„Velký kreslíř Gabriel Frugone (autor knih Gabriel Frugone, nejlepší kreslíř na světě a Gabriel Frugone, nejtvořivější umělec vesmíru) je autorem nové značky Pencilan. Jde o vskutku mistrovské dílo tohoto velkého umělce, kterého ve stovkách zemí šmírují (viz google), v mnohem méně obdivují a v téměř žádné nehonorují.“ Tímto neskromným prohlášením otevírá Gabriel Frugone, lépe řečeno Pencilan, svůj blog (www.pencilan.blogspot.com), v němž obsáhle dokazuje, že jeho práce ilustrátora, autora komiksů a grafika je věrným odrazem jeho osobnosti. Uruguajský občan Gabriel Frugone přijel do Mexika více méně před pár roky. Vzpomínám, že na otázku, proč vlastně, mi nejednoznačně odpovídal s úsměvem plachým až sarkastickým, že prý jenom proto, „aby to tu poznal a koukl se, co se tu dá dělat.“ Nevím, zda „kouknout, co se tu dá dělat“ zahrnovalo i tělesné, duševní a sexuální třeštění, předváděné v těchto komiksech, ale kdyby tomu tak bylo, určitě by to musely dát do pořádku jiné, především právní nebo soudní instance. Od Legerovic rodiny po Boží medvídky Nežertemě se Frugone vysmívá až do nejvyšší míry vyčerpání všem kýčům, nejpatetičtějším klišé a pseudovýtvorům, které nepozorovaně, ale o to vytrvaleji zavalují naše kulturní prostředí. Hudba, televize, telenovely, kreslený humor. Frugonovy příběhy jsou jistým druhem pop umění v krachu. Je zaplevelené odkazy k filosofickým bibliografiím a k nedotknutelným populárním postavám, jako je Růženka Jahůdka, ta roztomilá holčička v kloboučku s jahůdkou, zdobící moji peřinku v dětství, které nemělo nejmenší potuchu o strašlivých a pohlavně nenasytných medvídkovských kyklopech. Teď se Gabriel Frugone zabývá především tím, že sám sobě věnuje „světové“ dny, jež ho oslavují jako kreslíře. Kromě toho, že neustále produkuje šílené rozverné příběhy, graficky upravuje časopisy a další kulturní produkty v Mexiku a v nejbližším vesmíru. http://www45.brinkster.com/tiruliru/
Doporučené články
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář