Pavel Štýbr (*1957, žije v Plzni) začal malovat po 11. září a od té doby vytvořil rozsáhlé soubory fotografií, koláží, asambláží a maleb. Jeho východiska jsou česká krajinomalba, třeba Václav Rabas, nebo taky Henri Mattise, a od nich se dostal k lapidárnímu abstraktnímu výrazu ve všech kategoriích, kterým se věnuje. Cestou zkřížil stopu současných neodadaistických tendencí a chvíli křísil informel. Přichází s úkolem prověřit možnost udělat něco podruhé, nebo zdánlivě podruhé, s posláním vyjádřit sebe a zjistit, že nejadekvátnějším prostředkem jsou kapané pruhy. Řekněte “kompozice s horizontálními liniemi„, a řekněte “peřina„ – slyšíte ten rozdíl? Při malbě používá Štýbr dripping, protože opovrhuje štětcem, a pokud fotografuje, vyhledává abstraktní kompozice blížící se malířským námětům. Jeho první práce byly desky z papíroviny, na nichž vytvářel rytmické struktury nahuštěním vlnek linkovaného papíru. Delikátní geometrické malby akrylem na plátně, kterým se věnuje nyní, vycházejí ze vzpomínek na čisté plochy školních tabulí, z hudby, z designu nábytku a nádobí a z prožívání krajiny a jedna za druhou tvoří pokračování hermetického příběhu, který vydržíme s napětím sledovat, protože ho nese vášeň a jistá narativní logika. Co bude dál? Puntíky, pruhy, nebo puntíky a pruhy? Samostatně zatím vystavoval pouze fotografie a „fotokomiksy“: v péči Jiřího Valocha v brněnské Galerii Kabinet (2007), v pražské Galerii Pecka (2004) a jako host na retrospektivě Vladimíra Kokoliy v Domě umění v Brně (2003). Jako malíř Štýbr na zhodnocení a zařazení teprve čeká. Jeho devízami jsou kontinuita, charisma a fakt, že přesně ví, proč a kudy šel. Přivlastnil si tak s bezprostřední energií i to, co bychom mu mohli upírat ve jménu „originality“, „inovace“ a „historie“ umění.
Doporučené články
|
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář