|
nar. 1977, od roku 1999 studuje v prvním ročníku v ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii na Akademii výtvarných umění v Praze
Kateřina Šedá se hned po brněnské střední Škole uměleckých řemesel dostala na tři prestižní vysoké umělecké školy. Samozřejmě to znamená, že je mezi svými vrstevníky zajímavá a okamžitě viditelná. Svoji uměleckou činnost, která vlastně nejvíc souvisí s performancemi, bere naprosto vážně a na rozdíl od svých kolegů ji demonstruje jaksi osamoceně v souladu s přírodním rytmem času. Umění pro ni není pojem pro klasické ruční práce, ale spíš pro určité konání v každodenním životě, pro vnímání jednotlivostí, chápání nečekaných souvislostí. Tuto schopnost, k níž je Kateřina vybavena neuvěřitelnou citlivostí, lze uplatňovat v nejrůznějších realizacích, ale také jen pouhým pozorováním. K projektům Kateřiny Šedé (i když v jejím případě opravdu víc sedí slovo činnost) patřily například boží muka pro mravence stavěná v místech křížení jejich cest nebo pohřbívání věcí, kterých se bez emocí denně zbavujeme. Pohřbila beze svědků staré džíny, punčocháče, boty, jídlo… Ve svém konání se snaží být naprosto upřímná a charakterní, proto její obřady nejsou určeny obecenstvu, ale věcem, na které zapomínáme. Po svém realizuje obrazy z Bible, čte staré pojmy dnešním způsobem, ve kterém Ježíš funguje jako symbolická loutka, s níž můžeme manipulovat. Autorka ráda pozoruje lidské rituály, například pohřby, způsoby uctívání, vytváření pomníčků a kolumbárií, ale i turistických center v nezapomenutelných koncentrácích. Sama si zkusila kontakt s cizími hroby, na kterých vždy jednu noc spala. Letošní svátek mrtvých pojednala Kateřina tak, že příchozím na hřbitov dávala vstupenky. Mimo jiné také šije ze šlupek od salámu sado-masochistické oblečky. Její činnost není morbidní, jenom se bezprostředně týká přítomného života.
Doporučené články
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
|
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
|
|
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář