Časopis Umělec 2007/2 >> Duplus / Umělecká praxe mimo výstavní mechanismy Přehled všech čísel
Duplus / Umělecká praxe mimo výstavní mechanismy
Časopis Umělec
Ročník 2007, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Duplus / Umělecká praxe mimo výstavní mechanismy

Časopis Umělec 2007/2

01.02.2007

Valeria Gonzales | manifesto | en cs de es

Termíny „nové technologie“ a „nová média“ fungují v systému umění jako synonyma. Jsou plně zaměnitelné. Znamená to ovšem značnou redukci, neboť se tak implicitně techné i logos, všechno možné vědění o technikách, redukuje na holou instrumentální aplikaci jako prostředek sloužící k dosažení určitého cíle. V rámci výstav umění se o pracech spojených s „novými technologiemi“ či „novými médii“ předpokládá, že nepůjde o víc, než o určité produkty: fotografie, videa, multimediální instalace, net art atd. Tedy o nové technologie jako nová média k produkci toho samého: uměleckých děl. Každé médium (internet stejně jako olejomalba) pochopitelně zahrnuje i specifické problémy (technické, formální, sémantické) a umělec je si vědom toho, že si médium nevolí jako neutrální nástroj. Nad množstvím změn, novinek nebo nad vznikem nových médií, která se dotýkají systému umění, není na místě žasnout. Vzhledem k nekonečnému počtu dalších a dalších inovací se podivuhodnou zdá být spíše neochvějná stabilita funkční struktury toho, čemu říkáme umělecké dílo. V tomto ohledu jako by se úplně stíral rozdíl mezi modernou a postmodernou. Stručně vzato, zatím nevzniklo žádné současné umělecké dílo schopné popřít „to skutečné“, na co poukázal Duchamp v prvních desetiletích 20. století, nebo dokonce pokročit dál. Podepsaná záchodová mušle v muzejním sále není totéž, co stejná mušle na záchodě muzea. I kdybych reagoval rozhořčeně (umělec je šejdíř, tohle není žádné umění!), stejně akceptuji základní předpoklad definující umělecké dílo. Za objektem je někdo (nepřítomný subjekt), kdo mi něco chce sdělit.2 To, co přijímáme jako umělecké dílo, je objekt, který 1) potenciálně má univerzální schopnost komunikovat, a 2) je spojen se svévolným autorským subjektem. Umělecké dílo tedy je objekt, zprostředkující mezi dvěma subjekty, které neexistují. V tomto bodě jsou univerzální pojem (potenciální publikum) a pojem individualismu (autorský subjekt) totéž. Místa, kde nikdo není. Vydejme se jinou cestou. Opusťme problém nových technologií jako nových médií pro produkci uměleckých děl. Raději se ptejme, jaké jsou podmínky kreativity ve všeobecném kontextu technologizovaného života. Koneckonců na faktu, že nové technologie se ukazují jako nová média pro produkci uměleckých děl, není nic úžasného ani problematického, neboť ve skutečnosti se nové technologie dotýkají veškeré produkce všeho možného a zahrnují převážnou většinu produktivní práce na globální úrovni. (Záhadnější nebo problematičtější je dnes rozhodně přetrvávání malby v systému umění.) Co máme na mysli, když mluvíme o kreativitě? Když si Deleuze klade tuto otázku, odpověď je vlastně velmi prostá.3 Tvorba je produkce, vznik a zjevení se odlišnosti. Něčeho, co tu nebylo, něčeho, co nemohlo prostě být vydedukováno z toho, co už tu bylo. To určitě není těžké pochopit, vůbec však není samozřejmé, že se tak děje. Tvorba je velmi vzácná, nedostatková. „Mít nápad je svým způsobem svátek,“ říká Deleuze. Obrovská většina činností, jež zaměstnávají lidi a věci na světě, jsou z určitého hlediska pouhou reprodukcí. Reprodukcí daných podmínek. Problém je, že v reálném životě k oběma věcem dochází současně. Tvorba se neodehrává někde jinde, ale vždycky se objeví jako jisté plus, jako něco navíc, co právě tady přesahuje reproduktivní mechanismy, které strukturují činnost, jako to navíc, co přesahuje zjevné účely činnosti. Deleuze zmiňuje Kurosawův film Sedm samurajů, ale mohli bychom si zvolit i jiné příklady. Mohou to být sociální konflikty: skupina demonstrantů uzavře cestu a požaduje jídlo a může tam dojít (ale nemusí) k vytvoření vazeb, které přesahují mechanismus akce a její bezprostřední cíle. Mohli bychom si také zvolit příklady ze světa umění. Třeba AVL-Ville, komunita a prostředí, které pro sebe vytvářejí designéři AVL: je to něco, co přesahuje koncept tvorby uměleckého díla měřeného kritérii národního státu, jde o formu svobodného státu, která zároveň rozvíjí konkrétní a každodenní životní formy. Takže ve všech těchto případech je tu na jedné straně systematická organizace, kterou by nebylo možné realizovat bez reprodukování podmínek a bez zapojení všech singularit. Právě toto nás opravňuje použít obecné kategorie: „demonstranti“, „konceptuální umělecké dílo“. Na druhé straně však někdy právě na takovém místě vyvstane odlišnost, singulární událost, situace, jejíž smysl není sdělitelný, něco, co se vzpouzí hybridizaci v systému, temporalitě, kterou není možné převést do prostoru,4 fragmentu, který není částí nepřítomného celku, ale je celkem přítomným v části. V tomto smyslu se deleuzovská definice tvorby velmi blíží té Duchampově.5 Deleuze k ní však doplňuje, že kdykoliv se objeví toto „něco navíc“, které nazýváme uměním, dochází také k aktu odporu. Dospěli jsme tedy k protikladům reprodukce versus tvorba; moc versus odpor. Moc a odpor však vycházejí ze stejných materiálních podmínek, uplatňují stejné „věci“. Deleuze odkazuje na El Greca, když říká, že „s Bohem lze dělat cokoli“.6 Bůh je právě tak nátlak, jako možné osvobození. Naše tázání po situaci umění v éře biopolitického kapitalismu by se dalo formulovat ve stejném smyslu. Když se kapitál zmocní života, když je výroba ze všeho nejvíc produkcí jazyka, komunikace, živých těl (což v zásadě znamená „nových technologií“), jde současně o nové podmínky kontroly a nové podmínky osvobození.7 Moc i odpor vycházejí ze stejných materiálních podmínek. Rozdíl nespočívá v prostředcích, v „médiích“. Rozdíl spočívá v absolutní asymetrii mezi mocí a odporem. Je to stejný radikální rozdíl, jaký odděluje nic od něčeho. Co je to moc? Nedostatek moci, nedostatek potence. V biopolitické éře nachází paradox kapitálu své maximální vyjádření. Kapitál postrádá produktivní schopnost. Kapitál nemůže produkovat nic. Produkovat můžou jen živé síly práce. Pouze živé subjekty. Kapitál je akumulací mrtvé práce, která organizuje vše živé, sám o sobě však postrádá jakoukoliv moc. Podíváme-li se pozorně, v moci samotné nikdo není. Zdálo by se, že obsahuje vše, a přece tam není nikdo. Čím by tedy byl umělec? Tím, kdo je schopen využít dané podmínky, aby produkoval své vlastní, aby se produkoval. Praxe a myšlenka jsou zde jedno a totéž. Nejedná se o to, uplatnit nějaké vědění, ale o schopnost promýšlet vlastní praxi, myslet sebe sama. Když se říká, že postmoderna zrušila čas, nechce se tím tvrdit, že byly zrušeny hodinky či chronologický čas. Nechce se tím říkat, že byly zrušeny dějiny, historické disciplíny. Říká se tím, že se zrušilo myšlení.8 Estetické zprostředkování by tedy bylo schopností si čas znovu přisvojit na vlastní myšlení, ten čas, který nám byl vyvlastněn.9 V adjektivu „nový“ u „nových médií“ je cosi klamavého. Nejde o to, vytvořit „nové“ umělecké dílo, odlišné od předchozích, nejde o pokrok. Paradoxem avantgard je to, že úspěch se rovná neúspěchu. Logika zastarávání stylů ani zdaleka nepominula, naopak centrálně ovládá dynamiku systému umění. Nejde o to, zpochybnit systém, aby se v něm našlo místečko, jde o to, najít místo, kde by bylo možné něco vytvořit. Nejde o to, popřít systém, jde o to, dokázat něco tvrdit. Jaký by tedy byl rozdíl mezi estetickým zprostředkováním jako novým přisvojením života a formálními strategiemi postmoderního, „vše si přisvojujícího“ umění? Domníváme se, že jde o rozlišení, které se velmi podobá tomu, jež předkládá filosofie v souvislosti s otázkou po esenci bytostí. V klasické tradici je esence věci jako obrys figury. Příklad řeckého sochařství je tu pak zcela na místě. Podle jiné tradice, vrcholící ve Spinozovi, není hranice čehokoliv jako obrys figury, nýbrž je to mez jeho působení, činnosti. Věci nejsou esencemi, nejsou formami, jsou mohutnostmi, rozvinutými množstvím vlastních potencí. Jde o živá těla, nikoliv o myšlenky. Deleuze se proti sošným příkladům vrací k vegetačnímu obrazu formulovanému stoiky: Semínko může způsobit, že zeď pukne, jaký má potom smysl dotazovat se na obrys jeho tvaru? Nebo: Kde končí les? Je to snad vymezení tvaru lesa? „To, co dokazuje, že to není obrys – říká Deleuze – je fakt, že nemůžete přesně ukázat moment, kdy les už není lesem. Jde o dynamický limit. Věc má pouze meze své potence. Les se definuje na základě své potenciality rozmnožovat stromy až do momentu, kdy již nemůže dál. Jediná otázka, kterou lze položit lesu, je: jaké je tvá potencialita? Tedy, kam až můžeš dojít?“10 Stejným způsobem bychom rádi pojali otázku umění. Tedy nehodnotit už obrysy (ať už obrys vizuální nebo konceptuální) v předem nadefinovaném prostoru (systému umění), ale ptát se po mezích činnosti. Po tom, čemu ve svém rozvíjení činnost dává růst, a po tom, co při svém rozvinutí činnost rozbíjí na kusy.

1 Duplus, kurátorský kolektiv založený v Buenos Aires v roce 2002 (Valeria González, Santiago García Navarro, Santiago García Aramburu, Teresa Riccardi).
2 Gérard Wajcman, L´objet du sičcle, París, éditions Verdier, 1998.
3 Gilles Deleuze, “żQué es el acto de creación?”, přednáška v nadaci FEMIS, Paříž, 1987. Španělský překlad Bettina Prezioso, 2003 (pro interní potřebu).
4 Fredric Jameson, Postmodernism or, the Cultural Logic of Late Capitalism, Durham, Duke University Press, 1992 (1. vydání 1991).
5 „Umělecký koeficient“ je rozdíl mezi dvěma kopiemi. K diskusi o Duchampově používání „extrémně tenkého“, srv. Craig Adcock, Marcel Duchamp´s Notes from the Large Glass: An N-Dimensional Analysis, Ann Arbor, Michigan, UMI Research Press, 1983, zvláště str. 48–55. Viz rovněž analýzu Etant donnés... in: Dalia Judovitz, Unpacking Duchamp, Berkeley, University of California Press, 1998.
6 Gilles Deleuze, En medio de Spinoza, Buenos Aires, Cactus, 2003.
7 Michael Hardt a Antonio Negri, Imperio, Buenos Aires, Paidós, 2002 (Původní vydání v angličtině: 2000).
8 Fredric Jameson, Las semillas del tiempo, Madrid, Ed. Trotta, 2000 (původní vydání v angličtině 1994).
9 “Agenciamiento” (překládáme jako zprostředkování) je termín ražený Carlosem Basualdem, který dále rozvinuli Colectivo Situaciones a Duplus. Viz předmluvu k výstavě “The Structure of Survival”, jejímž kurátorem byl Basualdo na Benátském bienále 2003; “Agenciamiento estético y militante investigador” (Archív Duplus); a “Agenciamiento estético. El caso del TPS” (tamtéž).
10 Gilles Deleuze, En medio de Spinoza, op cit




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Sám sobě návštěva, ..., pak zazvonil jsem na sebe a šel si otevřít, ve dveřích jsem stál já sám sobě návštěva, ..., Ilustrace...
Více informací...
7,85 EUR
8 USD
43 x 19cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
446,40 EUR
481 USD
London Urbanism
Více informací...
11 EUR
12 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS