Časopis Umělec 1998/6-7 >> Dopis od strýčka z Ameriky Přehled všech čísel
Dopis od strýčka z Ameriky
Časopis Umělec
Ročník 1998, 6-7
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Dopis od strýčka z Ameriky

Časopis Umělec 1998/6-7

01.06.1998

Jiří Surůvka | dopis | en cs

Nazdar pritelickove, posilam pozdrav z Noveho sveta od okresniho formata Jiriho S. z Ostravy a taky napisu, co jsem tu vykoumal. Zatim za tri tydny.
Americani jsou lini jako my a pracuji neradi, pokud to teda není showbyznys nebo ksefty s prachama. Tvrde ovsem pracuji na kariere a na hube (hlavne baby a cernosi), pak taky v telocvicne na tele, aby hezky vypadali. Robotu a vyrobu americkeho zbozi zastanou Cinani a Korejci, v Cine a v Korei samozrejme. Pak to opatri americkymi cedulkami a prijedou to taky do USA prodavat. Na letisti je tvrde proklepnou jejich krajani, kteri prijeli drive a jsou uz Americani. Umelec z Vychodu není podezrely, pokud utaji, ze je umelec a ze prijel na grant Americana madarskeho puvodu. Nejlip odpovedet mlhave a konkretizovat pouze delku pobytu. Musi vzniknout dojem, ze jste ochoten kdykoliv zase odjet. Treba hned po prijezdu. Ze vas vlastne Amerika vubec nezajima. Ze jen projizdite na Kamcatku, treba.
Vas prvni den v USA ma i s cestou asi tak tricet pet hodin. Po snidani, obedu a veceri v letadle jdete znovu rano na snidani. Vecer usnete jako spalek, ale v pet rano jste uz zase vzhuru. V Evrope je jiz v te dobe odpoledne. Jste uplne pitomy a tumpachovy. A tak to zustane cely vas pobyt. Nebojte se ale, nikdo to nepozna. Vsichni tady kolem taky takhle nejak prileteli. Maja Cain (ta me tu ma na starost) rika, ze se na to tady divam jako Martan. No asi to tak bude. Co vidi tu Martan dale?
Omlouvam se za tak stupidni cestinu, ale svadi me k tomu klavesnice bez hacku a carek. Co tedy dale? V televizi se furt propira, ze je Clinton „liar“. Ja byt on tak je poslu vsechny do prdele. Nejlepe, kdyby prezident USA byl eunuch. Klestenec v cele svetove mocnosti. Nastal soumrak zapadni civilizace. I Adolf Hitler mel pry jen jednu kouli. Ja mam taky jednu kouli. Politici stejne nejsou normalni. Tady byl jeden homosexual namestek starosty, ale zastrelil ho i se starostou nastvany policajt, co dostal predtim padaka. Rozhorceni buzici pak nanosili do radnice sve odpadkove kybliky na protest, ze vrah dostal jenom sedm let kaznice. A na oplatku je zase brutalne zbili policajti, co zase stranili svemu byvalemu kolegovi. Vse se odehralo v jednom baru uprostred ctvrti Castro. Takze se ten bar ted jmenuje po tom teplem vicestarostovi: Harvey’s heart. Dojemna historka. Je uzasne pozorovat dva udelane svalovce, jak se nezne hubickuji v kozenych kalhotach s potetovanymi paznechty do modra. Sli jsme tady do jednoho stareho kina, nastesti jsme byli dva s Vladimirem Vimrem, a tak nam dali mistni pokoj, ponevadz jsme byli zadani. Kino bylo krasne, obrovsky kruhovy sal s kupoli a zlacenyma ozdobama, vse tonulo v poloseru, steny natrene v medovych barvach, byl to tak stary kyc, ze uz byl dobry a starozitny. Ale zlaty hreb prisel jeste pred filmem, pred podiem ze zeme pomalu vyjizdely varhany i s hudebnikem. Byl asi Rus, nebot hral mj. Policko pole a jine flaky. Ve stenach salu se pod zdobnyma mrizema skryvaly pistaly ale byly tam i tamburiny, zvonkohra a cinel. Takovy americky orchestrion.
Fantom opery hadra. Vetsi zazitek nez film, ktery byl o rumunskych ciganech. V kine sedeli sami ntelektualove a rokeri. Zajimave divky nad dvacet pet, jedna mela dokonce na svetriku pridelana kridla vzadu, pomerne velka. Vcelka. Druha zase mela vlasy tak velike a nahoru, ze cela vypadala jako presypaci hodiny. Cerne vlasy. Cernosi jsou tu asi hodne deprivovani , v autobuse krici jak turi nebo jak panteri - cerni.
Nejvice krici mali cerni zaci. Vsimnete si, jak casto pouzivam slovo cerni, to proto, ze konecne muzu. Totiz tady kdybyste pouzili to slovo, tak vas daji k soudu a vyhrajou vase posledni trenky. Anebo negr - to jsem jednou rekl v takove mexicke jidelne a se vsema dvema belochama, co tam byli se mnou, trhlo. Vysvetlili mi, ze za to mne ten afroamerican muze snad i zabit. Ja jsem rikal, ze u nas taky rikame ciganum Romove a oni nam gadzove, coz znamena mimo jine sproste slovo. Jo s tim rasismem naruby mame co dohanet, ale zase uz ne tak moc. Tito uz zmineni zaci stouchaji do starsich hlavne belochu, a kdyz mu slapnou na nohu, tak se neomluvi, ponevadz bily muz cernemu vecnym dluznikem jest. Suck my Dick, white man! Jako my, kdybychom patnactiletemu Nemcovi strkali vycitave pod nos plechovku Cyklonu B. No, co dale? Nejlepsi socialni zkusenosti udelate v autobuse. Ridici jsou zpravidla cernosky nebo Cinani s vyvinutym smyslem pro solidaritu se svym lidem. Vepredu v autobuse sedi zpravidla nekolik houmlesaku a diskutujou s prichozima, vzadu rvou cernosi a mezi tim se ustrasene krci par bilych hospodynek. A nas tu ma kazdy za Rusy, tak jsme v poradku. Tuhle jsem sel divokou latinskoamerickou ctvrti v bezpecnem zavesu za dvojici mistnich konstablu. Nakonec jsem je vsak opustil, protoze ztyrali nejakeho chudaka a na autobusove zastavce mu vylili chlast z plaskacky, kterou mel predpisove v sacku. Zase padla dalsi legenda, ze muzes pit jedine z lahve v sacku. Tady uz sli zase dal, nemuzes pit na ulici vubec, i kdybys to pil brckem z podpazi. Dalsi duvod, proc bych tu dlouho nevydrzel. To hnusne pokrytectvi. Ale na kazdem rohu obchod s obojky, bicisti a kozenym artiklem. Sadlo-maslo-bic, panbu s nami a zle pryc. No ne, ze by se mi ten artikl nelibil, ale tudle pres prechod pro chodce vedl jeden gay druheho na kozenem voditku jako psa na spacir a nic se nedelo. Ale chran Buch, kdyby mu z kapsy couhala flaska... Ale nejvetsim fenomenem je cinnost tady provozovana s vasni na rezervovane Americany nebyvalou - shopping, cili nakupovani. Ve velkoobchodech pri libe hudbe se muzete hrabat v kupach zbozi od rana do rana, soboty nedele, non stop. Ja jsem to taky ctrnact dni nepretrzite provozoval, ale byl jsem obezretny, zatim jsem utratil pouze pulku z toho zbytku z grantu, ktery mi po zaplaceni najemneho zbyl. I tak budu brzy na suchu. Koupil jsem si barvy, stetce, levne slichty na jidlo, stejne porad nekolirat drazsi nes kvalitni potraviny u nas, asi pet piv v hospode, bundu, protoze jste me obelhali, ze je tady furt teplo, z bazaru levny prut na ryby, protoze jsem vasnivy rybar, ctyrykrat jsem si dal levny jidlo v mexicke cantine a sedm set dolaru je fuc. Fucking shit!
Pocasi je vubec tady divne. Teplo je jen v poledne a na kopci. U more je vitr jako na Baltu. A more je arkticke teploty. Lachtani dovadeji, protoze maji tlustou kozku. Ja mam taky tlustou kozku a vydrzel jsem ve vode pouze pet minut. A vecer je nekdy teplicko, ale vetsinou poradna zima.
Takze se muzete oblict do kratasu anebo do kozichu, stejne vzdy pul dne trpite, protoze mate moc nebo malo obleceni. Cistota zivotniho prostredi taky neni valna, na tom molu, co chytam ryby je napsana tabulka, ze ryby chycene v zalivu se muzou jist jen dvakrat mesicne a deti jen jednou mesicne (to byl pokus o vtip). No ale pri mych rybarskych schopnostech nemam obavy, ze bych se ryb nebezpecne prejidal. Taky tady pod Golden Gate Bridge lovi Cinani kraby, kteri jsou tez kontaminovani naterem z toho mostu, protoze se padesat let nepretrzite natira a stara barva se odlupuje do vody. Nechapu tedy, proc se Americani porad v ceskych restauracich tak ofrnuji nad jidlem, at se radeji ofrnuji nad svymi chemickymi kraby za tricet dolaru porce. Jo, jo vladne tady zdravy zivotni styl. Sport over all (uber alles). Na hristi muze kazdy ukazat, co dovede a unese. Nekdy taky neunese. Zrovna vcera tady v L.A. umrela tricetiosmileta byvala olympijska vitezka v behu, cerna krasna slecna, pamatuji si ji z osmdesatych let, jak dycky mela nejake excentricke obleceni anebo dvaceticentimetrove nehty na rukou. Inu vsechna slava polni trava. Slehlo to s ni stejne jako s brunatnym pojidacem knedliku a piva, jenom mozna jeste drive. Taky ukazovali nejtlustsiho muze Ameriky, mel neco okolo tisice dve ste liber, odhaduji to na tak tristapadesat kilo. Byla to takova koule s ocickama a s copkama. Asi Indian. Ti nemaji ochranne mechanismy proti nicemu. Ani jidlu. Cela Amerika mu drzela palce, kdyz zacal hubnout, protoze uz sotva dychal. Po nejake dobe shodil par kilo a vysel z domu behat. To ho ale zabilo, vecer umrel. Kdyz ho vynaselo deset chlapu z domu do coronerova vozu, jeho telo vypadalo, zabalene do igelitu, jako socha v nadzivotni velikosti a taky tak vazilo. Rakev byla tak velka jak pancerovy trezor, viko bylo v obradni sini otevrene a kazdy mohl pohlednout dovnitr toho rosolu. Brrr, huuu, uz dost. Mate pravdu, ten den jsem opravdu vahal s veceri, ale pak jsem to sezral, asi jsem druhy na rade. Aspon vim, jak to se mnou skonci. No a na zaver? Lidsky zivot je nebezpecny sam o sobe a vzdy konci smrti.
Sport, nesport. Pral bych vam videt ten sestrih sportovcu, co umreli behem matche. Napriklad jeden basketbalista chytil mic, zaklickoval, prihral a umrel. Jako kdyz vypnes mixer nebo neco takoveho. V Ostrave jsem kdysi videl plakat na disco s napisem Rychle mixuj nebo zemres!
Ha, ha... A tim jsem se dostal k pocitu marnosti, ktery tady mam. Zato Americani se berou naopak velice vazne. Zavidim jim ten pocit vysokeho sebevedomi. Kazdy blb je tak dulezity. Ja to chapu ten pocit, ze je jich tolik milionu a jen malokdo vynikne. Ze proto jsou ochotni pro svou karieru toho tolik udelat, byt by to byla jen role v obycejne soap opere, tahnouci se dvacet nebo vice let nasimi i jejich zivoty. Uvedomil jsem si tady, ze v Americe udela karieru pouze clovek, jehoz prace je vyuzitelna masove a prinasi investorum co nejvetsi zisk. Z umelcu pouze vyse zmineni herci, zpevaci a podobni tatrmani. Spise vsak obchodnici a byznysmani operujici velkymi komoditami. Cim vic ma American penez, tim min ho zajima nejaka kultura, ta je tu od toho, aby mu umoznila zapomenout, kdyz je zle anebo uvolnit stres. Nikoho tu moc nezajima, co delam, co delaji mi kolegove v Evrope, tady nikoho nezajima, ani co delaji mladi americti umelci, a dokonce jsem tu ani na zadne takove nenarazil, nepocitam-li abnormalne zaostale studenty mistnich umeleckych skol. Zkratka San Francisco je asi jako Pariz - zije z minulosti.
Nejvetsim vodvazakem, s kterym se tady mam setkat, je Lawrence Ferlinghetti. Ponechavam bez komentare. Konec prvniho dilu. Priste snad neco o jedine dobre vystave mladych Mexicanu, kterou jsem tu zatim videl. Tak cau.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
1996, 35 x 42.5 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
669,60 EUR
748 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
246 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS