Studenti a nový styl

Těsně pře prázdninami se na různých místech Prahy začaly postupně objevovat výstavy představující práce studentů uměleckých škol. V rychlém časovém sledu proběhly expozice klauzurních a diplomových prací tří škol: Akademie výtvarných umění, Vysoké školy uměleckoprůmyslové a jednoho ateliéru University J.E. Purkyně. K této přehlídce se v závěru června ještě přidala výstava Zdroje nového stylu, kterou připravili nedávní studenti Akademie a která má ambice předvést nejmladší generační výpověď, ovšem nikoliv tvorbou, ale jejími inspiračními prameny v podobě hraček.
Co se dá vyčíst z těchto akcí, dá-li se vůbec něco uchopit na salónu, tedy na přehlídce různých ateliérů, děl zcela odlišných svou podstatou, záměrem i zadáním. Je třeba představit veřejnosti výsledky studentských úkolů, v některých případech (dvě výstavy Akademie v Mánesu a Průmyslovém paláci na Výstavišti) však tyto ukázky byly pojaté jako koncepční výstavy a v případě hraček pak jde skutečně o generační koncept.
Velmi subjektivní rekognoskace terénu může přinést tyto postřehy:
Výstavy prezentují díla až překvapivě rozdílné kvality. Stále je patrný silný vliv (ač třeba nechtěný) stylu profesorů. Mladá generace nemá potřebu řešit závažné problémy, političnosti se vyhýbá. Nedostatek odvahy pro nějaký zásadní a radikální postoj se projevuje nejčastěji formou ironického odstupu. Na školách se silně drží nános konzervatismu. Studenti netvoří skupiny, nemají potřebu kolektivního gesta. Jsou suší, jejich humor je poněkud klinický. Perfekcionalistické technické dotažení věcí je nahrazováno stylem "modelář", popřípadě simulováno dobrým řemeslem. Vystavené práce jsou snaživé, někdy nepostrádají originalitu. Umprumka je vtipnější než Akademie. Diplomantům by jejich profesoři měli věnovat více péče. Studenti by se měli podílet na koncepci výstav.
Do politického tématu se vrhli jen žáci Kurta Gebauera z VŠUP a v Neratovicích rozebrali Evropu. Nejlépe Stanislav Zámečník a Karolína Bílková.
Další tipy na sledování mladých umělců jsou Juraj Dudáš, Jitka Havlíčková, Radek Václavík, Jasper Alvaer…
Generační zpověď o zdrojích nového stylu doplňuje předešlé postřehy další vlastností nejmladšího umění: je opravdu značně infantilní, což není nic proti ničemu, ale pro „nový styl“ je tento přívlastek signifikantní, dá se říci, že patří k této generaci a k době postsocíku. Potvrzuje to jen tendenci současného umění uzavírat se do privátní roviny vlastních traumat a poněkud nostalgických vzpomínek. Hračky jako zdroje nového stylu jsou zajímavé téma, kdyby ovšem bylo pojato skutečně konfrontačně, tedy i s díly, která ze zdrojů vyšla.

01.03.2000