Časopis Umělec 2008/2 >> Utopie pod památkovou ochranou – Hansaviertel v Berlíně Přehled všech čísel
Utopie pod památkovou ochranou – Hansaviertel v Berlíně
Časopis Umělec
Ročník 2008, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Utopie pod památkovou ochranou – Hansaviertel v Berlíně

Časopis Umělec 2008/2

01.02.2008

Tomas Ullman | město | en cs de es

„Problém racionalizace a typizace je jen částečným problémem. Racionalizace a typizace jsou pouhé prostředky, nikdy nesmějí být cílem. Problém nového bydlení je v zásadě problém duchovní a diskuze o novém bydlení je jenom jedním článkem ve velkém usilování o nové životní formy.“
Mies van der Rohe, předmluva v katalogu k výstavě sídliště Weißenhof ve Stuttgartu 1927


Co zbylo z požadavku vytvořit prostřednictvím architektury a městské výstavby lepší životní prostor pro moderního člověka, nebo dokonce vůbec lepší společnost? Tuto otázku si v posledním roce položilo 15 pozvaných umělců pod vedením kurátorek Annette Maechtel, Christine Heidemann a Kathrin Peters.




Při příležitosti 50. výročí „Interbau 1957“ se pod titulem „Město zítřka – příspěvky k archeologii Hansaviertel-Berlín“ („Die Stadt von Morgen – Beiträge zu einer Archäologie des Hansaviertels – Berlin“) vydali odkrývat zasypané utopie moderny. Příspěvky byly potom představeny na berlínské Akademie der Künste na Hanseatenweg.
K tomu účelu bylo doslova převzato motto tohoto prvního velkého projektu bytové výstavby (Bauausstellung)* v poválečném Německu. Názvem „Město zítřka“ byla kdysi pokřtěna v centru Západního Berlína ležící Hansaviertel, která měla být modelem moderního „západního“ města: zelená, funkční a transparentní.
Byl to jedinečný stavební projekt a v době svého vzniku působil radikálně a inovativně. Nebývalá politická odvaha experimentovat byla po pádu fašismu v rozděleném Berlíně podporována propagací demokratického vývoje. Individualita a internacionálnost, které byly předtím za nacismu důrazně potírány, se zde vědomě staly principem. Druhý stimul vycházel z konkurence Západu a Východu. Neboť už pět let předtím byla ve východní zóně města slavnostně otevřena Stalinallee. Podle sovětského vzoru tu byla podél dominantní osy vytvořena homogenní zástavba velkoformátových „paláců pro pracující“ s 3 000 novými byty. Při vší ideologické kritice, která se na Stalinallee snesla, neukázala západní zóna, co se bytové výstavby týká, žádný projekt srovnatelné velikosti: propagandisticky to byla jasná prohra. Navíc se v té době naléhavě hledaly projekty, které by dokázaly, že je Západní Berlín jako hospodářská jednotka životaschopný a podporovaný celým svobodným světem.
Tak vznikla idea mezinárodního projektu bytové výstavby (Bauaustellung), která ve svém programu, zcela zavázaném funkcionalistickému stavitelství 20. let, směřovala k prolínání města a přírody, k takzvané „městské krajině“.
Z tohoto pohledu bylo zničení vilémovské zástavby z 19. století, k němuž ve staré Hansaviertel došlo během války, štěstím. Tady, v bezprostřední blízkosti centrálního berlínského parku, Tiergarten, mohl být realizován sen o tabula rasa, o novém začátku bez ohlížení se na staré struktury, bez připomínek hrůz nacistického režimu.
53 zúčastněných architektů, z nichž 19 pocházelo ze zahraničí, 16 z Německa a 18 ze Západního Berlína, bylo ve veřejné soutěži vypsané berlínským senátem vyzýváno, aby vytvořili čtvrť, která by „jako výraz architektonického záměru odpovídala myšlenkovým a životním formám svobodných lidí“.
Mezi navrhujícími se tak nacházeli slavní architekti jako Alvar Aalto, Egon Eiermann, Walter Gropius, Arne Jacobsen, Oscar Niemeyer a Max Taut. Spolupráce s těmito mezinárodními hvězdami moderní architektury dala i těm architektům, kteří předtím v nacistickém Německu zůstali, pocit, že jsou zase zapojeni v dění.
Na ploše mezi železniční tratí, Sprévou a Tiergarten vznikly v rámci projektu bytové výstavby (Bauausstellung) rozmanité formy budov, věžové domy s 16 a 17 podlažími, domy s propojenými pavlačemi, tří- až čtyřposchoďové řadové domy, osmi- až desetiposchoďové takzvané deskové domy (protáhlé vysoké domy). Dále rodinné domy, z toho čtyři atriové.
Naplánována byla také infrastruktura čtvrti: jedna mateřská škola, dva kostely, nákupní centrum s kinem a knihovna.
Mimo vlastní plochu projektu bytové výstavby (Bauausstellung) vznikla základní škola (Bruno Grimmek), slavná kongresová hala (Hugh Stubbins) a rovněž sedmáctipodlažní deskový dům typu Unité d‘habitation podle návrhu Le Corbusiera s 530 byty.
V jednotlivých bytových domech byla velká péče věnována vytvoření úsporného, avšak nekonvenčního půdorysu bytů. Tyto nové ideje, prezentované v modelových bytech s moderními vestavěnými kuchyněmi, obkládanými koupelnami, ústředním topením a lehkým a flexibilním nábytkem, se ve městě, které bylo ještě stále poznamenáno válkou a tisíce lidí v něm žily v provizorních podmínkách, staly atrakcí. Vedle mnoha užitých mezaninových a mezonetových bytů je typickým příkladem „Allraum“ Alvara Aalto. Jde o centrálně umístěný prostor, který slouží jako odpočívací místnost pro celou rodinu, kde si mohou také hrát děti – takříkajíc demokratizace německého obývacího pokoje.
Interbau fungovala jako „živoucí staveniště“. Jenom třetina budov byla dokončena již při otevření. Návštěvníci mohli sledovat, jak postupují práce, paralelně s tím se však na život v novém městě při zvláštních prohlídkách připravovali jeho budoucí obyvatelé. Praktické instrukce zahrnovaly návrhy na rozvržení prostoru a na výběr tapet, stejně jako seznamování se s výhodami zařízení dětských pokojů a vestavěných kuchyní pro spokojené ženy v domácnosti.
Mnohdy byly však ideje architektů modifikovány a přizpůsobovány podle pragmatických aspektů. Le Corbusier a Oscar Niemeyer považovali tyto změny za tak podstatné, že se oba později od svých berlínských staveb distancovali.
Přesto byly stavby Interbau nákladné a těžko mohly jakožto drahé prestižní objekty sloužit jako přímá předloha pro další bytové projekty. Z finančních důvodů tak zůstaly jak na Západě, tak na Východě symboly konkurence obou systémů, Stalinallee a Hansaviertel, jedinečné.
Celá Hansaviertel se dnes nachází pod památkovou ochranou.













* „Bauausstellung“ – „projekt bytové vystavby“, termín používaný v Německu po 2. světové válce. Aby byly dány nové kulturní a sociální impusly problematickým teritoriím, bývala jako „nástroj územniho a městského plánování“ vyhlašována Bauaustellung, veřejná soutěž s účastí mezinárodních architektů. Jednou z prvních Bauaustellung byla Interbau 1957 v Berlíně.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…