Časopis Umělec 2003/2 >> Pal nebo nepal (Pal fiction, Gallerie Art Factory, Praha, 24. 7. – 30. 9. 2003) Přehled všech čísel
Pal nebo nepal (Pal fiction, Gallerie Art Factory, Praha, 24. 7. – 30. 9. 2003)
Časopis Umělec
Ročník 2003, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Pal nebo nepal (Pal fiction, Gallerie Art Factory, Praha, 24. 7. – 30. 9. 2003)

Časopis Umělec 2003/2

01.02.2003

Jeffrey A. Buehler | review | en cs

Pražská galerie Art Factory dorazila na českou scénu ze Slovenska v loňském roce a neomylně přistála přímo na Václavském náměstí v temném průmyslovém boxu, kde bývala velká tiskárna. Stěny byly natřeny různými odstíny purpurové a prostor pohodlně vybaven černými koženými křesly a gauči od špičkové designerské dílny. Když vejdete dovnitř, nenapadlo by vás, že jste v galerii. Design interiéru se sráží s uměleckou roztodivností. Což je podle majitelky, poloviny týmu Art Factory, doktorky Zory Carrierové součást jejího záměru.
Carrierová sedí a povídá, a přitom si hraje s počítačem, aby mi ukázala videa z poslední výstavy galerie, PAL Fiction: “Umělci pracují s novými médii... klasické způsoby ukazování umění už nejsou relevantní,” říká. “Chci říct – podívejte se sami, bílé stěny si zvolili impresionisté a my je používáme dodnes, i když média, s nimiž pracují dnešní umělci, se naprosto změnila.” Dívám se na stěny z pohodlného křesla, v ruce plastovou sklenici s vodou, a musím uznat, že obrázky z krátkých videozáznamů českých a slovenských umělců vypadají na pozadí temné červeně dobře ... Ale nos mi říká, že to na tom něco nesedí. Pořád je to jen barva – a tím pádem kontext. Proč tomu přikládat takový význam? Michal Pěchouček, jeden z umělců prezentovaných v programu, má zřejmě podobné výhrady, protože se rozhodl, že zeď za jeho sekvencemi z tramvajového videa Obvyklá rukojmí bude “tradičně bílá”.
Doktorka Carrierová nadšeně poukazuje na flexibilitu, protože galerie umělci tuto volbu umožňuje. A skutečně, kontrola nad “hrnečku vař!” se tu zdá být běžnou součástí praxe. Galerie je známá schopností vydělat peníze, dobrými obchodními vztahy a využitím prostoru různými způsoby, aby si zajistila živobytí. Doktorka Carrierová nemá výčitky svědomí, když říká, že hlavním zdrojem příjmů galerie nikdy neměl být prodej uměleckých děl. Výsledek: na první vernisáži se schází roztodivá letní směska obchodníků, umělců a stálic na umělecké scéně v neohrabaném tanci podezřívavosti a dobré vůle, s plastovými panáky slivovice a vlažným pivem v rukou. Umělci se staví na odiv a hrají roli netvorů z obludária. “Bankéři v oblecích chtějí vidět Davida Černého, jak si svlékne košili, a Jiřího Davida s modrými vlasy. Kvůli tomu sem přišli,” říká má laskavá hostitelka, ještě než dvakrát klikne na první video. Zcela očividně nepřišli za uměním, jak mě jeden z mých zdrojů informoval, “technické potíže” natolik zpozdily projekce, že když se konečně začaly promítat, téměř všichni návštěvníci už prchli z pekelné Art Factory do chladnější noci.
Usadil jsem se zpět do křesla. Jsem tu sám, takže si můžu vybrat, co chci vidět. Takhle aspoň tahle show funguje. Každý večer v sedm hodin se tu sejde hrstka lidí, kteří si vyberou, co chtějí vidět, takže jsem celkem příjemně naladěn příslibem videa.
Shlédli jsme několik skvělých projekcí, povětšinou slovenských. Vždyť uvažte: na menu byl šťavnatý umělecký happening Anetty Mon Chisa a smutná ale milá Vladimíra Pčolová. Chisa se svléká za žaluzií v prázdné kanceláři s kopírkou na stole. Když je nahá, sehne se nad kopírkou a xeroxuje si přirození. Český program nabízí úchvatného Marka Thera a Michala Pěchoučka. Většina z umělců má své stále místo na aktivních uměleckých scénách v Praze i v Bratislavě. Shromážděná videa pokaždé vyprávějí nějaký příběh a všeobecně jsou jednoduše pochopitelná.
Show zahrnuje deset českých a šestnáct slovenských umělců. Kurátor Martin Dostál odvedl dobrou práci, když zde shromáždil rozsáhlý výběr videí, která představila různé způsoby, s jakými k nim umělci těchto dvou zemích přistupují – a to především ti na Slovensku. Odpoledne s doktorkou Carrierovou jako roztomilou a upovídanou průvodkyní nebylo ztrátou času.
Co se týče praktických aspektů show, všechno v galerii je trochu nepořádné. Upoutal mě obraz umělecké skupiny Podebal na stěně – Havel si potřásá rukou s Fidelem Castrem – a tak mám zájem shlédnout jejich video. Doktorka Carrierová mi s okouzlujícím ale ostýchavým výrazem ve tváři vysvětluje, že skupina film nedodala. Po téměř roční činnosti nalezneme na inzerované webové stránce Art Factory stále jen jednu až ironickou stránku: “Otevíráme brzy. Galerie Art Factory – Funguje to!” Brožura z výstavy PAL Fiction je vytištěná na drahém papíře, ale text v angličtině je příliš zkomolený, než aby se dal číst. K zamyšlení vybízí například text: “On the contrary, at careless time of sun stilling, it intents to pull in to suggestive and emotive videoworld, caught and out – generated by the top of Czech and Slovak artists, during the last ten years. (což by šlo přeložit jako: ”Naopak, v nedbalém čase slunečního stálenství má v záměru přitáhnout k sugestivnímu a emotivnímu světu videa, zachycenému a od–generovanému českými a slovenskými umělci během posledních deseti let.”
To je možná nejlepší shrnutí.
Ale nemělo by vás to odradit od návštěvy – skočte se podívat na pár dobrých videí od dobrých umělců, jejichž příběhy za to stojí. A možná si můžete dát i šálek něčeho teplého k pití.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.