Časopis Umělec 2002/2 >> Konceptuální očista Jiřího Skály Přehled všech čísel
Konceptuální očista Jiřího Skály
Časopis Umělec
Ročník 2002, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Konceptuální očista Jiřího Skály

Časopis Umělec 2002/2

01.02.2002

Tomáš Pospiszyl | reviews | en cs

Jiří Skála, Hygiena, Galerie Display, Praha, 1. 5. – 16. 5. 2002
Na velkých výstavních přehlídkách typu Documenta nebo Manifesta si uvědomíme, jak je většina umění v Čechách zaměřená na tradiční formy malířství a sochařství a jak jejich obsah postrádá hlubší konceptuální významy. Obraz je většinou výjev zachycený formou prostorové iluze, objekty a instalace sázejí na surrealistický efekt spojení nespojitelného. Nedávná výstava Jiřího Skály v Galerii Display se však dokázala tradičním uměleckým disciplínám podívat pod kůži a naplnit je neobvyklým nábojem. Skálova série “obrazů” vychází z jednoduchého principu: Autor si vytipoval různé státní vlajky, které obsahují vertikální či horizontální barevné pruhy. Skutečnou státní vlajku natáhl na rám jako plátno obrazu. Povrch plátna poté přemaloval o deset centimetrů menším vzorem jiné vlajky tak, aby byl po stranách vidět její podklad. Podobná práce s plošností i motivem vlajky připomíná slavné obrazy Jaspera Jonese z padesátých let. Motiv překrývání pak úspěšně relativizuje pojetí plochy obrazu jako dvojrozměrného prostoru. Napínací rámy jsou vysoké, a na stěně tak visí jakési objekty - krabice, které si okamžitě nespojíme s běžným vzhledem obrazu. Navíc visí vysoko nad úrovní očí pozorovatele, k obrazům proto vzhlížíme podobně jako k vlajkám. Výsledek balancuje mezi libým minimalistickým objektem a dráždivou hrou na přebíjení státních symbolů. Skálovy prostorové objekty umístěné ve vedlejší místnosti galerie v první chvíli považujeme za čtyři zapomenuté sokly z nějaké předchozí výstavy. Překvapí nás však drobné odchylky v jejich rozměrech. Teprve v souvislosti s jejich názvem i obrázkem na pozvánce výstavy si uvědomíme, že před sebou máme netradiční abstrahovaný rodinný portrét. Jiří Skála totiž zjistil objem členů vlastní rodiny pomocí Archimédova zákona tak, že změřil objem vody, kterou jejich těla vytlačila v zahradním bazénku. Objemy poté abstrahoval do čtyř bílých kvádrů, jež však v sobě nesou matematicky přesnou informaci o konkrétních lidských tělech. Sociální rozměr současného umění naplnila venkovní performance, ve které Skála vytvořil označkované pole pro vybrané reprezentanty české výtvarné scény. Během vernisáže pak došlo k připravenému nástupu, při němž se jeho účastníci pokoušeli rozluštit logiku jednotlivých seskupení a spojení, jež pro ně Jiří Skála vytvořil. Všechny tři práce působí téměř jako manifesty konceptuální abstrakce ve výrazových médiích malby, objektů a sociální performance. Jsou rychle pochopitelné, dokonale provedené, obdařené lehkým smyslem pro humor, vzájemně komunikující a jako celek umocňující své společné vyznění. Milým překvapením je pak výstavní katalog, který navrhl a na hektografickém stroji ASTRA ES 8 vytiskl Tomáš Vaněk. (Kdo by tušil, že se naše sbírky samizdatu rozrostou o tento vyzrálý pozdní sběr.) Na podobně úspěšnou výstavu bude obtížné navazovat a doufejme, že se to mladému autorovi podaří. Galerie Display dokázala během několika měsíců své existence zaplnit mezeru v našem galerijním systému. Chyběl zde nezávislý výstavní prostor pro nejmladší uměleckou generaci, který by vydržel déle než jednu nebo dvě výstavy. Ukazuje se, že se v Čechách objevila nová generace umělců, které zavedené výstavní instituce doposud ignorovaly. Display tuto generaci pomáhá definovat a dokonce ji i zasazovat do mezinárodního kontextu. Díky příkladu Displaye je jasně vidět, jak jsou ostatní, sebelegendárnější výstavní prostory v Praze konzervativní, nekoncepční a v neposlední řadě i finančně neefektivní. Display doposud “jede” na prvotní entusiasmus a osobní úspory svých zakladatelů. Podaří-li se jí přicházet s podobně objevnými výstavami jako byla Hygiena Jiřího Skály, mělo by se jí dostat co největší podpory.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.