Časopis Umělec 2005/3 >> Jak Ukrajinci naložili s nečekaným štěstím Přehled všech čísel
Jak Ukrajinci naložili s nečekaným štěstím
Časopis Umělec
Ročník 2005, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Jak Ukrajinci naložili s nečekaným štěstím

Časopis Umělec 2005/3

01.03.2005

Alena Boika | ukrajina | en cs de es

Ne všichni mají rádi revoluce. Někdo se jich bojí a nenávidí je, někdo se skrývá za pokryteckými klišé. Mám ráda revoluci. Převážná většina lidí se na krátkou dobu zbaví myšlenek na pračky a dojde k radostnému přesvědčení, že „zvítězíme“ a že „vše je ještě před námi“.
Měla jsem štěstí být v Kyjevě v nejlepších dnech pomerančových nadějí.
Revoluce okamžitě zviditelnila Ukrajinu pro celý svět a obarvila ji oranžovou barvou. Sjednocení národů na Majdaně a Kreščatiku bylo tak silnou událostí, až bylo cítit, že očekávané štěstí by mělo přijít co nevidět. Dědečkové a babičky tančili za zvuku harmonik v průchodech, novorozená kapela R.E.P. (Revoluční Experimentální Prostor) uspořádala umělecké akce a nevzhledný zakrslý človíček radostně nabízel všem kolemjdoucím, že pro ně zahraje na supelku (ukrajinský národní hudební nástroj). Človíček přijel z Oděsy nebo z Rostova na Donu „dělat“ revoluci. Ale brzo mu došly peníze a dělat revoluci nalačno bylo těžké. Pak se na něj usmála štěstěna – přijal práci sluhy u jednoho Gruzínce, který přijel do Kyjeva předat gruzínskou revoluční zkušenost. Předával ji roznášením koláčků se zelím, které se pekli v táboře revolucionářů. Tak človíček celý den pekl koláčky a obsluhoval. A večer, po desáté hodině, když měl volnou chvíli, šel na ulici a nabízel zájemcům za cigaretu zazpívat jakoukoli písničku. A občas i jen tak. Gruzínec nesnášel zvuk supelky a díky této šťastné shodě okolností se mohl malý človíček občas radovat revolucí s ostatními.
…zvítězili. A začalo se dít to, co nikdo neočekával. Oranžové květy revoluce se změnili na nacionální historické ideje založené na archeologii a etnografii. V budově Muzea současného umění došlo k rozhodnutí uspořádat Ermitáž ukrajinské duchovnosti. Nejdůstojnějším malířem schopným představit stát na Bienále v Benátkách byl prohlášen Nikolaj Babak s projektem „Tvé děti, Ukrajino!“ – staré zahnědlé fotky a loutky v národních oděvech. Tripolská kultura začala vytlačovat aktuální umění.
Proto je příliš brzo říkat „Sbohem armádo!“ a chtělo by se doufat, že malíři, kteří mne zasáhli svou otevřeností a pro umělecké prostředí netypickým sjednocením, nedovolí proměnu svého umění na „zeleninu do rezervy“ a že „syrové maso reality“ nabízené kapelou R.E.P. bude chutnat lépe než historické kulturní reálie.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.