Časopis Umělec 2004/3 >> Petra Pětiletá Přehled všech čísel
Petra Pětiletá
Časopis Umělec
Ročník 2004, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Petra Pětiletá

Časopis Umělec 2004/3

01.03.2004

Jiří Ptáček | umělec | en cs

Petra Pětiletá, nar. 1978 v Praze, studovala v letech 1999–2000 na pražské VŠUP (ateliér Pavla Nešlehy), pak pokračovala na Akademii výtvarných umění v Praze u Jiřího Davida. Po jeho odchodu z AVU se přesunula do ateliéru Veroniky Bromové. Průběžně uzavírá krátkodobé tvůrčí aliance s kolegyněmi Janou Doubkovou, Sylvií Málovou a Magdalenou Peševovou. Pětiletá a Peševová se letos staly kurátorkami kolektivní výstavy Láska (Galerie Doubner, Praha).
Kvůli performanci Proud touhy (2003) ve dvoře smíchovského činžáku, kde sídlila galerie CO14, se Pětiletá s Doubkovou navlékly do barevných kostýmů, výrazně nalíčily a improvizovaně zpívaly šansony. Jejich amatérské krákorání a hopsání mělo podle očitých svědků silný očistný účinek. Taková je většina prací Petry Pětileté: překračují obvyklé hranice soukro- mých a veřejných emocí. S Doub- kovou v tomto duchu vytvořila ještě vzájemné portréty v prázdných sálech, kde právě skončily – nebo teprve začnou – spole-čenské události. Také zde vy-růstá napětí z konfliktu nea- dekvátní přítomnosti na veřejném místě a soukromého důvodu, proč a na co čekají.
Některá videa Petry Pětileté jsou založena na materiálu osobního rázu (Léto, Vánoce, England, 2002–2003) a hovoří dosti dojímavým jazykem. Přetlaku mileneckého štěstí ve videu Léto je např. dosaženo pouze fotografiemi a videonahrávkami ze zájezdu k moři. Může leckoho popudit, protože „toto patří do domácích archivů“. Ale Pětiletá ověřuje, zda jsme schopni přijmout i obyčejný popis štěstí. Kvůli snímku Miluj svůj život (2003) zase požádala své přátele, aby se charakterizovali osmi ryze pozitivními větami. Formulace „mám rád své tělo, všechny mé vztahy jsou harmonické, svůj svět řídím jenom já, v mém životě je všechno v pořádku“ aj. byly předem dané. Pětiletá sledovala, jak jsou je schopni prožít a veřejně se s nimi ztotožnit.
Ve videu Dialogue (2004) se zase postavila na místo hrdinky romantické filmové scény poté, co původní herečku pečlivě vypreparovala. Pracně simulovala splnění přání mnoha žen. Pětiletá hraje tuto vrcholnou scénu filmu přesvědčivě a je obtížné zjistit, s jakou upřímností. Autorku obecně zajímají sebeprojekce: proto se vloudila i do bedekrů měst, která by chtěla navštívit. Sama u sebe podchycuje, v čem je touha hnací silou činů a v jakých stereotypech se projevuje. Dokazuje, že k jejímu naplnění někdy nezbývá než vyvinout uměleckou aktivitu.
Trochu mimo stojí fotografie anglických dělnic z balírny ovoce. Petra Pětiletá a Magdalena Peševová je fotografovaly právě ve chvíli, kdy vypnuly stroje. Prázdnota, únava i překvapení ve tvářích žen jsou tím výmluv-nější, když se dozvíme, že snímky vznikly bez svolení vedení továrny.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.