Časopis Umělec 2011/2 >> Le Dernier Cri a černý penis v Marseille Přehled všech čísel
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille
Časopis Umělec
Ročník 2011, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Le Dernier Cri a černý penis v Marseille

Časopis Umělec 2011/2

01.02.2011

Ivan Mečl | comics | en cs de

To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si ověřit, že se tak skutečně stane.
Ivan Mečl


„Já vám přivezu opravdu pořádnej francouzskej komiks a ne to, co se tady předvádí na festivalech — Le Dernier Cri z Marseille. Slyšeli jste o nich někdy?“ byla moje nabídka na konci roku 2009. „Ano, ano, chceme, ty divnej fousáči“, křičely děti z francouzského institutu, „něco opravdu pořádného! Už nechceme mainstrým!“.
Le Dernier Cri ale není jen o pár komiksech. Je to halda knih mnohdy ručně tištěných autory samotnými s tiskařskou asistencí Pakita nebo jeho kolegů, vydaná za více než deset let.
„To mi ale musíte dát ňáký prachy, abych tam za nima zajel a všechno to dobře vybral.“ „Ano, ano! Jeď, rychle“, křičely zase děti z institutu, aby měly utrpení brzo za sebou. A tak jsem se vydal autem po okreskách do Marseille, abych ušetřil a mohl přivézt rovnou velkou výstavu a k ní hodně knih.

Mezi Prahou a Marseille postupně vzniklo v posledním desetiletí několik set kruhových objezdů. Byly postaveny, aby odradily krasojezdce, jako jsem já, a ti se zase rychle se zamotanou hlavou vrátili na hnusodálnici.

Marseille je upadající přístavní megapole obydlená především obyvateli semitského vzhledu, z nichž většina si myslí, že jsou Francouzi. Hrstka původních Francouzofrancouzů se vystrašeně tísní kolem přístavní laguny — poslední bašty bílé buržoazie ve městě — kde každé léto čekají, až se rozrostou o skupinky turistů, aby se s nimi vydali do ulic.
Je také jedním z měst označených takzvaným „černým penisem“ za ztracené město. Mezinárodní měnový fond tak neoficiálně cejchuje města určená k ponechání svému osudu. V Marseille jde o kancelářskou věž Zaha Hadid z roku 2007, pojmenovanou po její architektce.Černá dominanta uprostřed města je vidět z přistávajícího letadla, a pro ekonoma, bankéře, manažera nebo podnikatele je majákem, který varuje: „Tady neinvestuj, toto město jsme obětovali bohům zmaru. Potřes si třeba rukama s místními zatracenci, slib jim co chceš a radši už se sem nevracej.“ Bohové ekonomického zmaru přijímají tyto oběti a nedotýkají se na oplátku měst vybraných k prosperitě, naopak v nich akumulují neúspěšné a neflexibilní občany s nedostatky inovativního myšlení. Stavba černého penisu většinou začíná jako projekt revitalizace skomírajícího regionu formou investic do nového kancelářského komplexu ze strukturálních fondů EU, MMF nebo jiných neprůhledných a komplexních finančních zdrojů. Pokud ale v centru města začne růst temná výšková budova, pro zasvěcené to znamená vzít nohy na ramena. Taková kancelářská věž vznikla například v sedmdesátých letech minulého století v Bělehradě a stačilo jen patnáct let, aby se její stigma projevilo. Černá Beogradjanka byla od roku 1974 chloubou Jugoslávie a dlouho nejvyšší budovou na Balkáně. Málokdo tehdy tušil její pravý význam.
Právě proto je nyní už v Marseille víc malých špinavých, olejem páchnoucích opraven automobilů bez opravujících se automobilů, než všech různých restaurací dohromady. Nad městem se vedle „černého penisu“ ještě tyčí několik betonových mostů, které s městem vlastně ani nijak nesouvisí. Velký, kdysi možná rušný, mezinárodní přístav, blokuje celému městu přístup k moři a dnes je proměněn v pustý přívoz do Afriky. Marseille se stala díky svému nevyhnutelnému osudu jedním z nejúžasnějších míst na světě.

Ve zkrachovalé továrně na cigarety tam má své nakladatelství a malou sítotiskovou manufakturu ďábelsky vyhlížející umělec a hudebník Pakito Bolino. Svou image přizpůsobil své pověsti. S lidmi, které považuje za povýšené ignoranty, se odmítá bavit, ty, co kopírují jeho manufakturní projekt, jako je například berlínský Bonogut, veřejně proklíná, online z něho dostanete úhrnem tři věty za rok — ty jsou součtem slov „yes“, „no“, „let’s do it“ a „let’s fuck it“. Od roku 1997 kolem sebe nashromáždil většinu světových nepublikovatelných nebo z finančních důvodů nepublikujících autorů komiksů, kreseb, koláží a různých dalo by se říci „současných umělců“. Ve své dílně jim na vlastní náklady vytiskl a vydal jejich nepřijatelné příběhy, série, ilustrované teorie nebo je zařadil do některé ze svých rozsáhlých kompilací nazvaných Hôpital Brut (Brutální nemocnice). I jeho zásluhou se mnozí z nich stali slavnými umělci a hranice toho, co se dá vydat (a prodat) se zas posunula o kus dál, blíž k peklu. Pakito sám se ale moc nezměnil. Žije ve svém malém domku uprostřed té chudší Marseille, jí pečená žebra a své hosty ubytovává v temné kobce bez oken vedle garáže, která je částečně i knihovnou.
Před odjezdem s autem plným knih a grafických listů mne Pakito odradil od zpáteční cesty přes Švýcarsko, kde policie již několikrát zabavila vracejícím se kupcům a přátelům závadné knihy, které si u něho vybrali. Někteří se o ně tahají se švýcarskými úřady dodnes.

Než jsem dorazil zpátky, někdo z dospělých francouzských instituciánů se podíval na stránky Le Dernier Cri a výstavu v instituční budově zakázal. Nakonec sice mohla být symbolicky zahájena v instituční kavárně, ale výstava samotná se konala v opuštěném sklepě pod rozpadající se uměleckou továrnou, odkud jsme rychle vyházeli naplaveniny z povodní, tesknící opuštěné umění a ruiny uměleckého provozu, spálili nalezené hnijící mrtvoly selhavších kurátorů i zneužitých umělců a natahali jen potřebné osvětlení proti všem bezpečnostním předpisům, aby zabíjelo na vzdálenost třiceti centimetrů. Francouzský prezident ani ředitel pobočky jeho kultury v Čechách nepřišli. Ty děti už u nich ale pracovat nemohou. Dětská práce je už zakázaná. A taky ty děti přece nemají rozum.






Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Limited edition of large posters printed on gloss coated paper for Mike Diana's exhibition in London. Size 100 x 70 cm.
Více informací...
10 EUR
11 USD
New book of horror, fun, unexpected adventure and disaster by Mike Diana. Official release date is March 17 2017. More than 112...
Více informací...
29 EUR
32 USD
Velká kniha sebraných prací. Komiksy, kresby a malby poprvé pohromadě. Dva díly (LIVE a DIE) v kartonové krabici s potiskem....
Více informací...
55 EUR
60 USD
1999, 21.5 x 28 cm, screen print on paper
Více informací...
95 EUR
103 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.