Sex, násilí a katolictví

Úkolem umělců je probudit spící mysli, jež často bezděčně zatracují ty kolem sebe tak, že je nejprve soudí, a teprve pak se jim pokouší porozumět.
Plodný komiksový umělec jménem Mike Diana je jedním z nich. Je prvním ilustrátorem v historii těchto zemí, který byl zatčen a odsouzen za své kresby. Je to jemný, přemýšlivý a velice pozorný člověk.
V thajské restauraci Cheers ve Williamsburgu.

M,D: Jaký čaj máte?

Číšnice: Thajský ledový čaj.

Dnes si v restauracích musíš říct o vodu. Nepřinesou ti ji automaticky. Mají tě, už tě mají. Pěkně s tebou vydrbou.

Jak dlouho děláš komiksy?
Tak od sedmi nebo osmi let. Ovlivnily mě komiksy v nedělních novinách, jmenovaly se The Peanuts (Buráci). Líbily se mi ty barvy. Táta mi kupoval komiksy jako Swamp Thing (Bažináč). Začal jsem kreslit sám. Na střední škole jsem dělal komiksy o našich učitelích a o lidech, které jsme neměli rádi. Skamarádil jsem se s lidmi ze zápasnického kroužku, aby na mě nikdo nemohl. Ptali se mě: „Tak kdy bude další komiks?“ Tak jsem hodinu nebo dvě kreslil, oni si to přečetli a řekli, „to je dobré, udělej další.“
První můj komiks byl publikovaný v roce 1988, když mi bylo 18. S kamarádem jsme udělali vlastní zin, který se jmenoval „Hvyuyim“ (Have you why I am). Pak jsem v roce 1988 začal s Angel Fuck, a pak s Boiled Angel.

Četl jsem, žes změnil název na Boiled Angel kvůli poště?
Ne, s tím nebyly žádné problémy. Chtěl jsem místo toho udělat časopis, který by měl záživnější formát. Udělal jsem tři čísla Angel Fuck a pak jsem jej změnil na Boiled Angel kvůli nějakým reklamám. Chtěli, abych místo toho psal F**K, a já jsem chtěl mít jméno, které by se lidé nebáli vyslovit. A tak jsem udělal první číslo Boiled Angel, a nakonec jich bylo osm.
Mezitím jsem udělal Slaughterhouse, v roce 1989. Dokonce už ani nemám žádný výtisk. Všechny jsem je rozdal, a spoustu mých věcí sežrali termiti tam, co jsem bydlel. Měl jsem celé krabice zinů, do kterých jsem přispíval. Chtěl jsem si je nechat jako sbírku. Sebrali mi to.

Kdo?
Termiti. Termití exkrementy, po termitech zůstanou nejen díry, ale i výkaly a tekutiny…. To se stává.

Kde ses narodil?
Geneva, New York. Žil jsem tam do svých devíti let a pak jsme se přestěhovali do Largo, na Floridu. Crazyland.

A od té doby žiješ tam?
Byl jsem tam po celou dobu mého soudního stíhání až do roku 1996.

Za co jsi byl stíhán na Floridě?
Tři body obžaloby za obscénnost: za publikování, distribuci a reklamu obscénního materiálu. Bylo to praštěný. Můj právník se snažil zbavit mě poslední obžaloby (za reklamu). Za reklamu považovali dopis šéfredaktora z čísla #7 (Boiled Angel), kde jsem řekl, že si mají počkat na další číslo, které brzy vyjde. Byl z toho problém, můj právník se snažil mě té obžaloby zbavit. Jo, vydrbali se mnou. Nechtěli od ní upustit. Pěkně se mnou vydrbali.

A co se stalo?
Našli mě přes číslo #6. Dva detektivové se objevili u mojí mámy doma. Právě jsme se s babičkou vrátili z vánočních nákupů. Dva tajní agenti tam na nás už čekali. „Jste podezřelý z případu vražd studentů v Gainsville.“ Někdo tam zabil pět studentů a oni zatím nezjistili, kdo byl vrah. A pak ukázali mámě vydání Boiled Angel #6.

Máma nevěděla, že to děláš?
Věděla, že jsem to dělal, ale myslela, že jsem s tím přestal. Řekli: „Jste podezřelý a musíte nám dát krevní vzorek DNA, abyste očistil své jméno.“ Byla to opravdu krvavá vražda a potřebovali oběť. Tenkrát jsem měl mít právníka. Druhý den se mnou máma šla na krev, a oni se mě zeptali na seznam přispěvatelů do vydání Boiled Angel. Chtěli adresy a jména všech lidí. Nechtěl jsem jim odpovídat na otázky a oni mi jen vzali krev. Tehdy jsem o tom slyšel naposledy. A znova se mnou vydrbali.
Jeden z těch policistů mě viděl před několika lety, jak na poště posílám Boiled Angel. Řekl, že viděl moje jméno a adresu a vzpomněl si, že už mě někdy potkal. Rozhodl se, že zjistí, jestli ještě publikuju. Dostal jsem dopis od někoho, kdo si říkal Mike Flore a prý se právě přestěhoval z Ft. Lauderdale. Nikdy jsem v Largo neměl žádné fanoušky, a tak mi to připadalo zajímavé, i když divné.
Nakonec mi poslal celkem deset dopisů a říkal, že není policajt a tak dále. Zjistil jsem, že jeho P.O. box je hned naproti mému. Tak jsem si říkal, že bychom se možná mohli setkat, ale on měl pořád nějaké výmluvy. Nakonec jsem mu poslal časopisy a video. Všechno to ode mně koupil. Za dva roky jsem dostal obsílku, v roce 1993.
Před začátkem procesu byl zatčen Danny Rolling a byl usvědčen z vražd v Gainswille. I když se přiznal, u soudu se mluvilo o tom, že jsem byl z vražd podezřelý. Stewart Baggish, státní zástupce, mluvil o tom, že sérioví vrazi začali tak, že si přečetli Boiled Angel, a pak šli vraždit lidi.
Když se porota rozhodovala a my jsme čekali na rozsudek, setkal jsem se s jedním z porotců a ten řekl, že celá tahle věc se sériovým vražděním porotu přesvědčila.

“V roce 1994 byl undergroundový karikaturista Mike Diana vsazen do vězení na čtyři dny bez kauce za obvinění z obscénností, za publikování, reklamu a prodej zinu BOILED ANGEL. Mike dostal podmínečný trest na tři roky, který zahrnoval pokutu 3 000 dolarů, zákaz kontaktu s dětmi pod osmnáct let (nesměl na tři metry k nezletilci), 1 280 hodin veřejně pros-pěšných prací, musel mít stálé zaměstnání a na vlastní náklady musel chodit k psychiatrovi a udělat si kurz žurnalistiky; k tomu zákaz kreslení i pro vlastní potřebu... Policie několikrát prohledala jeho domov, jestli dodržuje podmínku. Nyní je Mike Diana další dva roky v podmínce, která zahrnuje 2 000 dolarů pokuty a stejná opatření.
4. června 1996 podle výnosu z Largo na Floridě prohlásil obvodní soudce ziny Mike Diany Boiled Angel #7 a #ATE za obscénní. Soudce zdů-raznil výnosem, že on sám shledává Dianovy komiksy za „zjevně pohoršlivé“. Diana byl označen za „odvolávajícího se“ a soudce pro-hlásil: „Evidentním cílem publikování odvolatele je ukázat šokující obrázky sexuálního chování tak, aby si toho lidé povšimli. Pokud jejich obsah ukazuje jakoukoliv diskriminaci a děsivé věci, jaké se dějí v naší spole-čnosti, jak odvolatel tvrdí, MĚL BY odvolatel najít prostředek, jak vyjádřit své sdělení, aby nebylo obscénní.“
testiclepressure.com

Jsou tvoje ilustrace „vypouštěním ďábla“, nebo zobrazuješ to, co vidíš?
Myslím, že je to obojí. Některé z mých ranějších věcí v Boiled Angel byly protináboženské. Cítil jsem to, protože jsem musel chodit do kostela od dětství, vůbec co se pamatuju, až do mých patnácti. Pak jsem tam přestal chodit. Můj otec se nesnažil mě k tomu nějak dál nutit. Cítil jsem, že musím všechno to vnucené náboženství (římskokatolické) vyndat ze sebe ven.
Bible je hodně násilná, tam se dozvíte různé příběhy. Jedné neděle se učitelka rozplakala, když nám vysvětlovala, jak Ježíš trpěl. Říkala, že mu vytrhávali vousy a natírali rány solí. To je šílené mučení. Byla z toho celá pryč. Začala plakat, jako by se jí ten pocit opravdu líbil.
V nedělní škole jsme mívali učebnice a já jsem předělával obrázky, dělal jsem andělům rohy. Byl to vlastně dobrý vliv, a já jsem se cítil hodně ovládaný. Pak jsem viděl v televizi pořad o knězi, který zneužíval děti a dokonce je zabíjel. Začal jsem to kreslit. Říkal jsem si, že by to taky mohly být dobré příběhy. Nic takového jsem do té doby v undergroundovém komiksu neviděl, nic nebylo přístupné.

Je docela zábavné, že ses přestěhoval do Williamsburgu právě v době, kdy se tyhle věci objevily ve zprávách.
Ano, to se stalo. Nevím, proč to trvalo tak dlouho, než se to dostalo na veřejnost. Je to jen další velké story, a nakonec to lidi zase zapomenou. Stále se budou dít další příběhy, ale nikdo se o nich nedozví. Třeba doktoři, kteří znásilňují ženy, je hodně žen, které o tom nikomu neřeknou, dokud to někdo neřekne na veřejnosti. Slyší o tom ve zprávách, a pak přijde dalších dvacet žen. To se stává.

Znáš někoho, komu se to stalo?
Jeden z přispěvatelů do Boiled Angel, říkal si Mr. Ed. Měl zin, který se jmenoval Vychován vlky (Raised by Wolves). Byla to taková jeho terapie, protože byl jako dítě sexuálně zneužíván. Kreslil tyhle komiksy a psal o zneužívání dětí a o tom, jak svému otci uřízne pinďoura. Chodil na terapie a řekli mu, že to je dobrý způsob, jak se zbavit přízraků, kreslit je.
To byla taky jedna z věcí, kterou vytáhli u soudu, řekli, že jeho obrázky jsou tak obscénní, že by z lidí mohly udělat další pederasty. Já jsem věděl, že je to jeho terapie. Viděl jsem mnoho psychiatrických knížek o dětech, které byly zneužívány a měly kreslením sdělit své potíže. Existuje mnoho rovin. My jsme tohle uvedli u soudu jako důkaz, ale soudce neumožnil žádné předkládání důkazů. A v zásadě má soudce hlavní slovo v tom, co můžete předložit jako důkaz. Tak s váma taky můžou vydrbat.
Měli jsme komiksy, celou hromadu, s poznámkami, a chtěli jsme to předložit porotě. Předložili jim Boiled Angel, a ti lidé neměli žádné ponětí o světě komiksu. A tak si říkali, „tady je někdo, kdo se snaží dělat problémy.“ Nevěděli nic o umělecké stránce komiksů. Nedovolili nám dodat nic jako další důkazy, a to je další způsob, jak s vámi manipulují. Je to součást systému. Jak vás dostat. Nemůže- te vyhrát.

Každý den to bylo ve zprávách. Fond na legální ochranu komiksů poslal právníka, aby Mikea Dianu obhajoval. Odbory Amerických občanských svobod se o něj začaly zajímat až po jeho usvědčení – když se z případu stala velká aféra. První ilustrátor v této zemi, který byl odsouzen za své kresby.

„A tak Florida ukázala LIDem mé komiksy...“

Před budovou soudu jsme postavili stůl a rozdávali letáčky, večer předtím jsme upekli dort. Dort jako první pozměňovací návrh. Červeně jsme tam napsali „Zachraňme svobodu projevu“. Nakrájeli jsme jej a rozdávali lidem. Pak se ukázali protestující, Ženy proti pornografii, udělali si kopie Boiled Angel a lidé si je mohli prohlédnout u soudu. V té chvíli se toho chopila i televize. A tak Florida ukázala lidem mé komiksy, nikdy jsem si to v takové míře nedokázal představit.

Všiml jsem si, že tvé komiksy se zakládají na věcech, o nichž se ví, že je lidé dělají. Je to součást života.
Vždycky jsem si myslel, že pravda je horší. Hodně nápadů mám z novin a ze zpráv.

Jako případ Lorraine Bobbitové?
Jo. Vždycky jsem si říkal, proč se případ, jako je tenhle, nestává častěji. Proč to nezlidovělo. Řekl bych, že tak jednou za měsíc uslyšíš o chlapíkovi, co mu někdo ušmikl pinďoura. Děje se to, a nedozvíš se o tom, nebo o tom lidi prostě nemluví? To by mě zajímalo. Když pomyslíš, co všechno se děje a nedostane se to do novin. Lidé každý den umírají podivnými sebevraždami a vraždami, každý den se děje něco šíleného.

I kdyby to dělali, nikdo by je nepropagoval.
Jasně, to je pravda. Televize je šílená.

Když byl Mikeův případ ve zprávách, neustále ukazovali pytle s těly, které vozila ambulance z vražd v Gainsville, některé z jeho komiksů, novinky z dění v soudním případu a nakonec Mikea, jak nastupuje do antona s želízky na rukou a vezou jej do vězení.

Takže jsi nikdy nikoho nezabil?
Hmm, ne, ještě ne. Ha ha ha. No, všude slyšíš o spravedlnosti otáčivých dveří. Jeden chlap znásilnil dvanáctiletou holčičku. Odřízl jí ruce a znásilnil ji, odseděl si deset let a pro dobré chování jej pustili. Všichni zuřili. Jak se mohl po tom, co udělal, dostat z vězení? Byl ve zkušební době, takže kdykoliv něco provede, může se dostat znovu na deset let do vězení. Je jistý, že druhý den se chlap pokusí ukrást v obchodě foťák. Tak to chodí.

Tvoje komiksy zobrazují sex, násilí a katolictví.
Hahaha, vždycky jsem si říkal, že by to mohl být dobrý mix. Něco na způsob bible. V bibli najdeš náboženství, prostituci, násilí, ukřižování.

Soudní spor proslavil Mikea Dianu po celém světě. V roce 1999 Mike hrál Ježíše Krista ve velmi uznávaném šestitýdenním představení ve Švéd-sku, které se jmenovalo „Jesus Odd Size“ s třinácti dalšími účinkujícími (učedníky). V roce 2001 předvedl totéž představení v Kodani v kostele, který byl přeměněn na umělecké centrum. Mikeova role spočívala v tom, že kreslil před skříní, která se nazývala „zpovědnice“. Zpovědnice měla uvnitř počítač, kterému se lidé mohli vyzpovídat.

V současné době prodává své komiksy (Boiled Angel #7 a #ate) v Bedfordu (mezi čísly N6 & N5), kde také v létě o víkendech baví chodce živým loutkovým představením.

Mikeovy práce můžete najít také online na testicle.com.

Převzato s laskavým svolením
z internetového časopisu
11211 Magazine

01.03.2004