Zcela mimořádný úspěch na letošním veletrhu Art Basel zaznamenal pražský galerista Jiří Švestka. Nejprve se mu podařilo prosadit do ostře sledované sekce Art Statements, kam bylo vybráno 27 z původních 240 uchazečů, kteří zde měli vystavit projekt jediného mladšího autora. O dílo Kateřiny Vincourové, pro něž se Jiří Švestka v tomto riskantním podniku rozhodl, byl značný zájem. Rychle byly prodány její kresby a nakonec svého nového majitele nalezla i monumentální instalace Malibu Airways. Pro svoji osobitě budovanou sbírku, která kromě děl klasiků jakými jsou Donald Judd či Carl Andre zahrnuje i díla dosud méně známých umělců, ji získala španělská sběratelka německého původu Helga de Alvear, která již od pražské galerie před časem koupila práci Dana Grahama. Malibu, jehož prodej představuje dosud zřejmě největší obchod s dílem současného českého umělce na volném trhu, bude na podzim za přítomnosti významných hostů vystaveno spolu s dalšími akvizicemi v madridském domě paní de Alvear. Galerie Jiří Švestka se tomuto úspěchu rozhodla přizpůsobit i svou prezentaci na zářijovém Art Foru v Berlíně, jíž by tak měla dominovat právě díla mladších českých umělců Jiřího Černického, Mileny Dopitové, Markéty Othové a Kateřiny Vincourové.
Doporučené články
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
|
|
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář