Časopis Umělec 1999/2 >> Lukašenko na vodě (Projekt Redase Dižryse) Přehled všech čísel
Lukašenko na vodě (Projekt Redase Dižryse)
Časopis Umělec
Ročník 1999, 2
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Lukašenko na vodě (Projekt Redase Dižryse)

Časopis Umělec 1999/2

01.02.1999

Umělec | projekt | en cs

V rámci loňského projektu River and Communication Redas Diržys spustil z mostu nad řekou Nemunas u litevského města Alytus obrovský portrét běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. Celý portrét o rozměru 250 metrů čtverečních musel zkonstruovat přímo na mostě a poté spustit na hladinu řeky. Obraz Lukašenka nebyl vybrán náhodou. Jde o mediálně známou osobnost a jako vedoucí představitel téměř totalitního státu uvnitř Evropy hraje v současném mediálním prostředí zvláštní roli.
Původně se portrét, vyrobený z bambusových prutů, měl pomalu během plavby rozplynout na drobné části. Diržysovy plány však překřížila náhoda a celá konstrukce portrétu se při spouštění na vodu zřítila a strhla s sebou i jednoho z jeho asistentů, který s instalací vypomáhal.
Nehoda celému projektu dodala nejen novou dimenzi, ale později ještě více akcelerovala debatu, kterou projekt vyprovokoval. První den projektu River and Communication byl poměrně bohatý na návštěvníky, druhý den po Diržysově nehodě už se jej účastnili jen samotní umělci nebo nejbližší spolupracovníci. Divák, který celou akci zachytil na film byl okamžitě osloven místními novinami, které o projektu přinesly osm fotografií a rozsáhlou reportáž. Nehoda s Lukašenkovým portrétem dokonce pronikla i na stránky celonárodních deníků.
Bylo zajímavé porovnávat, jak o incidentu referovaly místní a národní noviny. Regionální tisk nehodu považoval za hlavní událost předešlého dne a přinesl fotografie lehce zraněného asistence a posmutnělého Diržyse na první straně. Národní deníky se na druhou stranu spokojily se stručnými informace na krimi stránkách. Dokonce došlo k legračním náhodám. Jeden národní deník přinesl reportáž o celém projektu na svých regionálních stranách, ale informaci o nehodě umístil bez jakéhokoli spojení na stránkách o kriminalitě.
V každém případě byla společnost plně informována i o neúspěšném projektu, a to jen díky jeho senzačnímu významu. O akci se navíc dozvědělo mnohem více lidí než je v případě jiných kulturních akcí obvyklé.
A tak tento případ, kdy funguje jakási negace umění, nebo chcete-li virtuální umění, znovu ukazuje, jakou sílu může mít pouhá představivost (takové experimenty už byly vyzkoušeny – například popis malby, která v reálu neexistuje). Možná tento neuskutečněný Lukašenko měl jako politické umění větší dopad, než kdyby splýval po hladině jeho estetický portrét. Možná Diržyse ani nenapadlo, o co sugestivnější dílo vytvoří tím, že se diktátor sám rozsype. Možná však umělec nikdy neprozradí, do jaké míry to byla spekulace a do jaké náhoda.
(podle Redase Diržyse a Jonase Valatkevičiuse zpracovala redakce)





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.