O beatech, rýmech, pražských zdech a životě

Hip-hop je autonomní subkultura s vlastní image, která vznikla jako výrazový prostředek ghetta. Hudba (její kořeny najdeme u toasteru na Jamajce šedesátých let, Jamese Browna a George Clintona; Afrika Bambaata tvrdí, že byl ovlivněn elektronickou hudbou německé formace Kraftwerk…) je jen jednou složkou vedle graffiti, breakdance, rapu... Tato subkultura, která je podobně jako punk, produktem revolty dospívající generace proti establishmentu, se ukázala natolik živoucí, že expandovala z jižního Bronxu, přestala být záležitostí černé "men-šiny" a mohla být akceptována ve zcela odlišných podmínkách. Výraz-ným způsobem zasáhla celkové estetické cítění, ačkoliv je jasné, že v masovém měřítku jde o konzumaci formálních znaků. S jistým zpožděním a v souvislosti se změnou politické situace dorazila hip-hopová kultura i k nám. V roce 1984 udělal Lesík Hajdovský pod vlivem skladby New York, New York od Grandmastera Flashe první rapovou věc u nás - Jižák, Jižák, město snů… za pomoci smyčky na magnetofonovém pásku. O deset let později se časopis Rock & Pop pokusil o stručný přehled historie rapu a hip-hopu otištěním rozsáhlejšího mate-riálu od několika autorů. Podíváme-li se, kdo figuruje na seznamu domácích kapel, ať už obsahově nebo formálně spřízněných s hnutím, najdeme tu střední proud i nadějné projekty: Manželé (Lesík Hajdovský), Piráti, JAR, Miloš Skalka a Jakub Jakoubek, Rapmasters, WWW, Peneři strýčka Homeboye - různé chutě v jednom sáčku. Jistou představu o domácí scéně si také můžeme udělat z nemnoha kompilací, které prezentují hip-hop nebo spřízněné styly. V roce 1996 vyšla kompilace Real Acid Juice (Coltcha, Peneři, WWW, United Heads; převážně hip-hop, ale také např. jungleový track). V roce 1998 vydalo BMG compilaci Hip Hop Hurá a Terorist?rec kompilaci hip-hopu z Polska, Maďarska, Slovenska a Čech (ty jsou zastoupeny Coltchou a Penery) s názvem East Side Unia. V roce 1999 vydalo Sony remixy skupiny Manželé (vedle hip-hopo-vých remixů od Coltchi, Trosek, WWW, Penerů, Strictly Orange také remixy od Blow, Skyline, EOST, Švihadla...). ||Následující rozhovor je pokusem o pohled na naší scénu, a to jak očima lidí, kteří u toho byli v začátcích, ale postupem času se začali věnovat jiným věcem, tak i člověka, který jako aktivní writer dobře zná současnou situaci. Honza Zajíček, Ondřej Anděra - oba na začátku 90. let začínají malovat a zakládají hiphopový projekt WWW a v současnosti studují na FAMU ani-movaný a trikový film. Richard Mokráš - Sure ze skupiny Coltcha, maloval v polovině 90. let (stejně tak jeho žena Lela). DJ Alizačal gramofony roztáčet v době, kdy studoval gymnázium v roce 1994; kromě djingu spolupracuje s Coltchou a Indy a Wich. Mc Strictly Orange zastupuje United heads, Skyline a T-break a společně s Wladimirem 518, graffiti writerem a členem skupiny Peneři strýčka Homeboye, který dobře zná českou hiphopovou scénu, vydávají časopis Terrorist?, mapující vývoj této scény (vydali i zmiňovanou kompilaci East Side Unia), .||Existuje česká hip-hopová scéna? ||Honza: Nevím, jestli dokážu říct, co to je, ale určitě existuje. ||Ondřej: Tady to vypadá, jako když neexistuje. Jde o dost malý okruh lidí. Ale určitě tady vzniklo pár věcí, které rostou ze společného základu. Hip-hop je autentická forma městského folklóru, původně sice přejatá odjinud, ale v konkrétním prostředí získává úplně jiný obsah. Mám pocit, že si většina lidí představí pod poj-mem hiphop spíš hudební styl, než způsob života.||Ondřej: Možná, že je to tím, že lidi, který to tady dělají, nijak zvlášť neprezentují, jak moc tím žijou, ale to neznamená, že to tak není. ||Co pro tebe znamená hip-hop? ||Richard: Hip-hop jsou prostě tracky a texty a beatbox a všechno je prostě v pořádku! Hip hop je život. ||Ondřej: Já nemůžu věřit 90% hudby, která tady vzniká. A pak přijede chlapík ze Sibiře a pro mě je to taky hiphop, protože cítíš, že to je doopravdy, aniž by to nějak zdůrazňoval. Když začneš používat jednoduché, v podstatě každému dostupné prostředky a vznikne z toho něco zajímavého, vždycky se toho nakonec chytne nějaká skupina, která má úplně jiné důvody a záměry. Nakonec jsou tady hudební kanály plný úplně nejhorších věcí, a někdo si myslí, že to je hiphop.||Myslíš, že je tam ještě možnost vývoje?||Honza: Já pořád věřím v hiphopový beat, věřím, že má nějaký pokračování. Ondřej: Vymyslet si absolutně svoji podobu, nebýt inspirovanej - to je podle mě to, co může lidi zaujmout. Já si tady vážím pár kapel, co dělají hip-hop - Coltcha, Peneři, jedna parta z Ústí, teď Indy a Wich - a tam ten vývoj, myslím, je.||O Graffiti|| První graffiti se v Praze začínají objevovat na začátku 90. let. Všechno odstartovalo pár dostupných informací v médiích - článek ve 100 +1, klip na MTV, kniha o newyorském graffiti přelomu 70. a 80. let, filmy jako Stylewars (dokument o New Yorku) nebo hrané jako Beatstreet a Wildstyle. Po otevření hranic sem začali jezdit cizinci, objevují se první tagy. V té době začíná malovat Rake /Sherys. Vznikl crew CSB (Boob, Scum). Jde o malý okruh lidí, tak 10 až 15 (Sifon, Lela, Mascee a Chise, Rich, Roof, WHF, Dede, Timothy, Maniak). |V roce 1991 se konal první graffiti jam na 007, další o rok později na Opatově (koncert WWW), vznikl TCP (Scarf, Coby, Rake, Scum, DeLa Rock). Uskutečnil se první český wholecar na Ka-čerově. Malovalo se na Kampě, Těšnově a Jižnáku. V roce 1993 byl uspořádán třetí graffiti jam v klubu u Hlavním nádraží. Zhruba takhle to začínalo. V současné době má pražská scéna poměrně výlučné postavení. V Evropě je spolu s pár městy v Německu zřejmě je-diným místem, kde jde především o komunikaci pomocí tvarů. Nava-zuje tak na původní myšlenku newyorského graffiti 80. let. Vychází tady časopis Terrorist?, který je známý a ceněný i za hranicemi. Z větší části se lidé na scéně vyměnili. To, co se nezměnilo, je úsilí o likvidaci těchto projevů. Je velmi těžké definovat graffiti. Můžeme definovat určité formální znaky, ale pokud se pokusíme interpretovat je obsahově, bude to vždy jen subjektivní hodnocení závislé na tom, jaký vztah k tomuto předmětu máme. Může být definováno jako vandalismus, násilný zásah do veřejného prostoru nebo zcela legitimní potřeba reagovat na tento prostor, vnášet do šedi města energii. Objevování nového tvaru pro znak - písmo, jméno - můžeme chápat jako návrat ke kořenům. Tvůrce graffiti je připraven na pomíjivost svého díla a ví, že je to práce, která nepřináší žádný finanční zisk. ||Co byl prvotní impuls, proč jsi vlastně začal s graffiti? ||Honza: Začal jsem malovat někdy na konci roku1992. V Praze se v té době začaly objevovat první tagy, jezdili sem lidi z Berlína, z Francie. Zasáhlo mě to svou novostí, dravostí, bylo to něco, s čím sem se mohl ztotožnit. Myslím, že to podobně vnímali i další lidi, který v té době začali - např. Elvis, můj tehdejší spolužák z Hollarky. V roce 1993 jsme s TCP pomalovali první celou soupravu metra.Vnímali jsme to asi jako dobrodružství. ||Wladimir: Když jsem začínal, malovalo tady už pár lidí a ti nastavili laťku poměrně vysoko. Byla to výzva. Moc si vážím takových lidí, jako je Honza - on byl v té době slavnej jako nějaká pornohvězda - lidi mu psali dopisy a chtěli se s ním seznámit. V roce 1991 jel přes Hostivice stopem jeden kluk z Francie a udělal tam nějaké tagy. Byl pozvanej na akci pod Stalinem, dělaly se tam různý happeningy a tam pomaloval zdi. Šel jsem do kina a uviděl ty tagy a úplně mě to sebralo. |V roce 1994 jsem začal malovat, našel jsem prostor v Dejvicích, kde se dělaly nějaké akce a výstavy. V roce 1997 jsme udělali první větší akci, Kick the Shit, v Roxy. Bylo skvělý, jak se to tam najednou všechno propojilo: hudba, breakdance, malování. ||Většina z vás už s graffiti skončila, zatímco hudbě se věnujete dál. Tam už možnost vývoje nebyla? ||Richard: No, udělali jsme pár takových naivních zdí po Praze. To už je pryč. ||Ondřej: Já si myslím, že všichni tady mluvili o tom, že je to pro ně osobně uzavřená věc. A pro mě taky. V době, kdy jsem to začal dělat, v roce devadesát, tady nemaloval nikdo. Pro mě to byla jediná možnost, jak pochopit něco naprosto nevyzkoušeného. Tak jsem si nejdřív musel projít obdobím, kdy děláš ta písmena a přicházíš na to, proč klasická forma vypadá tak, jak vypadá. Najednou, když se toho dotkneš, tak pochopíš, že chceš jít někam dál. V tom smyslu je to pro každého z nás uzavřená věc, ale ten směr je platný dál. Například Harring a Basquiat začali oba v klasickém grafitti a každý to potom uchopil jinak. Basquiat zjistil, že na ty věci prostě potřebuje určitý čas, a to je nespojitelné s tím rizikem, které u graffiti existuje. Harring použil princip zjednodušení, vytvoření široce srozumitelné znakové řeči a za pomoci těch znaků mohl vyprávět příběhy... Každej z nás jen přeřadil někam jinam. Graffiti je pro mě pořád základ. Když jsem začal dělat film, tak jsem najednou zjistil, že existuje znovu nevyzkoušený směr: trikový film, což je fúze hraného filmu, animace a trikových technologii, a že vlastně znovu musím vynalézat nový jazyk, jako to bylo u graffiti. Pořád stejná krev, jen vezmeš do ruky jiné nástroje. Je mi pětadvacet a už nejsem ochotnej se nechat zavřít třeba za to, aby mi vyjel vlak. Kdybych třeba přišel na něco geniálního, proč by ten vlak měl vyjet a na něm by bylo sdělení, který zmrazí na peroně 100 cestujících, tak že odejdou s nějakým pocitem, tak by mi to možná stálo za to. Ale už netoužím po tom, abych tam měl esteticky vyvedený podpis. Je ale v pořádku že tyhle záznamy existují dál, jako součást města. ||Honza: Základní problém je, že je v tom obsaženo něco ... sobeckýho. Proto to vlastně nejde. Vnímám to jako vnucování. ||Strictly: Město je samo o sobě strašně sobecká věc, takže tohle je v pořádku. ||Honza: Na to ale nikdy nemůžeš přistoupit. ||Strictly: Město je sobecká věc, a dělat graffiti je to samý jako stavět město. Z mýho pohledu je to naprosto přirozený vyjadřovací prostředek obyvatel města... ||Honza: Jasně. Tebe se taky nikdo nezeptal, jestli se ti líbí, že chodíš nějakou cestou třeba dvacet let a pak tam postaví dům. Máš pocit nějaký nespravedlnosti. Když to nadiktuješ, tak už tomu druhýmu nedáváš možnost volby. ||Ondřej: Já si myslím, že když seš o něčem přesvědčenej, tak musíš být sobeckej. Neexistuje jednoznačný pohled, co je přínos a co ztráta. Jestli to vnímáš, že ti to někdo daroval nebo vnutil. Derevo, když udělá svoje představení ve městě, tak je taky velká šance, že narazí na lidi, který nezajímá, že se tam válí nahý člověk na zemi. To je asi neřešitelný, tahle otázka znásilnování veřejnýho prostoru... ||Strictly: Mně se třeba líbilo, co dělal Maniak, to je jeden týpek z Ostravy, u nás asi vůbec první writer. Ten šel po městě a měl u sebe dvě nějaký věci s barvou, viděl nějaký prostor a do těch poměrně strohých dnešních věcí něco citlivě doplnil. Tenhle přístup mi hrozně vyhovoval.||Honza: A bylo by skvělý, kdyby i chlápek, co si ten barák postavil, to byl schopen vnímat jako doplněk, ne atentát. ||Reprezentuješ současnou scénu. Co se změnilo? Je něčím výjimečná?||Wladimir: Každé město má svůj styl. Tady s tím začínali hodně nadaný lidi, spousta z nich potom taky začala studovat výtvarný školy, nasměrovali talent třeba jinam, ale určili kvalitu. V současné době je pražská scéna ceněná zejména proto, že cílem není prasit město, ale vynalézat tvary, komunikovat. Tak to bylo původně v New Yorku 80. let. a kromě pár německých měst to asi nikde jinde není. Ne jednu stranu to tady má provinční charakter, protože ten okruh lidí je malý, všichni se navzájem znají, což může být výhoda - ví se o tobě díky kvalitě . Ve velkých městech v Evropě je spousta lidí, o kterých se ví, protože toho udělají ohromný množství, i když to za nic nestojí. Vůbec je těžký tohle vysvětlovat, protože doopravdy to asi může pochopit jen člověk, který to dělá. Pořád se učíš řemeslo - asi jako DJ, který, až když zvládne všechny triky, skreče, vracečky, tak se může posunout zas o kousek dál. Snažíme se vytvářet scénu, kde lidi komunikují pomocí tvarů. Teď bude v Roxy už 4. ročník Kick the shit (akce pokračující v tradici graffiti jamu). Ve srovnání s prvním má úplně jinou atmosféru, lidi už nejásají ze všeho, jsou víc kritický, a tak to asi má být. ||Vydáváte Terrorist?, všimla jsem si super grafické úpravy a taky toho, že tam nejsou žádné reklamy. Jaký má náklad? ||Wladimir: Pět tisíc. ||Ty prodáš pět tisíc výtisků v této zemi?! ||Wladimir: V Čechách asi 500, zbytek venku.||Říkal jsi, že se na scéně hodně vyměnili lidi, nastoupili úplně mladí. Proč má pro tebe smysl dělat graffiti?||Wladimir: Malování je pořád o tom samým, zkoušíš uchopit plochu, vymyslet úplně nový tvary. Je to jako horolezectví, všechno tomu obětuješ a nemůžeš nic získat. Některý lidi po určitý době udělají krok jinam, a tam třeba použijou zkušenost, kterou si přinesli z graffiti. ||Mluvili jsme o morálních důvodech, kvůli kterým třeba přestaneš malovat. V okamžiku, kdy dospěješ, nemáš už potřebu tak agresivně se vyjadřovat? ||Wladimir: Jasně, jsou tam obsažený prvky vandalismu. Každý má svoje hranice, kam cítí, že už nechce jít. Když pomaluju vlak, nemám potřebu rozbíjet okna. Celkově se hrozně přeceňují škody, které graffiti způsobí. Za ty léta se dost majitelů baráků naučilo, že si stačí nechat kýbl barvy na opravy, když maluje. ||Honza: Je to určitý druh pubertálního protestu, a tak se ti po čase může stát, že zjistíš, že to nejde, že to takhle prostě nemůžeš dělat. Na druhou stranu pořád cítím, že, kdyby to tu nebylo, něco bude scházet. Pozitivní na tom je, že když to děláš, tak do toho jdeš hrozně naplno, bezhlavě. To je asi daný i věkem, za pár let začneš o věcech víc přemýšlet. Já jsem rád, že jsem tím prošel a mám zkušenost, která se odráží v dalších věcech, který dělám. ||Klíčová slova |Afrika Bambaata - zřejmě první použil dex+mix s doprovodem raperů |Brada = loc = g = sucker = nigger = homie = punk = b-boy Crew = posse = gang |Def Jam - gramofonová firma Russela Simmonse a Ricka Rubina, patrně zodpovědná za vstup rapu do středního proudu, Simmons objevil všechny pozdější hvězdy jako Run DMC, Beastie Boys, Public Enemy, De la Soul, Rubin je produkoval DJ Cool Herz - je mu přisuzováno prvenství v použití mixpultu a gramofonu jako hudebního nástroje |Ganja = pot = weed = izzem = dope = indo = mary jane George Clinton - představitel toho nejlepšího, co nabízela černá americká taneční hudba osmdesátých let (Parliament, Funkadelic, Bootsy Rubber Band), se svými spoluhráči konzumoval nehorázná množství trávy a halucinogenů|James Brown = funk = vzor, ke kterému se hlásí většina raperů|Joint = blunt = špek |piece = kus (např. tag nebo obrázek) |sista = 'ho = bitch = bee-otch. |tag = podpis |wholecar = pomalovaná celá souprava metra, vlak |writer = tvůrce graffiti (v uzším pojetí pouze ten, kdo pracuje s písmem) |||

01.04.2000