Hle, jaká lež ukázala se

Bettina Rheims a Serge Bramly, I.N.R.I. Galerie Rudolfinum, Praha. 16.2. – 6.5. 2001.
Kdyby autoři I.N.R.I. tvrdili, že vytvořili ironickou postmoderní reflexi symboliky biblického příběhu, pak se dá říct, že se jim to zkrátka nepovedlo, jestliže však prezentují svůj projekt s naprostou vážností a snahou předložit v dnešním zkomercializovaném životě vyšší duchovní hodnoty a nové chápání první legendy, pak je to jednoduše podvod. A jestli ředitel galerie Rudolfinum prezentuje výstavu jako další z kontinuální linie expozic zabývající se identitou, tělesností (a jmenuje přitom Nan Goldin či Cindy Sherman), pak si nemůže myslet, že mu odborná veřejnost uvěří.
Podle autorů byl ohlas I.N.R.I. v některých zemích i takový, že církev se rozhodla využívat jejich fotografie k edukativním účelům. Duchovní pochopili dobře záměr autorů: na pěkně zbarvenou reklamní vějičku se mládež a publikum vůbec chytí. Redundantní obrazy pod alibi víry slibují přeci ty samé vymoženosti jako kdejaký bulvární plátek.
Modelka a později úspěšná oficiální fotografka Bettina Rheims, která v roce 1995 vyfotila prezidenta Chiraka, a průměrně úspěšný spisovatel Serge Bramly zkrátka pracují systematicky. Vyberou si téma, pak ho studují a přistoupí k němu. Agentury jim dodají modely, popřípadě je dohledají sami, pro interiérové scénky si vyberou blázinec (jelikož jeho zdi obsahují tolik tragických příběhů) a pro exteriéry si zajedou na pobřeží slunného Španělska. Aranžují všechny ty Ježíše a Marie a určitě je to dost baví. Není ovšem jasné, proč se to prezentuje v galeriích jako umění.
Rheims a Bramly, oba nevěřící, mají pocit, že k pochopení velkého tématu stačí zobrazit jej v současných ikonách. Tak jako renesance a baroko zobrazovaly Marii a Ježíše v soudobých reáliích, autoři projektu I.N.R.I. udělali totéž. Jak je to jednoduché: anděl na houpačce sdělí Marii na pláži, co ji čeká, Ježíš se courá po svých cestách v adidaskách a z mrtvých vstává v pitevně, zatímco Jidáš coby odbarvený skejťák se odpráskl revolverem. Dají se takto příbližit zákruty víry? Milé děti, dobře víme, že Pánbíček přece vypadá jako fousatý dědeček.
Jiný Francouz, Jean Effel, udělal už před časem z Nového zákona komiks — a ten se mu povedl; obávám se, že splnil i role, které si vytkli jeho pokračovatelé. Ti se ovšem domnívali, že navazují přinejmenším na Piera della Franceska. “Hle úkol, který jsme si uložili: znovuvytvořit takové situace vizí a zjevení,” sdělili tito dva osvícenci, poté, co si po ránu asi rok četli z evangelia.
Autoři si koneckonců mohli vybrat jakékoliv téma a na ně zaranžovat sérii krásných, dokonalých obrázků. V této formě by jim vždycky vyšli jen módní fotografie, reklamní ikony, vyprázdněné obrazy loutek. Lze vůbec použít takové obrazy, které zvlášť v pouličních lightboxech vynikají svou stupiditou, k vyprávění příběhu plného bolesti, otázek a pochybností? Proč se raději nezabývat přímo konkrétními okázkami, než symbolem postavy Ježíše na prahu 21. století? Proč se však vůbec na to ptát, stojí-li před námi falešní umělci.
Pro české diváky je třeba připomenout, že sláva bývalé fotomodelky a neznámého spisovatele je asi toho druhu jako věhlas úspěšného a dá se říci i světoznámého českého fotografa Jana Saudka. Úplně jednoduše by se dala jejich tvorba nazvat kýčem a zkrátka ignorovat. Bohužel ji česká média i samotná galerie s dobrým renomé prezentují jako “umění”. (Podobně před dvěma roky proběhla výstava černobílých portrétů slavných lidí od Annie Leibovitz ve Veletržním paláci; ačkoli její práce byly umělecky rafinovanější, nešlo o nic jiného než o dobře zvolený záměr.) Bylo by jistě zajímavé znát pozadí podobných populárních výstav. Kdo je komu slibuje, kdo a proč z toho těží, se můžeme jen dohadovat. Pro Rudolfinum si výstavu vybral sám ředitel Nedoma, protože ho téma evangelia osobně zajímá a určitě kalkuloval s vysokou návštěvností. Faktem zůstává, že podobné výstavy jsou medvědí službou pozici současného umění v našich poměrech a jen diváky utvrzují v přesvědčení, že každé jiné (než toto kýčovité) umění je podvod. Mohla by nám proto výstava I.N.R.I. být stejně jako zahraničním art magazínům ukradená, ale u nás v čase zmatků se její uvedení rovná nebezpečnému experimentu. Kdyby tady byla už vytvořena normální struktura, dostaly by podobné výstavy své místo a povrchní madam Rheims by se nemohla dostat do kontextu silné hvězdy Goldin.

01.01.2001