Časopis Umělec 2007/1 >> Sylvie Brodi Přehled všech čísel
Sylvie Brodi
Časopis Umělec
Ročník 2007, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Sylvie Brodi

Časopis Umělec 2007/1

01.01.2007

Jiří Kovanda | nové tváře | en cs de

Poté, co se vrátili domů ze své oblíbené restaurace, kam chodí každý pátek s přáteli, s nimiž se víceméně pravidelně scházívají od středoškolských let, už spolu nepromluvili. Děti samozřejmě dávno spaly. Osprchovali se. Usadil si do pohodlného křesla v hale. Obvykle, když se takto vracívá v noci domů a má něco vypito, pustí si ještě televizi, ať už je tam cokoli, a dá si panáka. Dnes ne... Nedá se říci, že by se večer nezdařil. Seděli u svého stolu, tam vzadu za těmi vysokými fíkusy, a povídali si. Vše plynulo tak, jak má, v poklidu, spokojeně – ostatně jako vždy. Vstal. Ani si neoblékl svrchník a vyšel na zahradu. Otevřel branku a vydal se do noci. Ocitl se náhle v jiném a neznámém světě. Neznámém? Vždyť ho tolikrát viděl, vždyť tam tolikrát byl, často v ty okamžiky těsně před usnutím. Nepřemýšlel o ničem, jenom vnímal, cítil, že potřebuje prožít něco mimořádně krásného. Možná by se v tu chvíli ani nestyděl vyslovit – toužím. I když... ne, ne, prostě chtěl jen něco třeba nepatrného, ale neobyčejného, něco třeba velmi, velmi krátkého, na co se však nezapomíná... Blesklo mu hlavou, že je to jako v obraze. Je umění samo už tahle cesta, nebo k ní jen vybízí? Nebo je to všechno pouhá náhražka za to, čeho se nám obyčejně nedostává? Je dobré umění vždycky autoterapeutické? Snad. A čím je umělec lepší, tím širší okruh těch, kdo čekají na takový signál, dokáže zasáhnout. Pozor však na ty nejnápadnější směrovky s tím nejčitelnějším písmem! Teď už šel lesem, drobně mrholilo. Zdálky sem doléhaly hlasy nějakých nočních tvorů, kteří se choulili ukryti ve spleti podrostu. Byl to listnatý les, čím dál hustší. Prodíral se šedozeleným šerem... Zastavil se. Něco se dělo. Celou dobu se něco dělo. Cosi ho prostupovalo, bylo to světlo i hmota zároveň, bylo to černé i bílé. Zraňovalo to, anebo to bylo spíš příjemné? Byla to slast, anebo jen nějaká divná nemoc? Nad hlavou měl anděla, po boku ďábla. Kam vedou všechny ty nezřetelné touhy? Nejdříve samé úkroky a vytáčky, samá kdyby. Nejprve věčné váhání, pak zběsilý úprk. Zakrývání vlastních očí a pak oslepování druhých. Kam vede všechno to rozhodování a rozvažování, všechno to napravování toho, co už napravit nelze, všechno to odkládání a vyčkávání? Vždyť stačí jen vzít za kliku a jít...

Stál tam dlouho. Drobné kapky šelestily v listí a stékaly mu po tváři. Zvedl pravou ruku před obličej a podíval se na ni. V tu chvíli přiletěl pták... ptáček, snad lejsek, snad čížek, možná ani nebyl z tohoto světa – a usadil se mu na konečky prstů.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."