Časopis Umělec 2010/2 >> Vtipárt Pabla Helguery Přehled všech čísel
Vtipárt Pabla Helguery
Časopis Umělec
Ročník 2010, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Vtipárt Pabla Helguery

Časopis Umělec 2010/2

01.02.2010

Tristan Russel | humour | en cs de ru

Snobští kurátoři, egoističtí umělci číhající na svůj další rezidenční pobyt, galeristé, kteří mají za sebou až moc uměleckých veletrhů, sběratelé, které zajímá jen tržní hodnota, a sykofanti, potulující se po uměleckém světě — na tyto a další postavy má namířeno tvůrce tzv. Artoons Pablo Helguera. Není radno šťourat do pompézní a povznesené atmosféry galerií a muzeí, označovaných jako „umělecký svět“, obzvláště pokud jsou ti, ze kterých si utahujete, vaši soukmenovci, zaměstnavatelé a mecenáši, zvyklí zabývat se spíš seriózní činností okolo grantových žádostí a tím, jak se objevit ve „správné“ publikaci či na „správné“ výstavě. Helguera sám byl a je součástí těchto „seriózních“ aktivit stejně jako činným umělcem a vedoucím pro akademické programy pro dospělé v MoMA v New Yorku. Přestože kreslil komiksy od dětství, dlouho své výtvory přehlížel a považoval je za jaksi podřadné tvorbě aktivního umělce; naštěstí pro nás je teď „již dost starý na to, aby mu bylo jedno nebo aby alespoň přehodnotil své chápání toho, co znamená ‚seriózní‘.“
Helguerovo „seriózní“ dílo obsahuje témata zahrnující historii, paměti a identitu a věnuje zvláštní pozornost i těm oblastem, které se mohou zdát na ústupu — například jeho bádání v oblasti vymírajících jazyků v díle Conservatory of Dead Languages (Skleník mrtvých jazyků, 2004-současnost) vychází ze skutečnosti, že z šedesáti pěti tisíc v současnosti používaných jazyků přežije do dalšího století pravděpodobně méně než polovina. Byla to však jeho publikace Manual of Contemporary Art Style (Příručka stylu současného umění, 2005), ve které začal Helguera uplatňovat o trochu méně uctivý pohled na své okolí, a která byla pojata jako průvodce etiketou uměleckého světa pro ty, kdo právě začínají — nabízí jim rady ohledně toho, zda má kritik spát s umělci, jejichž dílo se mu nelíbí, správný postup, kterého by se měl držet sběratel při výběru nového uměleckého díla s ohledem na své sofa, a jak se elegantně dostat ke galerijnímu zastoupení.
Manual of Contemporary Art Style vedl přirozeně k Helguerovým Artoons, které původně vytvořil pro internetovou stránku www.artworldsalon.com a které se od té doby objevily v publikacích po celém světě. Ty se skutečně rozšířily tak, že jejich antologie teď čítá dva svazky a třetí je na cestě. Zároveň s prací na dalších Artoons rozvíjí Helguera také nový projekt, a sice knihu komiksů s názvem The Adventures of Olmeco Beuys (Dobrodružství Olméky Beuyse, 2010). Její příběh nás vrací zpět v čase až do předkolumbovské éry, kde jsme svědky útrap nedoceněného olméckého umělce, který se snaží vydobýt si uznání uprostřed moře kritiků, kurátorů a sběratelů.


http://pablohelguera.net/2009/02/artoons/

Tak se pro teď neberte radši moc vážně, protože jsme pro vaše pobavení přichystali výběr Artoons, které nejvíce zacvičily s bránicí našich redaktorů.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…