DIVUS PRAHA: Michael O’Brien: Jak se stát nikým | Samostatná výstava irského mistra v Perle
[b]Michael O’Brien: Jak se stát nikým[/b] | Samostatná výstava irského mistra v Perle

Michael O’Brien: Jak se stát nikým | Samostatná výstava irského mistra v Perle

26.08.2017 13:00 - 28.10.2017

DIVUS PERLA | en cs

Záznam hravých a často jen hrubě načrtnutých momentálních obsahů a navracejících se motivů zaplavuje prostor galerie pohledy z minulého života umělce, které zkatalyzovaly ze starých vzorců identity do čerstvě vzniklého oltáře vědomí, v němž se odráží zkušenosti vzdělání v chlapecké škole a výchova v rodině, v níž byl nejmladším z dvanácti dětí.

„Jak se stát nikým“ je samostatná výstava nových prací irského umělce Michaela O’Briena. Jde o dílo multidisciplinární  - a celé vzniklo po jeho příjezdu do Perly. Nově vzniklá práce bude vystavena jako instalace kreseb, fotografií a zvukového umění. O’Brien přijel na měsíc do Galerie Perla, aby zde žil, tvořil a prožil svůj čas v tomto prostoru bez předchozího předjímání.

Obsah jeho díla je sebereflexivní, vykresluje posuny vlastního vnímání, jimiž procházíme v každodenním životě, od těch základních a primitivních až po povznesené stavy a proměny vlastního já. Intuitivně vyjadřuje, jak se osobní identita a navyklé sklony projevují ve změnách mimo domovské a směrem k tvořivému prostředí, k prostředí společnosti či komunity - a také zde konkrétně - v přípravě na veřejné vystoupení.

O’Brien vnímá Perlu v jejím původním prostředí továrny, jako post-industriální objekt, jako kreativní prostor, který by nebylo možné stvořit plánovitě. Vzniklo ze svého původního záměru čistě funkční stavby určené pro výrobu papíru, a přeměnilo se do nového, tvořivě kontextuálního prostoru sebe sama, kdy jej dnes můžeme vnímat jako surové, spontánní a nekonečně nepopsané infrastrukturální plátno.

Jedinečnou spontánnost Perly vidí O’Brien  v otevřenosti místa pro novou zkušenost umělce, který zde může zažít - a pak vyjádřit něco, co jeho vlastní já nedokáže v záběru překročit či předejmout. Stranou běžných výchozích bodů identity a každodenního života tady má možnost  obejmout prostor, kde se „stane nikým“, kde upustí od veškerých očekávání, zcela prostě se podvolí nutkání tvorby, a nechá je jít svou cestou.

Záznam  hravých a často jen hrubě načrtnutých momentálních obsahů a navracejících se motivů  zaplavuje prostor galerie  pohledy z minulého života umělce, které zkatalyzovaly ze starých vzorců identity do čerstvě vzniklého oltáře vědomí, v němž se odráží zkušenosti vzdělání v chlapecké škole a výchova v rodině, v níž byl nejmladším z dvanácti dětí.

Michael in Umelec Magazine 2016/1

Michael in Divus London





26.08.2017 13:00 - 28.10.2017

Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…