Časopis Umělec 2002/3 >> Skrytá scéna v Budapešti Přehled všech čísel
Skrytá scéna v Budapešti
Časopis Umělec
Ročník 2002, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Skrytá scéna v Budapešti

Časopis Umělec 2002/3

01.03.2002

Maja a Reuben Fowkes | výstava | en cs

Manifest skupiny kmkk (dva umělci a dva kurátoři) z podzimu loňského roku vystihl některé problémy současné maďarské umělecké scény. Skupina v něm kritizuje nedostatek účinné infrastruktury, politickou a komerční mainstreamové kultury a problémy s příjímáním a podporou současného umění. Upozornila také na přehlížení ze strany uměleckých institucí, nepochopení mezi umělci a kurátory a nedostatečný trh pro nekonvenční kulturu. Ve svém programu kmkk volá po “zdravé a rovnoprávné výměně idejí mezi kurátory a umělci” a ohlašuje návrat k avantgardním strategiím, přičemž si vědomě volí periferii veřejného zájmu v naději, že připoutá pozornost přesně cíleného uměleckého publika. V zimě a na jaře kmkk uspořádala týdenní setkání v ateliérech, kde představila díla pozvaných místních i hostujících umělců. Nabídla také prostor jiným kurátorům. Poslední věta jejich manifestu říká: “Se zvědavostí čekáme na to, jak bude tato metoda fungovat ve stínu současné institucionální struktury.”

Letos v létě přestavilo Ludwig Museum of Contemporary Art v Budapešti velkou výstavu nazvanou Budapest Box: Hidden Scene in the 1990s. Přehlídka byla založena na konceptu “umělce-kurátora” a shromáždila eklektickou směs projektů z posledních dvanácti let. Kurátorkami výstavy byly Dora Hegyi, která má v Ludwig Museum na starosti Project Room zaměřený na mladé současné umění, a Katalin Timár, aktivní kurátorka “skryté scény”. Návštěvník se na výstavě setkal s originálními díly, historickou dokumentací a volnější prezentací umělecké činnosti. Podle kurátorek se způsob prezentace utvořil na základě dohody s vystavenými umělci a následně se také rozhodly nedat celé výstavě “chronologickou a logickou posloupnost”.
Veškeré maďarské umění 90. let se odvolává na ranou činnost skupiny Újlak a ani tato výstava není výjimkou ve smyslu její demytizace. Újlak byla umělecká skupina, která poprvé vystavovala v opuštěných tureckých lázních Hungária v létě 1989 před tím, než se přestěhovala do opuštěného kina Újlak (Nový domov), jež bylo v následujícím roce zbouráno. V letech 1991–1995 zabrali prázdnou továrnu na těstoviny na ulici Tőzöltó, kde zorganizovali večerní prezentace pozvaných umělců z Maďarska i zahraničí. Tyto výstavy měly spíše charakter happeningů a často v nich šlo o vytváření uměleckých prostředí a zvukových instalací. V polovině 90. let se skupina rozpadla, protože se její členové rozhodli věnovat vlastní tvorbě individuálně. V potemnělé místnosti Újlaku působí zdánlivě náhodný sled diapozitivů a videoprojekcí záhadně. Na chvilku spatříme diapozitiv, na němž umělec masíruje slavného historika umění László Bekeho, ale pro většinu diváků stejně oba aktéři zůstávají anonymní a nedostává se jim žádné nápovědy ohledně identity umělců Újlaku nebo jejich práce.
Dalším prostorem, který od začátku 90. let provozovali samotní umělci, byl Törörkfürdő, opuštěné lázně z počátku 20. století postavené ve stylu budapešťských tureckých lázní z 16. a 17. století. Prostor se příležitostně využíval pro jednorázové výstavy maďarských i zahraničních umělců. Většina představených děl byla vytvořena zvláště pro tento prostor a odrážela atmosféru lázní. V této části výstavy Budapest Box bylo možné vidět fotodokumentaci devíti projektů, které proběhly v letech 1992–1995. Stojí za zmínku, že koncem 90. let v těchto slavných budapešťských lázních své práce předvedli mimo jiné Andres Serrano, Katarzyna Kozyra nebo Tacita Dean.
Úspěch prostoru Műterem (Ateliér), který zahájil svou činnost v červenci 1993, byl připisován skutečnosti, že nabízel alternativu tradičním formám výstav v muzeích a komerčních galeriích. Experimentální prostor o rozměrech 3x5x4 metry byl 24 hodin denně přístupný ze dvora obytného domu. Provozovatel, malíř Tamás Kopasz uchoval cennou sbírku videonahrávek většiny tamních vernisáží včetně rozhovorů s umělci. Seznam více než padesáti umělců vystavujících v Műterem představuje jakési “Kdo je kdo” nejznámějších postav maďarského současného umění (mj. Imre Bukta, Attila Szücs, Tamás Komóroczky, Eike a další).
Výstava kromě jiného klade otázku, proč se umělci rozhodli provozovat vlastní prostory. Kurátorky Budapest Box hledají vysvětlení v “nedostatku oficiálního institucionálního rámce”, jehož uzavřenost a špatná struktura umělcům znemožňovaly realizaci jejich představ ve stávajících institucích. Do jisté míry tomu tak skutečně bylo. V Budapešti však bylo několik “oficiálních institucí, které se k propagaci mladých umělců a nových uměleckých směrů v 90. letech stavěly aktivně”. Jako dobrý příklad úspěšné transformace komunistického systému se uká zalo Studio mladých umělců a jeho velice populární každoroční týdenní akce Galerie v noci, která představovala vrchol jeho činnosti.
Prostory provozované umělci získaly popularitu také v jiných uměleckých centrech, např. v Berlíně po pádu Zdi nebo v Londýně na začátku 90. let. I zde můžeme vzít v úvahu koncept “skryté scény”. Patřili příslušníci generace YBA (Young British Artists) ke skryté scéně? Nebo se rozhodli přeskočit tradiční hierarchii a instituce uměleckého establishmentu? Na prostory provozované umělci můžeme pohlížet jako na pragmatickou strategii rychlého uměleckého úspěchu typickou pro mladé scény 90. let. Nepřímo to potvrzuje fakt, že mnozí z čelných představitelů “skryté scény” 90. let dnes řídí etablované maďarské umělecké instituce. Podle některých názorů tu proto nemůže být řeč o “skryté scéně”, ale o scéně s velkým S.
Galerie provozované umělci každopádně vzkvétají i v nové dekádě. Zmíněné akce studia kmkk jsou na výstavě dobře zdokumentovány a prezentovány. Podle mínění mnoha lidí však nejvýznamnější současný prostor provozují umělci z Kis Varsó (Malá Varšava). Prezentaci díla pozvaných umělců zde doprovázejí otevřené diskuse. Akce jsou ohlašovány prostřednictvím internetu a spolehlivě kurátorsky zajištěny umělcem Andrásem Gálikem a Bálintem Havasem. Jejich absence na výstavě Budapest Box je patrná, protože činnost Malé Varšavy přesně odpovídá jejímu kurátorskému záměru. Byla propast mezi požadavky instituce a nekompromisní nezávislostí Malé Varšavy nepřekonatelná? Došlo ke konfliktu mezi umělci a kurátorkami nebo se prostě skupina rozhodla zůstat králem skryté scény?
Další druh činnosti, který výstava zdůrazňuje, jsou služby, jež umělci maďarskému uměleckému světu poskytují a které by jinde zajišťovala kulturní informační střediska. Dvouměsíčník Index, leták se seznamem výstav, jenž je zdarma distribuován v galeriích a muzeích, v dubnu 1999 založili Attila Menesi a Christoph Rauch. Během výstavy Budapest Box si zástupci budapešťských galerií museli pro výtisky Indexu dojít do muzea Ludwig, umělci je tentokrát nerozváželi sami. Tento krok měl provozovatelům galerií nejspíše připomenout, jak důležitá tato služba je. Endre Koronci udržuje od roku 2000 online seznam výstav pod názvem Ikon. Podle Koronciho je hlavním cílem pomoci galeriím plánovat své akce tak, aby se navzájem časově nepřekrývaly. Zajímavým prvkem této webové stránky je online databáze umělců a institucí s funkcí vyhledávání (www.ikon.hu).
V rámci “prostorů provozovaných umělci” se na výstavě také objevila řada intervencí v médiích. Manamana se představila formou novinových tapet, do kterých přispívaly alternativní a anarchistické skupiny články, jež v průběhu výstavy prostě nalepily na stěnu. V novinách se tak objevil mimo jiné obrázek opečeného kuřete s nápisem “Zabité v Chorvatsku”. Projekt připravený Tiborem Várnagyem a Miklósem Erhardtem chtěl vyvolat veřejnou diskusi o globálních, místních, politických, sociálních, ekologických a kulturních otázkách a zároveň odhalit prázdnotu a lživost mainstreamových médií. Kromě nástěnných novin byla Manamana také realizována ve třech časopisech během výstavy tak jako už několikrát před tím.
JAVA (“Best Of”) byl nejmladší představený projekt vytvořený studenty umění Jánosem Fodorem a Tiborem Horváthem. Byl realizován na jaře 2002 jako série videodokumentů o osobních uměleckých sbírkách známých maďarských umělců, nebo jejich slovy, “uměleckých sbírkách, které vznikly neoficiálně nikoli na finančním základě, ale jako investice duchovního kapitálu”. Dokument zvláštním způsobem připomíná seriál MTV “Cribs” o domech popových hvězd, protože mladí umělci odvážně vstoupili s videokamerou do domovů slavných maďarských umělců, jako je Imre Bak nebo László Fehér, čímž zvědavým divákům odhalili nejen jejich umělecké sbírky, ale také jejich soukromí. Snaha autorů nevstupovat do dokumentu vizuálně ani zvukově přesně vystihla dvojznačnost rozdílu dokumentu a uměleckého díla.
Případ Balázse Beöthyho, který je na výstavě zastoupen v nejméně čtyřech prostorech spravovaných samotnými umělci a jehož jako jediného umělce kurátorky požádaly, aby pro expozici vytvořil nové dílo, vzbuzuje otázku, zda je tím nejskrytějším nebo naopak nejetablovanějším maďarským umělcem… Práce nazvaná Green sestává z objektů “vypůjčených od umělců a historiků na budapešťské scéně, které lze spojovat s pojmem zelená”. V doprovodném prohlášení umělec nabízí vysvětlení: Přestože přijal všechny nabízené objekty bez výjimky a nekladl žádné další podmínky, přestože projekt obsahuje i několik uměleckých předmětů, “nelze jej považovat za kurátorský výběr”. Objekty jsou zavěšeny ze stropu na úrovni očí a seznam na stěně obsahuje jména všech spolupracovníků a popis předmětů, které poskytli, takže divák může posoudit jejich zelenost: například ředitelka Mücsarnoku Júlia Febényi dala k dispozici pár zelených trepek.
Řada děl se přímo zabývala aktuálními problémy budapešťské umělecké scény. Projekt Milieu et L’EGO, který tvořil obrovský stůl a části stavebnice Lego, kurátorkám kladl tři závažné otázky: “Proč si myslíte, že na Documenta 11 není jediný maďarský umělec? Jaká jsou podle Vaší zkušenosti kritéria pro udílení honorářů za účast umělců na výstavách? Jaká je cílová skupina Vaší výstavy?” Na odpovědi kurátorek hodlají umělci dále reagovat.
Dokumentaci akcí studia kmkk doprovázela nová instalace, která zdůrazňovala relevantnost projektu. Tvořil ji koberec, na němž spočíval originál budapešťské volební urny. Návštěvníci muzea byli vyzváni, aby nominovali “problémy maďarského umění, které tu byly zameteny pod koberec”. Za touto intervencí na hranici dokumentu a uměleckého díla se neklamně skrývá přítomnost čelného představitele kmkk, známého umělce a uměleckého pedagoga Jánose Sugára. Na konci výstavy bude v satelitním přenosu urna otevřena a otázky budou veřejně projednány. Nelze se zbavit dojmu, že instalace umístěná ve středu výstavy ztělesňuje celou myšlenku výstavy Budapest Box.

Budapest Box: Skrytá scéna 90. let, 4. července–29. září, 2002. Ludwig Museum of Contemporary Art, Budapešť.
Manifest skupiny kmkk (dva umělci a dva kurátoři) z podzimu loňského roku vystihl některé problémy současné maďarské umělecké scény. Skupina v něm kritizuje nedostatek účinné infrastruktury, politickou a komerční manipulaci mainstreamové kultury a problémy s příjímáním a podporou současného umění. Upozornila také na přehlížení ze strany uměleckých institucí, nepochopení mezi umělci a kurátory a nedostatečný trh pro nekonvenční kulturu. Ve svém programu kmkk volá po “zdravé a rovnoprávné výměně idejí mezi kurátory a umělci” a ohlašuje návrat k avantgardním strategiím, přičemž si vědomě volí periferii veřejného zájmu v naději, že připoutá pozornost přesně cíleného uměleckého publika. V zimě a na jaře kmkk uspořádala týdenní setkání v ateliérech, kde představila díla pozvaných místních i hostujících umělců. Nabídla také prostor jiným kurátorům. Poslední věta jejich manifestu říká: “Se zvědavostí čekáme na to, jak bude tato metoda fungovat ve stínu současné institucionální struktury.”

Letos v létě přestavilo Ludwig Museum of Contemporary Art v Budapešti velkou výstavu nazvanou Budapest Box: Hidden Scene in the 1990s. Přehlídka byla založena na konceptu “umělce-kurátora” a shromáždila eklektickou směs projektů z posledních dvanácti let. Kurátorkami výstavy byly Dora Hegyi, která má v Ludwig Museum na starosti Project Room zaměřený na mladé současné umění, a Katalin Timár, aktivní kurátorka “skryté scény”. Návštěvník se na výstavě setkal s originálními díly, historickou dokumentací a volnější prezentací umělecké činnosti. Podle kurátorek se způsob prezentace utvořil na základě dohody s vystavenými umělci a následně se také rozhodly nedat celé výstavě “chronologickou a logickou posloupnost”.
Veškeré maďarské umění 90. let se odvolává na ranou činnost skupiny Újlak a ani tato výstava není výjimkou ve smyslu její demytizace. Újlak byla umělecká skupina, která poprvé vystavovala v opuštěných tureckých lázních Hungária v létě 1989 před tím, než se přestěhovala do opuštěného kina Újlak (Nový domov), jež bylo v následujícím roce zbouráno. V letech 1991–1995 zabrali prázdnou továrnu na těstoviny na ulici Tőzöltó, kde zorganizovali večerní prezentace pozvaných umělců z Maďarska i zahraničí. Tyto výstavy měly spíše charakter happeningů a často v nich šlo o vytváření uměleckých prostředí a zvukových instalací. V polovině 90. let se skupina rozpadla, protože se její členové rozhodli věnovat vlastní tvorbě individuálně. V potemnělé místnosti Újlaku působí zdánlivě náhodný sled diapozitivů a videoprojekcí záhadně. Na chvilku spatříme diapozitiv, na němž umělec masíruje slavného historika umění László Bekeho, ale pro většinu diváků stejně oba aktéři zůstávají anonymní a nedostává se jim žádné nápovědy ohledně identity umělců Újlaku nebo jejich práce.
Dalším prostorem, který od začátku 90. let provozovali samotní umělci, byl Törörkfürdő, opuštěné lázně z počátku 20. století postavené ve stylu budapešťských tureckých lázní z 16. a 17. století. Prostor se příležitostně využíval pro jednorázové výstavy maďarských i zahraničních umělců. Většina představených děl byla vytvořena zvláště pro tento prostor a odrážela atmosféru lázní. V této části výstavy Budapest Box bylo možné vidět fotodokumentaci devíti projektů, které proběhly v letech 1992–1995. Stojí za zmínku, že koncem 90. let v těchto slavných budapešťských lázních své práce předvedli mimo jiné Andres Serrano, Katarzyna Kozyra nebo Tacita Dean.
Úspěch prostoru Műterem (Ateliér), který zahájil svou činnost v červenci 1993, byl připisován skutečnosti, že nabízel alternativu tradičním formám výstav v muzeích a komerčních galeriích. Experimentální prostor o rozměrech 3x5x4 metry byl 24 hodin denně přístupný ze dvora obytného domu. Provozovatel, malíř Tamás Kopasz uchoval cennou sbírku videonahrávek většiny tamních vernisáží včetně rozhovorů s umělci. Seznam více než padesáti umělců vystavujících v Műterem představuje jakési “Kdo je kdo” nejznámějších postav maďarského současného umění (mj. Imre Bukta, Attila Szücs, Tamás Komóroczky, Eike a další).
Výstava kromě jiného klade otázku, proč se umělci rozhodli provozovat vlastní prostory. Kurátorky Budapest Box hledají vysvětlení v “nedostatku oficiálního institucionálního rámce”, jehož uzavřenost a špatná struktura umělcům znemožňovaly realizaci jejich představ ve stávajících institucích. Do jisté míry tomu tak skutečně bylo. V Budapešti však bylo několik “oficiálních institucí, které se k propagaci mladých umělců a nových uměleckých směrů v 90. letech stavěly aktivně”. Jako dobrý příklad úspěšné transformace komunistického systému se uká zalo Studio mladých umělců a jeho velice populární každoroční týdenní akce Galerie v noci, která představovala vrchol jeho činnosti.
Prostory provozované umělci získaly popularitu také v jiných uměleckých centrech, např. v Berlíně po pádu Zdi nebo v Londýně na začátku 90. let. I zde můžeme vzít v úvahu koncept “skryté scény”. Patřili příslušníci generace YBA (Young British Artists) ke skryté scéně? Nebo se rozhodli přeskočit tradiční hierarchii a instituce uměleckého establishmentu? Na prostory provozované umělci můžeme pohlížet jako na pragmatickou strategii rychlého uměleckého úspěchu typickou pro mladé scény 90. let. Nepřímo to potvrzuje fakt, že mnozí z čelných představitelů “skryté scény” 90. let dnes řídí etablované maďarské umělecké instituce. Podle některých názorů tu proto nemůže být řeč o “skryté scéně”, ale o scéně s velkým S.
Galerie provozované umělci každopádně vzkvétají i v nové dekádě. Zmíněné akce studia kmkk jsou na výstavě dobře zdokumentovány a prezentovány. Podle mínění mnoha lidí však nejvýznamnější současný prostor provozují umělci z Kis Varsó (Malá Varšava). Prezentaci díla pozvaných umělců zde doprovázejí otevřené diskuse. Akce jsou ohlašovány prostřednictvím internetu a spolehlivě kurátorsky zajištěny umělcem Andrásem Gálikem a Bálintem Havasem. Jejich absence na výstavě Budapest Box je patrná, protože činnost Malé Varšavy přesně odpovídá jejímu kurátorskému záměru. Byla propast mezi požadavky instituce a nekompromisní nezávislostí Malé Varšavy nepřekonatelná? Došlo ke konfliktu mezi umělci a kurátorkami nebo se prostě skupina rozhodla zůstat králem skryté scény?
Další druh činnosti, který výstava zdůrazňuje, jsou služby, jež umělci maďarskému uměleckému světu poskytují a které by jinde zajišťovala kulturní informační střediska. Dvouměsíčník Index, leták se seznamem výstav, jenž je zdarma distribuován v galeriích a muzeích, v dubnu 1999 založili Attila Menesi a Christoph Rauch. Během výstavy Budapest Box si zástupci budapešťských galerií museli pro výtisky Indexu dojít do muzea Ludwig, umělci je tentokrát nerozváželi sami. Tento krok měl provozovatelům galerií nejspíše připomenout, jak důležitá tato služba je. Endre Koronci udržuje od roku 2000 online seznam výstav pod názvem Ikon. Podle Koronciho je hlavním cílem pomoci galeriím plánovat své akce tak, aby se navzájem časově nepřekrývaly. Zajímavým prvkem této webové stránky je online databáze umělců a institucí s funkcí vyhledávání (www.ikon.hu).
V rámci “prostorů provozovaných umělci” se na výstavě také objevila řada intervencí v médiích. Manamana se představila formou novinových tapet, do kterých přispívaly alternativní a anarchistické skupiny články, jež v průběhu výstavy prostě nalepily na stěnu. V novinách se tak objevil mimo jiné obrázek opečeného kuřete s nápisem “Zabité v Chorvatsku”. Projekt připravený Tiborem Várnagyem a Miklósem Erhardtem chtěl vyvolat veřejnou diskusi o globálních, místních, politických, sociálních, ekologických a kulturních otázkách a zároveň odhalit prázdnotu a lživost mainstreamových médií. Kromě nástěnných novin byla Manamana také realizována ve třech časopisech během výstavy tak jako už několikrát před tím.
JAVA (“Best Of”) byl nejmladší představený projekt vytvořený studenty umění Jánosem Fodorem a Tiborem Horváthem. Byl realizován na jaře 2002 jako série videodokumentů o osobních uměleckých sbírkách známých maďarských umělců, nebo jejich slovy, “uměleckých sbírkách, které vznikly neoficiálně nikoli na finančním základě, ale jako investice duchovního kapitálu”. Dokument zvláštním způsobem připomíná seriál MTV “Cribs” o domech popových hvězd, protože mladí umělci odvážně vstoupili s videokamerou do domovů slavných maďarských umělců, jako je Imre Bak nebo László Fehér, čímž zvědavým divákům odhalili nejen jejich umělecké sbírky, ale také jejich soukromí. Snaha autorů nevstupovat do dokumentu vizuálně ani zvukově přesně vystihla dvojznačnost rozdílu dokumentu a uměleckého díla.
Případ Balázse Beöthyho, který je na výstavě zastoupen v nejméně čtyřech prostorech spravovaných samotnými umělci a jehož jako jediného umělce kurátorky požádaly, aby pro expozici vytvořil nové dílo, vzbuzuje otázku, zda je tím nejskrytějším nebo naopak nejetablovanějším maďarským umělcem… Práce nazvaná Green sestává z objektů “vypůjčených od umělců a historiků na budapešťské scéně, které lze spojovat s pojmem zelená”. V doprovodném prohlášení umělec nabízí vysvětlení: Přestože přijal všechny nabízené objekty bez výjimky a nekladl žádné další podmínky, přestože projekt obsahuje i několik uměleckých předmětů, “nelze jej považovat za kurátorský výběr”. Objekty jsou zavěšeny ze stropu na úrovni očí a seznam na stěně obsahuje jména všech spolupracovníků a popis předmětů, které poskytli, takže divák může posoudit jejich zelenost: například ředitelka Mücsarnoku Júlia Febényi dala k dispozici pár zelených trepek.
Řada děl se přímo zabývala aktuálními problémy budapešťské umělecké scény. Projekt Milieu et L’EGO, který tvořil obrovský stůl a části stavebnice Lego, kurátorkám kladl tři závažné otázky: “Proč si myslíte, že na Documenta 11 není jediný maďarský umělec? Jaká jsou podle Vaší zkušenosti kritéria pro udílení honorářů za účast umělců na výstavách? Jaká je cílová skupina Vaší výstavy?” Na odpovědi kurátorek hodlají umělci dále reagovat.
Dokumentaci akcí studia kmkk doprovázela nová instalace, která zdůrazňovala relevantnost projektu. Tvořil ji koberec, na němž spočíval originál budapešťské volební urny. Návštěvníci muzea byli vyzváni, aby nominovali “problémy maďarského umění, které tu byly zameteny pod koberec”. Za touto intervencí na hranici dokumentu a uměleckého díla se neklamně skrývá přítomnost čelného představitele kmkk, známého umělce a uměleckého pedagoga Jánose Sugára. Na konci výstavy bude v satelitním přenosu urna otevřena a otázky budou veřejně projednány. Nelze se zbavit dojmu, že instalace umístěná ve středu výstavy ztělesňuje celou myšlenku výstavy Budapest Box.

Budapest Box: Skrytá scéna 90. let, 4. července–29. září, 2002. Ludwig Museum of Contemporary Art, Budapešť.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
21 x 29,7 x 1 cm / 49 pages offset + couv sérigraphie 6 pass. couleur / 1000ex
Více informací...
15 EUR
16 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
237 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS