Časopis Umělec 2005/3 >> Art Moskva: Výsledky Přehled všech čísel
Art Moskva: Výsledky
Časopis Umělec
Ročník 2005, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Art Moskva: Výsledky

Časopis Umělec 2005/3

01.03.2005

Alena Boika | info | en cs de es

Od 24. do 29. května se uskutečnil v pořadí již devátý veletrh umění ART Moskva. Během šesti dnů ho navštívilo více než třicet pět tisíc návštěvníků. Prodej uměleckých děl přesáhl 2 138 000 USD. Jedno dílo bylo zničeno.

Letošní rok se počet účastníků výrazně rozrostl. Už je jich více než padesát. Expozice zabrala všechna čtyři patra Ústředního domu umělců na Krymském valu. Přibližně polovina vystavujících galerií přijela ze zahraničí. Z těch nových to především bylo B&D studio (Miláno), Galerie Albert Benamou (Paříž), i-20 gallery (New York), ibid projects (Londýn), Galerie Karin Sachs (Mnichov), Schuebbe – Projektroom Gallery (Düsseldorf) a další.
Po úspěchu Prvního moskevského bienále se současné umění stalo v Rusku populárnější, a tím i prodejnější. Dvě západní galerie (Rudolf Budja z Vídně a Wetterling ze Stokholmu) a jedna ruská (Stella Art) nabídly k prodeji Andyho Warhola, což je samo o sobě dokladem toho, že Moskva se skutečně dostala na seznam měst, kde se se současným uměním seriózně obchoduje. A ještě jedna neuvěřitelná událost – na výstavu přijely galerie, které obchodují s ruským současným uměním v zahraničí. Pařížská galerie Oreal Art instalovala ve svém boxu úspěšného Komara a Melamida, Vladimíra Dubosarského a také Valerije Košljakova, toho času žijícího v Paříži.
Pozornost ovšem vyvolávaly hlavně diskuze kolem pronásledování organizátorů a účastníků výstavy Pozor, víra!, a také žaloba, podaná na ředitele CDX (UDU) Vasilije Byčkova, který měl problémy kvůli projektu Marata Guelmana Rusko-2. Z preventivních důvodů se proto veletrh jmenoval Teritorium umění. Bez cenzury. Na všech stáncích se skvěla cedulka: „Lidem se zvýšenou citlivostí se prohlídka nedoporučuje.“ Toto opatření však nezachránilo dílo Alexandra Kosolapova Mé tělo, na kterém byl Kristus zobrazen vedle nápisu McDonald´s “This is my body”. Člověk, který se později na policejní stanici představil jako Leonid – Rab Boží, rozbil sklo a obraz zničil. Vznikla škoda ve výši asi 1 000 USD. Nicméně právě vandalismus militantních tmářů udělal veletrhu tu největší reklamu. Guelman ocenil Art Moskva touto poznámkou: „... Nebudu všechno převádět na čísla, všechno bylo úspěšné. Prodalo se toho mnoho. Koupili i objekt Kulikovovy zastávky, která je opravdu drahá a nekomerční. Je vidět že bienále i Rusko–2 se povedly.“
Toto však nebyla hlavní událost, která provázela instalaci projektu Marata Guelmana. Většina účastníků Art Moskva byla se svou účastí na veletrhu spokojená a podle oficiálních zpráv se celková suma z prodeje vyšplhala na 2 138 000 USD, když nepočítáme již rezervované prodeje za 677 000 USD. Vezmeme-li v úvahu informaci od galeristů, kontakty navázané na veletrhu pokračují již 3 měsíce prodejem děl, při nichž jsou ceny rezervovaných děl mnohonásobně navyšovány. Berouce v úvahu mnohaleté zkušenosti, organizátoři veletrhu počítají, že suma zarezervovaných děl může být připočtena k sumě za přímý prodej, a proto lze konečnou sumu stanovit na 2 815 000 USD. Čísla z letošního prodeje převyšují loňské výsledky – 1 727 800 USD z prodeje a 840 000 USD z provedených rezervací (zisky z prodeje na Art Moskva činily u dřívějších ročníků zhruba 300–500 000 USD).
Loni výši prodeje zvýšil hlavně fenomenální úspěch nově otevřených galerií současného umění Stella Art, která dva obrazy klasika konceptualismu Ilji Kabakova prodala za 800 000 USD. Letos se podobně gigantický prodej neuskutečnil. Patnáct ruských galerií prodalo díla průměrně za 70 000 USD. Dvanáct galerií pak neprodalo vůbec nic. Mezi zahraničními galeriemi stálo nejdražší prodané dílo 50 000 USD. Nic neprodaly pouze dvě cizí galerie.
V roce 2005 se veletrhu zúčastnilo celkem 53 galerií. Průměrný zisk z prodeje každého účastníka veletrhu je tedy 53 113 USD. Převede-li se statistika na státní příslušnost umělců, je třeba říci, že z celkové sumy připadá na ruské účastníky cca 62 000 USD na jedno prodané dílo a na zahraniční cca 34 000 USD. „V minulosti se nejlépe prodávala klasická díla pop-artu, ale teď prvenství připadá ruskému umění. Do první desítky nejvíce prodávajících se dostaly ruské galerie,“ komentuje výsledky veletrhu deník Komersant. Na prvním místě v prodeji je XL-galerie, která úspěšně realizovala obchod s obrovským novým plátnem z „podvodní“ série Vladimíra Dubosarského a Alexandra Vinogradova, které se rovněž objevilo na pestrobarevných plakátech letošní Art Moskva. Druhé místo zaujala Guelmanova galerie a na třetím pozici se umístila galerie Pendant, která se představila díly non-konformistů-šedesátníků a ve svém pásmu představila vše od Anatolije Zvereva po Ilju Kabakova. „Jedinou zahraniční galerií, která se dostala do první desítky, byla düsseldorfská galerie Shuebbe Project, která s nečekaným úspěchem prodávala mladé a v Rusku neznámé čínské malíře, dokonce i moskevským sběratelům.“
Nejzajímavějším a nejprodávanějším zbožím se stala kvalitní, okouzlující a hedonistická malba, která byla představena jak v ruských, tak i v západních expozicích. Zjistit se dala i cenová úroveň veletrhu Art Moskva. Díla mistrů domácího současného umění (úroveň Kabakova, Zacharova, Bulatova) stojí přibližně 200–400 000 USD. Díla mladých umělců s dobrou pověstí se prodávají za podstatně nižší cenu, přibližně od tří do deseti tisíc.
Nehledě na to, že organizátoři věří, že hlavním cílem není prodej, věnují se také neziskovým projektům, které představují v rámci veletrhu. Zájem velkého množství zahraničních účastníků a komerční úspěch tohoto ročníku hovoří sám za sebe. Letos stojí metr krychlový expoziční plochy naposledy 105 eur. Příště už to bude nejméně dvakrát tolik. Skutečně nezbývá než se radovat z toho, že současné umění v Rusku se dostalo do středu zájmu a Moskva o sobě může říci, že se stala centrem, kde toto umění může být představeno. Co je ale skutečně smutné – jak řekl ředitel výstavy Vasilij Byčkov, trh s uměním může být posledním útočištěm tvůrčí svobody.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…