Časopis Umělec 2000/4 >> Rozhovor s Rašou Todosijevičem / (Sním o tom, že budu konzervativní) Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 2000, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Rozhovor s Rašou Todosijevičem / (Sním o tom, že budu konzervativní)

Časopis Umělec 2000/4

01.04.2000

Vladan Šír | news | en cs

Jaká je situace mladých umělců?

Mnoho mladých umělců ze země odešlo. Já jsem v pořádku, můžu cestovat, mám kontakty s lidmi v zahraničí, i když jsem úplně na mizině. Ale nejhorší to je pro ty nejmladší, kteří vycházejí z Akademie. Nemají peníze, je pro ně těžké cestovat, nejsou informace, časopisy, kontakt se zahra-ničními umělci a tak dále. Dá se očekávat, že dopad této izolace bude ještě dlouho trvat. Žijeme v době ja-kési latentní infekce izolace. Skutečný dopad se v nadcházejících letech te-prve projeví. Jinak ale mladí dělají umění, které vypadá jako umění kde-koliv jinde, v Německu, ve Francii. Jsou ale chudí a chybí jim reakce, kulturní reakce. Po čase nemají mož-nost se dále rozvíjet. Další věc je, že v současnosti neexistují kulturní tabu. Většina z nich zmizela. Mladí umělci mají sklony k odporu, boji proti starší generaci. Já bych byl rád de-kadentním umělcem se spoustou peněz, doutníky a sklenicí whisky v ruce. Rád bych už se vzdal toho statutu avantgardního umělce. Mám už po krk toho pomalého výtahu. Výtahy tady jezdí zatraceně pomalu. Pro mladé umělce je tedy nejlepší odjet do zahraničí. Tady neexistují sympatie k někomu, kdo sní o politických změnách. Umění bude dominovat moderna a Hotel Kunst (umění kupované hotely a umísťované v jejich pokojích). Takové umění bude prioritou pro novou generaci liberálních politiků, kteří se nezajímají o avantgardu nebo to, čemu nerozumějí. V celé východní Evropě bude mainstreamem Hotel Kunst, video, počítače, technomédia, trošku tance, trošku malby.

Proč ve svých dílech používáte vlastní jméno a věty jako Díky Rašovi Todosijevićovi?

Je to taková pozdní reflexe boje za individualismus, proto. Existuje tu fiktivní systém kolektivismu jako Srbsko, Česko, jako Evropa. Co je jeho protikladem? Je to jednotlivec - moje jméno. Die Serbische Kunst ist tot, es leben Raša Todosijević. Samozřejmě je to remake Tatlinova díla Kunst ist tot, es lebe neue maschinen Kunst Tatlin. Raša Todosijević je jednotlivec. Proto zdůrazňuji své jméno, užívám jej jako médium individualismu. Když se podíváte do slovníku a přečtete si interpretaci termínu "individualismus", budete překvapeni, jak je negativní. Říkám o sobě, že jsem Über Serbe. Vím, proč v tomto kontextu používám němčinu. Bojuji za svou vlastní identitu, za svou vlastní definici mé existence v tom zatraceně špinavém Bělehradě a Srbsku. Nejsem tu dobře přijímán, myslí si o mně, že zničím všechno, na co sáhnu. Samozřejmě, ničím to prohnilé. Srbsko je v současnosti ve velice prohnilé pozici. Ten můj boj ale začal už v 70. letech. Byli jsme proti svým profesorům, protože to byli extrémně hloupí lidé. Jako mladý student jsem si myslel, proč jsou moji profesoři tak hloupí. Na druhou stranu jsem se musel podřizovat příkazům a úsudkům těchto hloupých lidí.

Za třicet let se toho moc nezměnilo?

Ne, ani o milimetr. Pokaždé, když mám přednášku, nejdřív se snažím vysvětlit ten rozpor: když mi chce někdo věřit, musí uvěřit v moji autoritu. Ale jak mohu já jako někdo, kdo je proti veškeré autoritě, být důvěryhodnou osobou? Je to všechno jen hra.

Jak se vám tedy žije?

Jsem trochu takový rabín. Mluvím a dělám umění. To je všechno. Už jsem říkal, že vývoj tady jde zatraceně pomalu. Sním o tom, že jednou budu velmi konzervativní, tlustý a bohatý umělec.

A budete?

Ne, v tom je ta tragédie.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.