Myšlenky z druhé strany oceánu / (Před obrazem)

Když člověk přijde do knihkupectví třeba v Holandsku nebo ve Skandinávii, najde tam klasické texty (nejen z teorie a kritiky umění) angloamerické provenience obyčejně v originálním vydání, v překladu do místního jazyka jen sporadicky. Hlavním důvodem je nejspíš to, že angličtina je tam součástí obecného vzdělání a u elit je její znalost samozřejmá (nakolik hrají svou roli ekonomické důvody a malý jazykový trh lze jen odhadnout). V Čechách je - a asi i dlouho bude - publikace překladů důležitá: především proto, že relativně málo lidí i v intelektuálních profesích čte anglicky, kromě toho je v tuzemsku vyrobená kniha minimálně o polovinu levnější, než srovnatelná publikace západoevropské provenience, a tedy dostupnější. Takto nastíněná situace vypadá pro nás spíš nelichotivě, ale jedna výhoda tu přece jenom je: překlady totiž přinášejí podněty pro rozvoj a kultivaci odborného jazyka, respektive diskursu v češtině.
Nedávným příspěvkem k našemu dovzdělání je i antologie americké výtvarné teorie a kritiky, kterou sestavil a z valné části přeložil Tomáš Pospiszyl (po jednom textu přeložili Věra Chase a Ruben Pellar) a pod titulem Před obrazem vydalo OSVU. Antologie obsahuje osm textů osmi autorů (a jako bonus - či bonbónek - rozhovor Roberta Storra s Petrem Schjeldahlem) v chronologickém řazení podle data vzniku; nejstarší je z roku 1960, nejmladší z roku 1995. Vzhledem k chudičké nabídce literatury v našem oboru se antologie jistě nevyhne porovnávání s publikací Vizuální teorie: Současné angloamerické myšlení o výtvarných dílech, kterou jako editor připravil Ladislav Kesner a již vydalo nakladatelství H+H v roce 1997. Kesnerova antologie se soustředí spíše na proměny interpretačního rámce vizuální tvorby a recepce v 80. a 90. letech a současné metodologické přístupy, jejichž demonstrace zdaleka není vázána na současný umělecký materiál a současnou kulturní situaci. Výběr Tomáše Pospiszyla je orientován více na kritiku, na psaní, které vzniká v živém kontaktu s uměleckou tvorbou své doby a představuje její jakousi zpětnou vazbu, teoretické vyrovnávání se soudobou praxí. Dalo by se říci, že zatímco Kesnerova antologie shromažďuje texty ortodoxně vědecké, racionální, Pospiszylova obsahuje v úhrnu více literárního psaní, podloženého neskrývaným emocionálním či estetickým prožitkem, který se v různé míře stává základem pro racionální argumentaci.
Antologie sleduje proměny teoretické reflexe umění pokud možno paralelně s proměnami umělecké tvorby. Východiskem je postava Clementa Greenberga, představená esejí Modernistická malba z roku 1960. Greenberg za pomoci arzenálu formální analýzy obhajoval abstraktní americké malířství 40. a 50. let a podpořil mezinárodní uznání americké scény jako ohniska progresívního vývoje umění (neboť pro něj ještě byly výboje umělecké tvorby identické s představou pokroku). Magnus parens americké výtvarné kritiky měl mezi svými následovníky přinejmenším stejné množství zastánců jako odpůrců - možná těch druhých bylo a je více, jak to logicky vyplývá z Greenbergovy silné pozice vykladače i arbitra, kterou on sám aktivně zastával a v níž jej druzí samozřejmě spatřovali. Michael Fried, další z autorů antologie, byl Greenbergem hluboce ovlivněn a zůstává pokračovatelem greenbergovského formalistického přístupu, i když dospívá v mnoha ohledech k odlišným závěrům. Jeho esej Umění a objektovost z roku 1967 se vyrovnává s uměním minimalismu jako tehdy aktuální podobou abstraktní tvorby. Z téhož roku pochází esej Roberta Smithsona Průvodce po uměleckých památkách města Passaic, zamyšlení inspirované industriální krajinou New Jersey. Smithson je známý zejména jako zakladatelská osobnost land-artu, jeho bohatá literární pozůstalost jej ukazuje jako intelektuála, který důkladně promýšlel i obecné pozadí umělecké tvorby, recepce a uměleckého provozu mimo rámec obvyklých institucionálních souvislostí. Přínos Leo Steinberga spočívá zejména v zapojení sociologických a psychologických aspektů do interpretace vnímání umělecké tvorby. Jeho esej Jiná kritéria z roku 1972 se dotýká otázek recepce umění, jeho komodifikace, ale především je polemikou s modernistickou pozicí Clementa Greenberga, založenou čistě na formální analýze. Peter Schjeldahl je kritikem v první linii - pracuje řadu let pro vlivné časopisy a jako recenzent reaguje na bezprostřední dění na umělecké scéně. Takový způsob práce vyžaduje bytostné zaujetí, chtělo by se říci vášeň, hlubokou lásku k umění. Schjeldahlovy kritiky dalece přesahují horizont příležitostného psaní - v naší antologii to dokládá esej Jen propojit: Bruce Nauman z roku 1982. Následující rozhovor s Robertem Storrem (včetně Schjeldahlovy básně) ukazují, že myšlenková reflexe a citová angažovanost existují jako dvě strany jedné mince - kritikovy profese. Pro současnou, tedy postmoderní diskusi o pojetí muzea a prezentaci uměleckých děl měly velký význam myšlenky Douglase Crimpa, zde představené v eseji Na ruinách muzea z roku 1983. Rosalind Krauss obohatila své formálně analytické východisko o podněty francouzské poststrukturalistické filozofie a psychoanalýzy, a dospěla tak ke komplexnímu přístupu k interpretaci vizuálního umění. V kompozici kapitoly z její knihy Optické nevědomí (1993) je znát literární talent i záměr, který však neoslabuje, nýbrž podporuje argumentaci polemiky s přítelem Clementem Greenbergem. Literární kvalitu má i esej Světlý okamžik/Shovívavý soulad Dave Hickeyho z roku 1995. Na nit příběhu, vzpomínkového vyprávění o muzicírování domácí jazzové kapely, navléká úvahu o souladu v jinakosti a „obyčejnosti“, která se dotýká otázky „vysoké“ a „nízké“ kultury.
Sborník je koncipován jako typická „user-friendly“ čítanka amerického střihu - s úvodní esejí editora a medailony jednotlivých autorů, které předcházejí vybraným textům. Esej Tomáše Pospiszyla Umění z druhé strany oceánu přesahuje svým záběrem úvod k antologii textů posledních třiceti let. Nastiňuje historické pozadí prezentace, přijímání a tvorby moderního umění v Americe 20. století, představuje významné postavy umělecké kritiky a teorie a činí tak čtivým, poutavým způsobem. Výsledkem je vynikající materiál pro studium zdrojů moderního (poválečného) amerického umění a psaní o něm.
Před obrazem. Antologie americké výtvarné teorie a kritiky. Editor Tomáš Pospiszyl. Vydalo OSVU Praha 1998, 190 str.

01.03.1999