Časopis Umělec 2004/4 >> Editoriál Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 2004, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Editoriál

Časopis Umělec 2004/4

01.04.2004

Ivan Mečl | editorial | en cs

Bělorusko je vedle Lucemburska nejméně známou zemí Evropy. Do Lucemburska jezdí na dovolenou pořádkumilovní západní penzisté, do Běloruska ruští. V obou zemích si užijete stejné množství legrace.
Bělorusko je stroj času, kterým nedojedete daleko, ale o třicet let nazpátek bezpečně. Společenská situace je podobná jako v socialistickému Německu a Československu osmdesátých let. Většina Bělorusů je pořádkumilovná a slušná jako Němci, uzavřená a zdrženlivá jako Češi. Vrstev má tato společnost málo a ty jsou rozdělené na malé skupinky jako děti, které spolu nemluví. Intelektuálové, umělci a zástupci inteligence jsou postupně decimováni. Část jich už ze země odešla a mnoho se jich k odchodu chystá. Opozice je zoufalá ve všech smyslech tohoto označení. Jen ten, kdo nezlobí, se může cítit v Bělorusku bezpečně.
Současné umění v Bělorusku není povoleno, stejně jako všechno, o čem se přesně neví, co to je. Strašidlem i inspirací běloruského umění jsou Malevič a Lukašenko. Malevič je největší nežijící současný umělec a Lukašenko poslední žijící evropský diktátor. Oba zanechávají hlubokou brázdu, do které je snadné zapadnout. Narozdíl od Fukuyamy se většina běloruských umělců domnívá, že dějiny skončily právě Malevičovou smrtí. Historii umění milují a rádi si z ní ve svých vlastních dílech utahují nebo ji jinak zneužívají. K Lukašenkovi má běloruský lid zvláštní, nezdravý, sexuálně podbarvený vztah. Doufejme, že až je tato masochistická úchylka přejde, udělají z jeho paláce galerii současného umění stejně jako v Rumunsku z Cauceskova.
O Bělorusku bylo ve světě napsáno nejvíce mediálních klišé za posledních deset let. To proto, že se informace o Bělorusku dají těžko ověřit. Pro cizince je těžké se tam vůbec dostat a potom se navíc něco dozvědět.
Materiály pro toto číslo byly připraveny přímo v Bělorusku.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…