a k práci na téma „chuť“: dvacet bochníků chleba, třicet kilo mouky, pět štanglí salámu, dvě plata plná vajec, rajčata, mrkev, mléko…

Pár dní poté
Náš alchymistický bar v galerii Doubner začíná zapáchat. V rohu galerie se povalují uzené jazyky slepené omáčkami a kečupem, pozůstatek akce, kdy Maximovi, Pavlovi a Andreiovi sedícím za stolem visely z pusy hovězí jazyky a dosahovaly až na prsa. Před sebou měli talíře s různobarevnými přílohami: talíř s bílou moukou, talíř naplněný červeným kečupem a další talíř plný žluté hořčice. Hostina, při které herci nakláněním svých těl namáčeli vyplazené hovězí jazyky do různých barevných omáček a mouky.
Bizarní hra střídajících se žlutých, bílých a červených barev.
Později se k nám přidala i herečka Linnea Happonen.
Jakub Hradílek si kleká před Linneu Happonen a vyznává jí lásku. Rituálně uchopí rajče, dlaní si ho prudce přimáčkne v místech, kde je srdce na bílou košili. Rozmáčklé, „krvácející“ rudé rajče, jako jeho puklé srdce, symbolizuje nešťastnou a neopětovanou lásku. Potom vytahuje z kapsy cibuli, překrajuje ji a přikládá si ji k očím, začíná slzet.

Poslední den zkoušení v galerii Doubner
Máme již velké množství akcí připravených ke každodennímu představení na Pražském quadrienále, které se koná v prostorách Výstaviště. Pavel a Maxim si pro nás připravili pouliční představení. Odcházíme dolů na ulici, před galerii Doubner na Václavské náměstí. Pavel a Maxim se převlékli do nápadných kostýmů klaunského typu, do širokých červených kalhot, kanárkově žlutých košil, na hlavě podivné klobouky. Postaví se na ulici, znehybní jako sochy, před sebou mají na zemi ležící klobouky na drobné mince od diváků. Když kolemjdoucí vhodili mince, očekávali konkrétní akci, kterou si mimové a klauni na celém světě po ulicích vydělávají. Že se mim náhle pohne a změní strnulou pozici, podobně jako mechanická loutka. Zatímco Pavel a Maxim si za každou další vhozenou minci nalili skleničku vína a vypili ji na ex. My všichni, i kolemjdoucí, jsme se začali dobře bavit opíjením Pavla a Maxima. Radostně pokračovali v přihazo- vání mincí do klobouků, dokud oba snad za půl hodiny nevypili přibližně tři flašky červeného vína a neopili se.

Osmý den quadrienále
(„Hle, stříbro rozbřesku na mědi pánví tančí!
Zdus hlas Múz, Ragueneau, a vzchop se hrdinně;
čas loutny pominul – nastal čas kuchyně!“)
Každý den ve věži „chutí“ našeho alchymistického baru od desíti do šesti vaříme, pečeme, obsluhujeme, necháváme hosty ochutnávat a sami ochutnáváme různá improvizovaná, neobvykle vyhlížející jídla a namí- chané nápoje. Salt, sweet, bitter or sour, excited alone or in any combination by the sole action of the gustatory nerves.
Denně předvádíme naše připravené performance a rozvíjíme nové další nápady.
S Akhe si uvědomíte, jak je důležité vymezit dobu představení a že nemá smysl ho neurčitě rozehrávat po celý den. Při představení, které se odehrává od– do, se herec dokáže vypnout k maximálnímu výkonu a soustředit se po předem určenou dobu. Může odhadnout své možnosti a manipulovat svůj vlastní výkon podle délky představení tak, jak by to bezpochyby nedokázal po celý den.
Průběžně vystavujeme nové objekty dalších možných chutí: plísně, cukr v různých stavech, dokonce jím i křídu, zmrazujeme potraviny a rozmrazujeme, také velkolepě slavíme Pavlovy narozeniny. Po osmi dnech jsme už ze všeho docela tlustí a unavení.

autorem fotografií Michal Selinger

01.01.2004