Alice Nikitinová

K nejnovějším malbám Alice Nikitinové (1979) by se měly pouštět Coldcutt a anonymní týpci v zářivě barevných pracovních kombinézách by se začali velice zvolna pohybovat. Už její předchozí práce tématizovaly dopravní značky, povrchové nátěry, barevné plochy promítající se do zorného pole obyvatel města. Reprodukováním povrchů a potlačením obličejových partií se dostává k podstatě vizuálních informací v urbánním prostředí, pro něž je typická znakovost a anonymita. Ačkoli Nikitinovou fascinují zářivé barvy, stále obrací pohled k zemi – a obyčejným předmětům i obyčejným pracovníkům velkoryse dopřává monumentalitu. Do jejího dialogu s historií umění (socialistický realismus, Malevič, Piccasso, dada) se promítají její česko-ukrajinské kořeny, střední umělecké vzdělání získané v Kyjevě a jemný ironický humor, který jí dovoluje, aby do spořádané geometrické abstrakce s horizontálními barevnými pruhy zařadila jeden pruh chlupatý. I malby podle kreseb Saši Kirpičnikova mají historický přesah. Dětské kresby nadepsané autorem Pokoření kosmu pocházejí patrně z šedesátých let, kdy se ještě věřilo, že se v roce 2006 budeme o prázdninách procházet po Marsu. Ale aby je mohla použít jako východisko k stejnojmennému obrazovému cyklu, musela si jich Alice všimnout na zemi vedle kyjevské popelnice. O Nikitinové by se dalo hovořit jako o koloristce a málokterá současná malba je tolik založená na barvě. Neustále ovšem přesahuje k objektu či enviromentu a používá konceptuální přístupy. To ji odlišuje nejen od dalších absolventů malířské školy koloristy Jiřího Sopka na pražské AVU ale i od většiny představitelů současné české malby. Cyklus různě namalovaných bot vznikl kvůli zatím nerealizovanému plánu Avděje Ter-Oganjana uspořádat šest stejných výstav zároveň v šesti berlínských galeriích. Alice pojala šest pláten s identickou řadou bot jako výčet možností zobrazení malbou. Věci mají výraz – a jak lze zjistit srovnáním šestera exemplářů podobných zátiší, boty Alice Nikitinové se nepřetvařují.

01.01.2007