Moc puntíků Uty Weber

Vesele barevné puntíky mění zvolna tváře galerií a fasády budov v Německu. To bylo tak....Umělkyně Uta Weber před pár lety mlsala Toffifee a když už je tak jedla, vryly se jí do mozku. Instalace v rámci výstavy Maikäfer Flieg v Kolíně nad Rýnem byla jejich nejzřejmější oslavou. Zvětšené a dokonale provedené pamlsky tam ztrácely spojení se sladkou inspirací a trochu i s touto planetou, aniž by působily popově nebo naopak příliš formálně. K trojrozměrnému vyjadřování se Uta obrátila záhy zády- jednak z důvodů ryze praktických, ale především z čiré potřeby zasahovat více do prostoru uvnitř i vně galerie. Její práce z posledních několika let jsou vlastně perforované barevné samolepící fólie umístěné v oknech vybraných objektů a galerií. Zpočátku vznikly komponované s dvoubarevnou grafickou značkou lehce připomínající řez vejcem nebo právě zmíněný značkový bonbón, později zůstalo u prázdných kruhových otvorů. Toto nahrazení trojrozměrného dvouprostorovým má dvojí efekt: pozorovateli uvnitř zkreslují realitu barev a denního světla, vně stavby pak strhují nesmlouvavě pozornost svou reklamní přímočarostí. Za soumraku a ve tmě se totiž efekt vnímání instalace zvenčí mnohonásobně zesílí rozsvícením uvnitř. Ze stavby se stává jakýsi “site-specific” lampion, stojící na pomezí tak rozdílných výslednic jako jsou reklama (vizuální jazyk reklamy) a na druhé straně téměř meditativní minimální vitráže. Uta Weber přiznává obdiv ke světlu a barvě - barva je podle ní složitá, protože v myslích lidí zůstává ve vztahu k umění trochu primitivní, hloupá, vulgární... To, co se považuje za pěkné, zde bývá černé, bílé nebo šedé.
Nošení objektů do galerií a jejich “aranžování” odpadlo, namísto toho Uta Weber zasahuje svou prací celý, jinak prázdný sál. Pozměněné světlo prostupuje barvou fólie a komponovanými otvory v ní dovnitř a například při instalaci “Penthouse” v Produzentengalerii v Kasselu dokonce “vypalovalo” jasně ohraničená kolečka na koberci.
Wewerka Pavillion v Münsteru podstoupil loni face-lifting, určený tentokrát Utou pouze pro pohled zvenku. Řada hostů na vernisáži nechápala takové omezení a snažila se otevřít zamčené dveře, přičemž někdo udělal v plášti budovy dokonce díru, aby tak “viděl víc”. Vystavování pozměněných budov - objektů jako umění přestává autorku uspokojovat, a tak hodlá další práce sama celé i konstruovat.
Uta Weber není člověk spokojující se s pouze s několika možnostmi jednoho oboru. V Austrálii uspořádala hudební diaprojekce, kdy k velkoplošnému dvojitému promítání improvizoval na kytaru její přítel sochař Thomas Stimm. Oba společně založili před pár lety Best of Our Planet Production, která zasahuje módu a design.Veškerá činnost této rodačky z Leverkussenu má společnou jednoduchost, geometrii a barvy. Kolín n. Rýnem, kde žije, je velmi stimulující, otevřené město nadupané kulturou a designem. Čeho se mu nedostává na urbanistické přitažlivosti (zřejmě navždy zničené bombardováním koncem II. světové války), to jako by se proměňovalo ve svěžest a zvědavost. Nebo hravost, kterou jinde ve Spolkové republice těžko najdete.

01.04.1999