|
K nejnovějším malbám Alice Nikitinové (1979) by se měly pouštět Coldcutt a anonymní týpci v zářivě barevných pracovních kombinézách by se začali velice zvolna pohybovat. Už její předchozí práce tématizovaly dopravní značky, povrchové nátěry, barevné plochy promítající se do zorného pole obyvatel města. Reprodukováním povrchů a potlačením obličejových partií se dostává k podstatě vizuálních informací v urbánním prostředí, pro něž je typická znakovost a anonymita. Ačkoli Nikitinovou fascinují zářivé barvy, stále obrací pohled k zemi – a obyčejným předmětům i obyčejným pracovníkům velkoryse dopřává monumentalitu. Do jejího dialogu s historií umění (socialistický realismus, Malevič, Piccasso, dada) se promítají její česko-ukrajinské kořeny, střední umělecké vzdělání získané v Kyjevě a jemný ironický humor, který jí dovoluje, aby do spořádané geometrické abstrakce s horizontálními barevnými pruhy zařadila jeden pruh chlupatý. I malby podle kreseb Saši Kirpičnikova mají historický přesah. Dětské kresby nadepsané autorem Pokoření kosmu pocházejí patrně z šedesátých let, kdy se ještě věřilo, že se v roce 2006 budeme o prázdninách procházet po Marsu. Ale aby je mohla použít jako východisko k stejnojmennému obrazovému cyklu, musela si jich Alice všimnout na zemi vedle kyjevské popelnice. O Nikitinové by se dalo hovořit jako o koloristce a málokterá současná malba je tolik založená na barvě. Neustále ovšem přesahuje k objektu či enviromentu a používá konceptuální přístupy. To ji odlišuje nejen od dalších absolventů malířské školy koloristy Jiřího Sopka na pražské AVU ale i od většiny představitelů současné české malby. Cyklus různě namalovaných bot vznikl kvůli zatím nerealizovanému plánu Avděje Ter-Oganjana uspořádat šest stejných výstav zároveň v šesti berlínských galeriích. Alice pojala šest pláten s identickou řadou bot jako výčet možností zobrazení malbou. Věci mají výraz – a jak lze zjistit srovnáním šestera exemplářů podobných zátiší, boty Alice Nikitinové se nepřetvařují.
Doporučené články
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
|
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
|
|
|
Obsah nového čísla.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář