|
Demonstrace proti dnes už zánovní černomodré vládní koalici v Rakousku dávno polevily. Náměstí Vídně a dalších měst neplní statisíce lidí. Rozsáhlá internetová kampaň po sobě zanechala websity jako svědky kdysi mohutného hnutí odporu. Většina se s postupem času přeci jen smířila s tím, že chodby vládních budov zamořuje duch extrémní populistické pravice.
Poklidnou politickou selanku ale čas od času rozčeří náznak toho, že zdaleka ne všichni se poslušně zařadili do šiku mlčící většiny. Asociace současného umění z Grazu do poloviny května představuje několik uměleckých pozic neutuchajícího odporu proti “existenci této vlády, … národnímu socialismu, rasismu a globalizaci”. Na výstavě s názvem Andauernder Widerstand gegen Machverhältnisse (Neustálý odpor proti mocenským vztahům) nesouhlas vyjadřuje několik umělců a umělkyň, kteří se v boji proti moci již delší dobu angažují. Alexander Brener a Barbara Schurz patří mezi nejznámnější a nejradikálnější kritiky nejen rakouského neoliberálního politického establishmentu. Bady Minck se svou prací Elektrofrühstück vyhrála druhou cenu Austrian Web Resistance Awards za rok 2000. Na výstavě jsou k vidění také práce Helmuta Kandla, Johanny Kandl, Martina Krenna, Julia Deutschbauera a Gerharda Springa.
Doporučené články
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
|
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
|
|
|
Obsah nového čísla.
|
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář