|
Práce stává z podrobného vyúčtování toho, kolik peněz bylo utraceno za moji kariéru od konce roku 1990, kdy jsem začal vyjíždět na výstavy, konference a rezidenční pobyty, do února 2000, kdy jsem se s touto prací zúčastnil výstavy “Worthless (Invaluable)” (“Bezcenné (Neocenitelné)”) v Moderna Galerja v Ljubljani, kam mě pozval kurátor Carlos Basualdo. Toto vyúčtování zahrnuje všechny mně známé náklady (podle dokumentace uložené v mém archivu), které organizátoři akcí, na které jsem byl pozván, museli vynaložit kvůli mé účasti. Jde o jízdenky, účty z hotelů, diety, náklady na katalogy a instalace. Celkem je to zhruba polovina všech skutečných nákladů, protože nemám přehled ani doklady o spoustě dílčích výdajů. Těch přibližně 115 000 $ za devět let nezahrnuje žádné částky za nákup uměleckých děl!
Doporučené články
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
|
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
|
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář