Časopis Umělec 2002/2 >> Enwezor sestavil střídmou megashow Přehled všech čísel
Enwezor sestavil střídmou megashow
Časopis Umělec
Ročník 2002, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Enwezor sestavil střídmou megashow

Časopis Umělec 2002/2

01.02.2002

Vladan Šír | výstava | en cs

Letošní Documenta 11 (Kassel, 8. června–15. září 2002) jednoznačně potvrzují sílící trend umění jako aktivismu — ať politického, ekologického nebo sociálního.
Umělecký ředitel Okwui Enwezor a jeho tým kurátorů shromáždili 116 umělců ze 45 zemí z celého světa, aby se zúčastnili megapřehlídky, která se koná jen jednou za pět let. Velké zastoupení mají na výstavě umělci z afrických států a mnohých asijských zemí. Na druhou stranu umělců ze střední a východní Evropy je na přehlídce minimum, alespoň ve srovnání s autory ze západní části Evropy. I když je poněkud paradoxní, že většina umělců představovaných v Kasselu jako umělci z rozvojových zemí dnes žije v centrech západního současného umění.
Výstava v Kasselu je vyvrcholením rok trvajícího projektu, jehož jednotlivé části — platformy se konaly v různých místech světa. Už loni se pod názvem Experimenty s pravdou: Přechodná spravedlnost a proces pravdy a usmíření konalo první setkání filozofů, spisovatelů, umělců, architektů, politických aktivistů, právníků, akademiků a dalších v Novém Dillí. Následovaly další tři teoretická setkání (Nerealizovaná demokracie v Berlíně a Vídni, Creolství a creolizace na karibském ostrově Santa Lucia a V obležení: Čtyři africká města Freetown, Johannesburg, Kinshasa a Lagos v Lagosu). Záznamy platforem jsou k dispozici na websitu Document (www.documenta.de).
Jedním z prvních zjištění po shlédnutí všech čtyř výstavních hal a několika projektů realizovaných v exteriéru je téměř nulové zastoupení klasické malby a naopak velmi frekventovaný fenomén sociálně laděných projektů (spíše než uměleckých děl), architektonických návrhů, dokumentární fotografie a filmu a téměř národopisné instalace. Posun k aktivismu či angažovanosti odráží i fakt, že se výstavy účastní tvůrci, kteří se jinak umělecké produkci nevěnují, jako například Gaston A. Ancelovici, Le Groupe Amos nebo Raqs Media Collective.
V červencovém čísle časopisu New Yorker atmosféru výstavy vystihl kritik Peter Schjeldahl: “Documenta 11 vlastně prohlašují, že umění je ve světě příliš mocnou silou, než aby se řídilo hedonismem estétů a puntičkářstvím uměleckých učenců.”
S hedonismem to ovšem nebude v Kasselu tak špatné. Nápadná je totiž velkorysost, s jakou je výstava pojata. Zvláště je to patrné v obrovské hale bývalého pivovaru Binding-Brauerei, která místy připomínala spíše multiplex plný promítacích sálů se stupňovitým hledištěm a plátny ode zdi ke zdi (Isaac Julien, Steve McQueen). Ani menší videoprojekce však nebyly ochuzeny a probíhaly na plochých obrazovkách dokonale splývajících se stěnami (např. James Coleman). Samozřejmě nechyběly ani projekty využívající počítač s monitory z tekutých krystalů.
Přes politickou angažovanost a technickou okázalost mnoha děl se však uměleckému řediteli Okwui Enwezorovi a jeho týmu kurátorů podařilo sestavit střídmou a působivou přehlídku současného umění. Umělci nepředkládají suchý agitprop, ani technika nijak nepřebíjí zážitek. Mnohé z vystavených prací měly švih a vtip. Například Annette Messager představila instalaci řady plyšových zvířat, tvorů a předmětů, které byly pohozeny na podlaze nebo se houpaly na pružném laně zavěšeném ze stropu; kolem této podivné krajiny byla na provázku tažena mrtvá plyšová kráva. Film Paradise/Omeros britského umělce Isaaka Juliena je vyloženou pastvou pro oči — vypráví příběh o hledání ráje jako alegorii hledání nového života na bohatém Západě. Provokativní byly také kresby Raymonda Pettibona.
Cesta do Kasselu letos stála za to. I když výstava nebyla zrovna estetickým spektáklem, člověk odjížděl spokojen.
Vladan Šír




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…