Co jsem viděla u Kuby Špaňhela

J. Š. je výrazná osobnost současného českého malířství.
Studoval na AVU u J. Davida a M. Knížáka.

Pro plátna J. Š. je typická uvolněnost malířského gesta a barevné zjednodušení, ale čím méně je v nich barev, tím vyzařují více osobní energie hraničící možná až s posedlostí.
Pravidelný návštěvník tuzemských výstav asi zná jeho cykly krajin, vnitřků kostelů, portrétů, květin. Tváře jako by prosakovaly ze snu, je v nich silný osobní zážitek (obdiv, úzkost, rozčarování), krajiny jsou ve své stereotypnosti melancholické až bolestné. Malby kostelních interiérů obsahují otázku: z čeho vzniká dojem z tohoto konkrétního prostoru? Špaňhel maluje pocit a nevyjmenovává detaily (protože hmota je černá?), maluje tajemství anebo prázdnotu.
Květiny mi často připomínají kousky čerstvého masa, skoro se ještě hýbe, ale už ne, skluzavku pomíjivosti leští zoufalá krása.

Nejnověji pracuje Špaňhel na cyklu ženských portrétů a aktů. Jsou to temné obrazy. Maluje podle modelek, figury jsou v lehce nadživotní velikosti. Jejich nahota je absolutní, skoro až vzteklá, i když ji někdy zakrývají zlaté vlasy. Je to nahota zbavená příslibů a podobnosti s představou ideálu, Špaňhel se vyhýbá použití ženského těla jako znaku. Na jeho obrazech nejsou žádné koketně se usmívající slečny, ale bytosti plné tmy, zářící jako oslněné městské nebe.

Intermezzo:

Co je baba pro chlapa?

(nevím)

Asi prostě něco jiného, než je on sám
Pastva pro oči, ruce, jazyk, teplý pelíšek
Rozptýlení, touha po odpočinku
To, na co se nedá dívat přímo, pálící přední strana těla
Třetí ledvina?
A výzva k boji s tím vším, protože je to pořád dokola?

Co je baba pro malíře?

Intenzivní skutečnost
Klasické malířské téma
ENERGIE A SVĚTLO

01.01.2005