|
Zcela mimořádný úspěch na letošním veletrhu Art Basel zaznamenal pražský galerista Jiří Švestka. Nejprve se mu podařilo prosadit do ostře sledované sekce Art Statements, kam bylo vybráno 27 z původních 240 uchazečů, kteří zde měli vystavit projekt jediného mladšího autora. O dílo Kateřiny Vincourové, pro něž se Jiří Švestka v tomto riskantním podniku rozhodl, byl značný zájem. Rychle byly prodány její kresby a nakonec svého nového majitele nalezla i monumentální instalace Malibu Airways. Pro svoji osobitě budovanou sbírku, která kromě děl klasiků jakými jsou Donald Judd či Carl Andre zahrnuje i díla dosud méně známých umělců, ji získala španělská sběratelka německého původu Helga de Alvear, která již od pražské galerie před časem koupila práci Dana Grahama. Malibu, jehož prodej představuje dosud zřejmě největší obchod s dílem současného českého umělce na volném trhu, bude na podzim za přítomnosti významných hostů vystaveno spolu s dalšími akvizicemi v madridském domě paní de Alvear. Galerie Jiří Švestka se tomuto úspěchu rozhodla přizpůsobit i svou prezentaci na zářijovém Art Foru v Berlíně, jíž by tak měla dominovat právě díla mladších českých umělců Jiřího Černického, Mileny Dopitové, Markéty Othové a Kateřiny Vincourové.
Doporučené články
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář