Rafani jsou tady

V současném českém umění je málo iniciativ, které programově usilují o proniknutí mimo hranice komunálního prostředí výtvarného/ /vizuálního umění. Obecně se dá říci, že české umění reaguje sporadicky a téměř vždy distinguovaně na bezprostřední sociální a politické impulsy. Aktivita Rafanů (přestože se v případě všech čtyř jedná o studenty, nelze je věkově zařadit mezi nejmladší umělce) směřuje k politice a sociální kritičnosti, kreativně a agresivně vystupující proti stereotypním mechanismům uvnitř umělecké komunity i v rámci celé společnosti. Zdá se, že smělým plánem Rafanů je vytvoření “silové pozice”, zajištěné mediálně i ekonomicky.
Rafani se poprvé představili výstavou v galerii Akademie výtvarných umění v listopadu 2000. Své maskulinní odhodlání prezentovali nástěnnou malbou — skupinovým autoportrétem. Čtyři figury s vykasanými rukávy ilustrovaly předpokládané kritické vykročení umělců do kulturně-sociálního éteru české společnosti. Razance byla spíše hraná a divák očekával další pokračování na pomezí ironie a skutečné kritiky.
Hned další akce Rafany na malou chvíli zviditelnila i mediálně, což se dá považovat za úspěch vzhledem k tomu, že akce Láska nebyla prvoplánovou provokací. Možná právě proto rychle zmizela z dosahu pozornosti
novinářů. Rafani přemalovali známou Lennonovu zeď na pražské Kampě tmavě zelenou, “vojenskou” barvou. Zatímco kýčový folklór (kresby a nápisy květinových lidí) je pražskými úředníky tolerován, nátěr, který provedli Rafani, musel být na jejich vlastní náklady přetřen. Vznikla absurdní situace, kdy byla čistá zeď úřady postavena naroveň grafitti.
Zakázaná výstava v Bílině na severu Čech se pokusila reflektovat traumatickou historii odsunu českých Němců přímo na místě činu. Rafani otestovali míru odvahy místních autorit a jak se ukázalo, strach a obavy z možných reakcí občanů zvítězily. Česko-německým kostlivcem ve skříni se zabývá i aktuální výstava Böhmisch (Kavárna Prohibice, Praha), využívající dobové karikatury z německého tisku. Zmíněné akce naznačují konkrétní směr, kterým se Rafani mohou ubírat ve světě “mimo umění”.
RA — 0001 / RA — 0514 (srpnová výstava v Galerii Mánes) byla vizuálně/výtvarně silná věc, včetně dramaturgie vernisáže. Rafani se představili ve “vězeňských” uniformách (“rafani” jsou uprchlí lupiči v příbězích Mickey Mouse) s velkým logem štěkající psí hlavy. Funkcionalistický interiér byl rytmizován práznými kovovými regály a na zemi byly rozestavěny betonové krychle v armádním šiku. Těchto typizovaných krychlí bylo 514 a v každé z nich byla zalita mrtvola potkana. Na jedné ze stěn byla vystavena fotodokumentace zabitých zvířat. Třídění informací, jejich archivace a systematizace jako účinný prostředek k racionálnímu uchopení reality, k orientaci ve světě… Představa nespecifikované teorie aplikované na struktury společenských vztahů, se kterou Rafani předstoupili před publikum, z nich vytvořila tým vědců, produkující jakýsi ideologický model světa. Výstava měla propracovaný charakter mise přicházející z míst, kde se projektuje budoucnost (viz text katalogu).
V souvislosti s “diktující nekompromisností”, kterou Rafani prezentují na svých výstavách (Demokracie, Galerie Eingang, Ostrava; Identikit, Školská 28, Praha), není možné nevybavit si “totalitní” estetiku slovinského NSK (skupina Irwin a jiné), která však má kořeny hluboko v 80. letech a hlavně vyrůstá ze silné kulturní platformy s fundovaným teoretickým zázemím. Oproti takové “struktuře” je ovšem stylizace Rafanů izolovaným gestem na rozhraní fikce a konkrétní angažovanosti.
Nedílnou součástí rafanovské “propagandy” jsou proklamace — koncentrované texty, které se snaží být intelektuálně založeny. Texty a vernisážové proslovy navozují atmosféru rozhodnosti a pevného postoje, někdy však působí jako modelové afirmace z kursu sociální asertivity.
Aktivity Rafanů zůstávají ve sféře umění, jsou vázány na prostředí, které jim vyhovuje a, věřme tomu, i dodává dostatek impulsů. Do jaké míry setrvají Rafani v rovině výstav/vizuálního umění a do jaké míry přitvrdí v angažování se v mimouměleckém světě ukáže budoucnost. Skupina hodlá podle všeho vystoupit na reálné jeviště “problémů současnosti” ekonomicky zajištěná a s neskrývaným entuziasmem. V rámci současné české scény se budou muset Rafani vyhranit snad jen vůči exkluzivnímu, designovému přístupu Podebalu, což pro ně určitě nebude úkol nejtěžší.
Rafani jsou Luděk Rathouský, Radim Kořínek, Petr Motejzík a Marek Meduna. Internetová stránka www.rafani.cz je přehledná a obsahuje aktuální informace.

01.04.2001