Časopis Umělec 2004/3 >> Sasnal - Wilhelm Sasnal,Camden Arts Centre, London, 25. června–22.srpna 2004 Přehled všech čísel
Sasnal - Wilhelm Sasnal,Camden Arts Centre, London, 25. června–22.srpna 2004
Časopis Umělec
Ročník 2004, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Sasnal - Wilhelm Sasnal,Camden Arts Centre, London, 25. června–22.srpna 2004

Časopis Umělec 2004/3

01.03.2004

Andrew Hunt | review | en cs

Šestnáct maleb Wilhelma Sasnala vystavených v Arts Centre v nejistém sledu působí na první dojem jako fragmentované filmové vyprávění. V některých ohledech to nebylo překvapením. Obrazy v rozlehlé čtvercové místnosti přeskakují od scény ke scéně a představují složitý rejstřík obraznosti. Jak je pro Sasnalův styl příznačné, instalace také citlivě slouží k identifikaci postupu, který zahrnuje zároveň figurativní, abstraktní a grafické prostředky spojené fotografickým zdrojovým materiálem, který vybral umělec.
Jisté práce se od počátku vymykají, jednou z nich je Bez názvu (Zabij tuto lásku) [Untitled (Kill This Love), 2003]. Šmouhy černé, šedé a bílé barvy pokrývají malé plátno, na němž jako by mělo cosi být zobrazeno stopami chomáč- kovitého štětce. Teprve na druhý až třetí pohled uvidíme obraz psa – možná vlčáka – s hlavou na horní části obrazu zkrácenou. Dvě další díla vypovídají úplně jinak. Bez názvu (Kostel) [Untitled (Church) 2003] ukazuje tepaná železná vrata kostela skrz prosté černé lineární značky na bílém pozadí. Vzápětí se volné značky, tečky a cákance, které nějak dokázaly vytvořit pevný geometrický obraz, rozpadají před vašima očima. Bez názvu (Síra) [Untitled (Sulphur), 2003] užívá grafický styl, který paradoxně a promyšleně ničí jakoukoliv ukotvenost ve skutečnosti. Na dalším velkém bílém jednobarevném podkladě se objevuje a mizí pavoučitý text – záleží na úhlu pohledu, z nějž se na obraz podíváte.
Je to Sasnalova první samostatná výstava ve veřejné budově v Anglii. Přichází nedlouho po jeho výstavě v Sadie Coles v roce 2003 a je vidět, jak se mu otevírá cesta vlivem kurátorů, jako je Adam Szymczyk, a díky stále mezinárodnějšímu profilu varšavské Foksal Gallery Foundation. Je také zajímavé, že nedávný ohlas kritiků na jeho dílo byl téměř výhradně pozitivní. Zdá se, že se zakládá na ekonomice „autentického“ marginalismu, jež souvisí se Sasnalovým původem a simulovanou plastičností jeho díla. V první řadě prý Sasnalova díla obsahují nepřímý vztah k polské historii – umělec se narodil na počátku 70. let, kdy jeho zemi dramaticky změnily společenské a politické nepokoje, a v jeho díle se objevuje snaha pojednat vymazání a záchranu kolektivní paměti. Pak je tu filozofičtější kontext, jenž se týká čistě fotografického materiálu díla a jeho malířské interpretace: volné asociace vytvořené v mezeře mezi dvěma kolidujícími vizuálními jazyky a jejich materiálním bytím.
V jistém smyslu představuje tento protiklad celkem úspěšně Bez názvu (Untitled, 2003). Obrazy ukazují dveře s řetězem visícím kolem kliky. Sasnal poznamenal, že jej nezajímá vsazování interpretace do obrazu, ale potěšení diváka právě v mezeře interpretace, jež se užíváním protikladných stylů zvětšuje. Naneštěstí však má nestejnorodost Sasnalových obrazů a jejich velké množství jeden nepříjemný rys. Obvyklé a v jistém smyslu už passé popření modernistické zásady, že narušení jednotného stylu s sebou nese riziko, ve skutečnosti umožňuje umělci zakrýt a maskovat konkrétní typ selhání svého díla. Jistěže, jak zobrazení, tak materiály Sasnalových děl představují odraz společenského a politického kontextu jeho země – ten se ale zrcadlí mnohem příměji v ekonomickém zájmu umělce.
Ve skutečnosti je jedním ze Sasnalových úspěchů to, že se mu občas daří nalézt alternativu k dominantním metodám fotografického zobrazování, jak je známe od Gerharda Richtera a Luca Tyumanse. Můžeme to sledovat u malých prací, jako Bez názvu (Untitled, 2004), kde nemotorně nedomalovaný, ale přesto souvislý a účinný portrét ženy odkazuje k jinému materiálu než k fotografii, či na obraze Bez názvu (Anka) [Untitled (Anka), 2004], který uvolněně, ale názorně představuje další ženskou postavu, nahlédnutou ze žabí perspektivy. V modernisticky dvojrozměrné černé a bílé je toto druhé dílo jednak sou- částí módní image, jednak arogantním pozérstvím a začíná ukazovat umělcův vztah k alternativní či opoziční kultuře. Naznačuje jej styl ženina oblečení a volné provedení malby, ale zřetelněji ho lze sledovat v obraze Bez názvu (Pot) [Untitled (Sweat), 2002], který kopíruje mapy potu na tričku, které měl Sasnal na sobě na koncertě Sonic Youth. Aby to bylo ještě složitější, původní tričko je natažené, a tak dílo získává podivnou energii a subjektivismus.
Tento příklad hravého narušení autenticity zobrazení a zkušenosti vypovídá o Sasnalově schopnosti stylistického experimentu. Bez názvu (t&r&a, uvnitř hada) [Untitled (t&r&a, inside the snake), 2004], jedno z největších děl na výstavě, vyčnívá jako úspěšně zvládnutá abstrakce. Na hrubém plátně se mísí stříkance barvy tvořící excentrické kruhy, které jako by objímaly diváka – jsou zároveň mělké, ale zahlcující svou fyzičností. V nejhorším případě jsou Sasnalovy malby sázkou na jistotu, před- stavují precizní estetiku, která se rozpouští tím víc, čím víc se snaží pokrýt každý úhel pohledu. Jejich nejlepší příklady nám ale ukazují nadšení pro šíři kulturních vlivů, jež si úspěšně pohrávají s důležitými novými formami zobrazení.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…