Konceptuální očista Jiřího Skály

Jiří Skála, Hygiena, Galerie Display, Praha, 1. 5. – 16. 5. 2002
Na velkých výstavních přehlídkách typu Documenta nebo Manifesta si uvědomíme, jak je většina umění v Čechách zaměřená na tradiční formy malířství a sochařství a jak jejich obsah postrádá hlubší konceptuální významy. Obraz je většinou výjev zachycený formou prostorové iluze, objekty a instalace sázejí na surrealistický efekt spojení nespojitelného. Nedávná výstava Jiřího Skály v Galerii Display se však dokázala tradičním uměleckým disciplínám podívat pod kůži a naplnit je neobvyklým nábojem. Skálova série “obrazů” vychází z jednoduchého principu: Autor si vytipoval různé státní vlajky, které obsahují vertikální či horizontální barevné pruhy. Skutečnou státní vlajku natáhl na rám jako plátno obrazu. Povrch plátna poté přemaloval o deset centimetrů menším vzorem jiné vlajky tak, aby byl po stranách vidět její podklad. Podobná práce s plošností i motivem vlajky připomíná slavné obrazy Jaspera Jonese z padesátých let. Motiv překrývání pak úspěšně relativizuje pojetí plochy obrazu jako dvojrozměrného prostoru. Napínací rámy jsou vysoké, a na stěně tak visí jakési objekty - krabice, které si okamžitě nespojíme s běžným vzhledem obrazu. Navíc visí vysoko nad úrovní očí pozorovatele, k obrazům proto vzhlížíme podobně jako k vlajkám. Výsledek balancuje mezi libým minimalistickým objektem a dráždivou hrou na přebíjení státních symbolů. Skálovy prostorové objekty umístěné ve vedlejší místnosti galerie v první chvíli považujeme za čtyři zapomenuté sokly z nějaké předchozí výstavy. Překvapí nás však drobné odchylky v jejich rozměrech. Teprve v souvislosti s jejich názvem i obrázkem na pozvánce výstavy si uvědomíme, že před sebou máme netradiční abstrahovaný rodinný portrét. Jiří Skála totiž zjistil objem členů vlastní rodiny pomocí Archimédova zákona tak, že změřil objem vody, kterou jejich těla vytlačila v zahradním bazénku. Objemy poté abstrahoval do čtyř bílých kvádrů, jež však v sobě nesou matematicky přesnou informaci o konkrétních lidských tělech. Sociální rozměr současného umění naplnila venkovní performance, ve které Skála vytvořil označkované pole pro vybrané reprezentanty české výtvarné scény. Během vernisáže pak došlo k připravenému nástupu, při němž se jeho účastníci pokoušeli rozluštit logiku jednotlivých seskupení a spojení, jež pro ně Jiří Skála vytvořil. Všechny tři práce působí téměř jako manifesty konceptuální abstrakce ve výrazových médiích malby, objektů a sociální performance. Jsou rychle pochopitelné, dokonale provedené, obdařené lehkým smyslem pro humor, vzájemně komunikující a jako celek umocňující své společné vyznění. Milým překvapením je pak výstavní katalog, který navrhl a na hektografickém stroji ASTRA ES 8 vytiskl Tomáš Vaněk. (Kdo by tušil, že se naše sbírky samizdatu rozrostou o tento vyzrálý pozdní sběr.) Na podobně úspěšnou výstavu bude obtížné navazovat a doufejme, že se to mladému autorovi podaří. Galerie Display dokázala během několika měsíců své existence zaplnit mezeru v našem galerijním systému. Chyběl zde nezávislý výstavní prostor pro nejmladší uměleckou generaci, který by vydržel déle než jednu nebo dvě výstavy. Ukazuje se, že se v Čechách objevila nová generace umělců, které zavedené výstavní instituce doposud ignorovaly. Display tuto generaci pomáhá definovat a dokonce ji i zasazovat do mezinárodního kontextu. Díky příkladu Displaye je jasně vidět, jak jsou ostatní, sebelegendárnější výstavní prostory v Praze konzervativní, nekoncepční a v neposlední řadě i finančně neefektivní. Display doposud “jede” na prvotní entusiasmus a osobní úspory svých zakladatelů. Podaří-li se jí přicházet s podobně objevnými výstavami jako byla Hygiena Jiřího Skály, mělo by se jí dostat co největší podpory.

01.02.2002