Časopis Umělec 2000/4 >> O beatech, rýmech, pražských zdech a životě Přehled všech čísel
O beatech, rýmech, pražských zdech a životě
Časopis Umělec
Ročník 2000, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

O beatech, rýmech, pražských zdech a životě

Časopis Umělec 2000/4

01.04.2000

BLN | focus | en cs

Hip-hop je autonomní subkultura s vlastní image, která vznikla jako výrazový prostředek ghetta. Hudba (její kořeny najdeme u toasteru na Jamajce šedesátých let, Jamese Browna a George Clintona; Afrika Bambaata tvrdí, že byl ovlivněn elektronickou hudbou německé formace Kraftwerk…) je jen jednou složkou vedle graffiti, breakdance, rapu... Tato subkultura, která je podobně jako punk, produktem revolty dospívající generace proti establishmentu, se ukázala natolik živoucí, že expandovala z jižního Bronxu, přestala být záležitostí černé "men-šiny" a mohla být akceptována ve zcela odlišných podmínkách. Výraz-ným způsobem zasáhla celkové estetické cítění, ačkoliv je jasné, že v masovém měřítku jde o konzumaci formálních znaků. S jistým zpožděním a v souvislosti se změnou politické situace dorazila hip-hopová kultura i k nám. V roce 1984 udělal Lesík Hajdovský pod vlivem skladby New York, New York od Grandmastera Flashe první rapovou věc u nás - Jižák, Jižák, město snů… za pomoci smyčky na magnetofonovém pásku. O deset let později se časopis Rock & Pop pokusil o stručný přehled historie rapu a hip-hopu otištěním rozsáhlejšího mate-riálu od několika autorů. Podíváme-li se, kdo figuruje na seznamu domácích kapel, ať už obsahově nebo formálně spřízněných s hnutím, najdeme tu střední proud i nadějné projekty: Manželé (Lesík Hajdovský), Piráti, JAR, Miloš Skalka a Jakub Jakoubek, Rapmasters, WWW, Peneři strýčka Homeboye - různé chutě v jednom sáčku. Jistou představu o domácí scéně si také můžeme udělat z nemnoha kompilací, které prezentují hip-hop nebo spřízněné styly. V roce 1996 vyšla kompilace Real Acid Juice (Coltcha, Peneři, WWW, United Heads; převážně hip-hop, ale také např. jungleový track). V roce 1998 vydalo BMG compilaci Hip Hop Hurá a Terorist?rec kompilaci hip-hopu z Polska, Maďarska, Slovenska a Čech (ty jsou zastoupeny Coltchou a Penery) s názvem East Side Unia. V roce 1999 vydalo Sony remixy skupiny Manželé (vedle hip-hopo-vých remixů od Coltchi, Trosek, WWW, Penerů, Strictly Orange také remixy od Blow, Skyline, EOST, Švihadla...). ||Následující rozhovor je pokusem o pohled na naší scénu, a to jak očima lidí, kteří u toho byli v začátcích, ale postupem času se začali věnovat jiným věcem, tak i člověka, který jako aktivní writer dobře zná současnou situaci. Honza Zajíček, Ondřej Anděra - oba na začátku 90. let začínají malovat a zakládají hiphopový projekt WWW a v současnosti studují na FAMU ani-movaný a trikový film. Richard Mokráš - Sure ze skupiny Coltcha, maloval v polovině 90. let (stejně tak jeho žena Lela). DJ Alizačal gramofony roztáčet v době, kdy studoval gymnázium v roce 1994; kromě djingu spolupracuje s Coltchou a Indy a Wich. Mc Strictly Orange zastupuje United heads, Skyline a T-break a společně s Wladimirem 518, graffiti writerem a členem skupiny Peneři strýčka Homeboye, který dobře zná českou hiphopovou scénu, vydávají časopis Terrorist?, mapující vývoj této scény (vydali i zmiňovanou kompilaci East Side Unia), .||Existuje česká hip-hopová scéna? ||Honza: Nevím, jestli dokážu říct, co to je, ale určitě existuje. ||Ondřej: Tady to vypadá, jako když neexistuje. Jde o dost malý okruh lidí. Ale určitě tady vzniklo pár věcí, které rostou ze společného základu. Hip-hop je autentická forma městského folklóru, původně sice přejatá odjinud, ale v konkrétním prostředí získává úplně jiný obsah. Mám pocit, že si většina lidí představí pod poj-mem hiphop spíš hudební styl, než způsob života.||Ondřej: Možná, že je to tím, že lidi, který to tady dělají, nijak zvlášť neprezentují, jak moc tím žijou, ale to neznamená, že to tak není. ||Co pro tebe znamená hip-hop? ||Richard: Hip-hop jsou prostě tracky a texty a beatbox a všechno je prostě v pořádku! Hip hop je život. ||Ondřej: Já nemůžu věřit 90% hudby, která tady vzniká. A pak přijede chlapík ze Sibiře a pro mě je to taky hiphop, protože cítíš, že to je doopravdy, aniž by to nějak zdůrazňoval. Když začneš používat jednoduché, v podstatě každému dostupné prostředky a vznikne z toho něco zajímavého, vždycky se toho nakonec chytne nějaká skupina, která má úplně jiné důvody a záměry. Nakonec jsou tady hudební kanály plný úplně nejhorších věcí, a někdo si myslí, že to je hiphop.||Myslíš, že je tam ještě možnost vývoje?||Honza: Já pořád věřím v hiphopový beat, věřím, že má nějaký pokračování. Ondřej: Vymyslet si absolutně svoji podobu, nebýt inspirovanej - to je podle mě to, co může lidi zaujmout. Já si tady vážím pár kapel, co dělají hip-hop - Coltcha, Peneři, jedna parta z Ústí, teď Indy a Wich - a tam ten vývoj, myslím, je.||O Graffiti|| První graffiti se v Praze začínají objevovat na začátku 90. let. Všechno odstartovalo pár dostupných informací v médiích - článek ve 100 +1, klip na MTV, kniha o newyorském graffiti přelomu 70. a 80. let, filmy jako Stylewars (dokument o New Yorku) nebo hrané jako Beatstreet a Wildstyle. Po otevření hranic sem začali jezdit cizinci, objevují se první tagy. V té době začíná malovat Rake /Sherys. Vznikl crew CSB (Boob, Scum). Jde o malý okruh lidí, tak 10 až 15 (Sifon, Lela, Mascee a Chise, Rich, Roof, WHF, Dede, Timothy, Maniak). |V roce 1991 se konal první graffiti jam na 007, další o rok později na Opatově (koncert WWW), vznikl TCP (Scarf, Coby, Rake, Scum, DeLa Rock). Uskutečnil se první český wholecar na Ka-čerově. Malovalo se na Kampě, Těšnově a Jižnáku. V roce 1993 byl uspořádán třetí graffiti jam v klubu u Hlavním nádraží. Zhruba takhle to začínalo. V současné době má pražská scéna poměrně výlučné postavení. V Evropě je spolu s pár městy v Německu zřejmě je-diným místem, kde jde především o komunikaci pomocí tvarů. Nava-zuje tak na původní myšlenku newyorského graffiti 80. let. Vychází tady časopis Terrorist?, který je známý a ceněný i za hranicemi. Z větší části se lidé na scéně vyměnili. To, co se nezměnilo, je úsilí o likvidaci těchto projevů. Je velmi těžké definovat graffiti. Můžeme definovat určité formální znaky, ale pokud se pokusíme interpretovat je obsahově, bude to vždy jen subjektivní hodnocení závislé na tom, jaký vztah k tomuto předmětu máme. Může být definováno jako vandalismus, násilný zásah do veřejného prostoru nebo zcela legitimní potřeba reagovat na tento prostor, vnášet do šedi města energii. Objevování nového tvaru pro znak - písmo, jméno - můžeme chápat jako návrat ke kořenům. Tvůrce graffiti je připraven na pomíjivost svého díla a ví, že je to práce, která nepřináší žádný finanční zisk. ||Co byl prvotní impuls, proč jsi vlastně začal s graffiti? ||Honza: Začal jsem malovat někdy na konci roku1992. V Praze se v té době začaly objevovat první tagy, jezdili sem lidi z Berlína, z Francie. Zasáhlo mě to svou novostí, dravostí, bylo to něco, s čím sem se mohl ztotožnit. Myslím, že to podobně vnímali i další lidi, který v té době začali - např. Elvis, můj tehdejší spolužák z Hollarky. V roce 1993 jsme s TCP pomalovali první celou soupravu metra.Vnímali jsme to asi jako dobrodružství. ||Wladimir: Když jsem začínal, malovalo tady už pár lidí a ti nastavili laťku poměrně vysoko. Byla to výzva. Moc si vážím takových lidí, jako je Honza - on byl v té době slavnej jako nějaká pornohvězda - lidi mu psali dopisy a chtěli se s ním seznámit. V roce 1991 jel přes Hostivice stopem jeden kluk z Francie a udělal tam nějaké tagy. Byl pozvanej na akci pod Stalinem, dělaly se tam různý happeningy a tam pomaloval zdi. Šel jsem do kina a uviděl ty tagy a úplně mě to sebralo. |V roce 1994 jsem začal malovat, našel jsem prostor v Dejvicích, kde se dělaly nějaké akce a výstavy. V roce 1997 jsme udělali první větší akci, Kick the Shit, v Roxy. Bylo skvělý, jak se to tam najednou všechno propojilo: hudba, breakdance, malování. ||Většina z vás už s graffiti skončila, zatímco hudbě se věnujete dál. Tam už možnost vývoje nebyla? ||Richard: No, udělali jsme pár takových naivních zdí po Praze. To už je pryč. ||Ondřej: Já si myslím, že všichni tady mluvili o tom, že je to pro ně osobně uzavřená věc. A pro mě taky. V době, kdy jsem to začal dělat, v roce devadesát, tady nemaloval nikdo. Pro mě to byla jediná možnost, jak pochopit něco naprosto nevyzkoušeného. Tak jsem si nejdřív musel projít obdobím, kdy děláš ta písmena a přicházíš na to, proč klasická forma vypadá tak, jak vypadá. Najednou, když se toho dotkneš, tak pochopíš, že chceš jít někam dál. V tom smyslu je to pro každého z nás uzavřená věc, ale ten směr je platný dál. Například Harring a Basquiat začali oba v klasickém grafitti a každý to potom uchopil jinak. Basquiat zjistil, že na ty věci prostě potřebuje určitý čas, a to je nespojitelné s tím rizikem, které u graffiti existuje. Harring použil princip zjednodušení, vytvoření široce srozumitelné znakové řeči a za pomoci těch znaků mohl vyprávět příběhy... Každej z nás jen přeřadil někam jinam. Graffiti je pro mě pořád základ. Když jsem začal dělat film, tak jsem najednou zjistil, že existuje znovu nevyzkoušený směr: trikový film, což je fúze hraného filmu, animace a trikových technologii, a že vlastně znovu musím vynalézat nový jazyk, jako to bylo u graffiti. Pořád stejná krev, jen vezmeš do ruky jiné nástroje. Je mi pětadvacet a už nejsem ochotnej se nechat zavřít třeba za to, aby mi vyjel vlak. Kdybych třeba přišel na něco geniálního, proč by ten vlak měl vyjet a na něm by bylo sdělení, který zmrazí na peroně 100 cestujících, tak že odejdou s nějakým pocitem, tak by mi to možná stálo za to. Ale už netoužím po tom, abych tam měl esteticky vyvedený podpis. Je ale v pořádku že tyhle záznamy existují dál, jako součást města. ||Honza: Základní problém je, že je v tom obsaženo něco ... sobeckýho. Proto to vlastně nejde. Vnímám to jako vnucování. ||Strictly: Město je samo o sobě strašně sobecká věc, takže tohle je v pořádku. ||Honza: Na to ale nikdy nemůžeš přistoupit. ||Strictly: Město je sobecká věc, a dělat graffiti je to samý jako stavět město. Z mýho pohledu je to naprosto přirozený vyjadřovací prostředek obyvatel města... ||Honza: Jasně. Tebe se taky nikdo nezeptal, jestli se ti líbí, že chodíš nějakou cestou třeba dvacet let a pak tam postaví dům. Máš pocit nějaký nespravedlnosti. Když to nadiktuješ, tak už tomu druhýmu nedáváš možnost volby. ||Ondřej: Já si myslím, že když seš o něčem přesvědčenej, tak musíš být sobeckej. Neexistuje jednoznačný pohled, co je přínos a co ztráta. Jestli to vnímáš, že ti to někdo daroval nebo vnutil. Derevo, když udělá svoje představení ve městě, tak je taky velká šance, že narazí na lidi, který nezajímá, že se tam válí nahý člověk na zemi. To je asi neřešitelný, tahle otázka znásilnování veřejnýho prostoru... ||Strictly: Mně se třeba líbilo, co dělal Maniak, to je jeden týpek z Ostravy, u nás asi vůbec první writer. Ten šel po městě a měl u sebe dvě nějaký věci s barvou, viděl nějaký prostor a do těch poměrně strohých dnešních věcí něco citlivě doplnil. Tenhle přístup mi hrozně vyhovoval.||Honza: A bylo by skvělý, kdyby i chlápek, co si ten barák postavil, to byl schopen vnímat jako doplněk, ne atentát. ||Reprezentuješ současnou scénu. Co se změnilo? Je něčím výjimečná?||Wladimir: Každé město má svůj styl. Tady s tím začínali hodně nadaný lidi, spousta z nich potom taky začala studovat výtvarný školy, nasměrovali talent třeba jinam, ale určili kvalitu. V současné době je pražská scéna ceněná zejména proto, že cílem není prasit město, ale vynalézat tvary, komunikovat. Tak to bylo původně v New Yorku 80. let. a kromě pár německých měst to asi nikde jinde není. Ne jednu stranu to tady má provinční charakter, protože ten okruh lidí je malý, všichni se navzájem znají, což může být výhoda - ví se o tobě díky kvalitě . Ve velkých městech v Evropě je spousta lidí, o kterých se ví, protože toho udělají ohromný množství, i když to za nic nestojí. Vůbec je těžký tohle vysvětlovat, protože doopravdy to asi může pochopit jen člověk, který to dělá. Pořád se učíš řemeslo - asi jako DJ, který, až když zvládne všechny triky, skreče, vracečky, tak se může posunout zas o kousek dál. Snažíme se vytvářet scénu, kde lidi komunikují pomocí tvarů. Teď bude v Roxy už 4. ročník Kick the shit (akce pokračující v tradici graffiti jamu). Ve srovnání s prvním má úplně jinou atmosféru, lidi už nejásají ze všeho, jsou víc kritický, a tak to asi má být. ||Vydáváte Terrorist?, všimla jsem si super grafické úpravy a taky toho, že tam nejsou žádné reklamy. Jaký má náklad? ||Wladimir: Pět tisíc. ||Ty prodáš pět tisíc výtisků v této zemi?! ||Wladimir: V Čechách asi 500, zbytek venku.||Říkal jsi, že se na scéně hodně vyměnili lidi, nastoupili úplně mladí. Proč má pro tebe smysl dělat graffiti?||Wladimir: Malování je pořád o tom samým, zkoušíš uchopit plochu, vymyslet úplně nový tvary. Je to jako horolezectví, všechno tomu obětuješ a nemůžeš nic získat. Některý lidi po určitý době udělají krok jinam, a tam třeba použijou zkušenost, kterou si přinesli z graffiti. ||Mluvili jsme o morálních důvodech, kvůli kterým třeba přestaneš malovat. V okamžiku, kdy dospěješ, nemáš už potřebu tak agresivně se vyjadřovat? ||Wladimir: Jasně, jsou tam obsažený prvky vandalismu. Každý má svoje hranice, kam cítí, že už nechce jít. Když pomaluju vlak, nemám potřebu rozbíjet okna. Celkově se hrozně přeceňují škody, které graffiti způsobí. Za ty léta se dost majitelů baráků naučilo, že si stačí nechat kýbl barvy na opravy, když maluje. ||Honza: Je to určitý druh pubertálního protestu, a tak se ti po čase může stát, že zjistíš, že to nejde, že to takhle prostě nemůžeš dělat. Na druhou stranu pořád cítím, že, kdyby to tu nebylo, něco bude scházet. Pozitivní na tom je, že když to děláš, tak do toho jdeš hrozně naplno, bezhlavě. To je asi daný i věkem, za pár let začneš o věcech víc přemýšlet. Já jsem rád, že jsem tím prošel a mám zkušenost, která se odráží v dalších věcech, který dělám. ||Klíčová slova |Afrika Bambaata - zřejmě první použil dex+mix s doprovodem raperů |Brada = loc = g = sucker = nigger = homie = punk = b-boy Crew = posse = gang |Def Jam - gramofonová firma Russela Simmonse a Ricka Rubina, patrně zodpovědná za vstup rapu do středního proudu, Simmons objevil všechny pozdější hvězdy jako Run DMC, Beastie Boys, Public Enemy, De la Soul, Rubin je produkoval DJ Cool Herz - je mu přisuzováno prvenství v použití mixpultu a gramofonu jako hudebního nástroje |Ganja = pot = weed = izzem = dope = indo = mary jane George Clinton - představitel toho nejlepšího, co nabízela černá americká taneční hudba osmdesátých let (Parliament, Funkadelic, Bootsy Rubber Band), se svými spoluhráči konzumoval nehorázná množství trávy a halucinogenů|James Brown = funk = vzor, ke kterému se hlásí většina raperů|Joint = blunt = špek |piece = kus (např. tag nebo obrázek) |sista = 'ho = bitch = bee-otch. |tag = podpis |wholecar = pomalovaná celá souprava metra, vlak |writer = tvůrce graffiti (v uzším pojetí pouze ten, kdo pracuje s písmem) |||




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
239 USD
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
82 USD
1994, 28.5 x 42 cm
Více informací...
1 118,40 EUR
1 217 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
239 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS