Časopis Umělec 1999/8 >> Contemporary Japan Přehled všech čísel
Contemporary Japan
Časopis Umělec
Ročník 1999, 8
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Contemporary Japan

Časopis Umělec 1999/8

01.08.1999

Tomodachi no Uranchan (Přátelé Uranové dívky) | japonsko | en cs

Síť železnejch drátků, jednoduchym oknem z měděnýho plechu, obdarovává japonskýho mistra. Každý se kvůli zemětřesení přetavuje v krasný bad boy’s car se sníženým podvozkem, orgasmus fantazie a japonskej nepořádek se tu vyskytují rytmicky, problikávaj loutkama robotů. Dům z rákosovejch stěn a ani zmínka ticha, slýchám jen pytlovitý kalhoty v ďábelskejch maskách. Budovy Pachinka nosí na zádech společnost Mitsubishi, ta přišla vyzdobenou chodbou, kde pochopíš obrazy Hajimeho snu. Jel na sytě rudý Hondě GoldWind a bílým čapečkem drtil 5000 tradičních hábitů. Červenej, žlutej, zelenej se odráží a deformuje. Joshi pracuje s hudbou zelenýho čaje, a tak se snaží duraemona s neonem do věcí zasvětit. Pravoúhlý ulice v pračce na saké, plynový bomby v totální pohodě, na displeji velikosti dítěte, úklonem pozdraví. Zůstali jenom Sachiko a Shigeki, odbarveni na blond s dvěma žloutkama japonských kami. Čistá funkčnost v radosti, když se díváš na obrovskej obchoďák z večerních zpráv. Nekonečný čtverce rejžovejch polí, japonská střecha z plechu a úplně prázdný počítačový centrum vypadá jak silná ohleduplnost. V kuličkovejch automatech obvykle objevíš plynulost tv show o vaření. Nikdy nechodíš s prázdnýma rukama kolem horký kaše. V tradičních scénách z „Kabuki“ smažej rybí hlavy s vyteklejma baterkama, jak to tu maj. Digivideo-
kamera žije provinile v Kyótu venku na řetězu. Zdánlivě nesmyslný souvislosti z Ja- ponska, vše-chno na recycle, šlachovitý těla, objemná křídla, žehlící prkna, strach se vzorem sakur – wakarimasen. V Ohnomuře je mistrem Katsuhiko motorkář, má svýho bosse – dvou-kilometrovou řadu Mitsubishi Pajero. V rýžovištích si to prosviští ryby na přípravu sushi, samozřejmostí je vidět animovanou bytost s shinkansenem na obličeji. Restaurant Karaoke, slavnost v předvečer jara, kde se nejmladší pusinky z vodní říše milovaly s infantilní dřevěnou hůlkou.
Pak zas chvilku prostě pracují, nic jim nechybí. Zažijí osvobození děje od času, plavbou ve větru. Chromová maska holohlavýho buddhisty se už směje a stojí v čistým prostoru. Jasnej řád a kulatý oči s tvarem spirály si neustále vybírají potomka samurajů podle barev. Důchodkyně s šátkem v helmě něco popletla, sníh roztál, je cejtit gasurin ze 70.let. Prázdná hala, nic konkrétního, trochu komplikovaný, kubicky krásný, místní naboženství. Komíny továren jsou nejgeniálnější šintoistickou svatyní... maj vnitřní disciplínu, přirozenost skalnatýho pobřeží Pacifiku, nepochopíš. Evil Spirit v úřadech je unaven, mnohem důležitější je malá postavička, která nechce ochutnávat omáčky před skanzenem. Autobusový stevardky z „Bon Joure Yokohama“, ale nikdo jinej se to nedozvěděl. Japonský cesty, žadný soukromí, jen reklama na DVD. Na 1. místě zákazník, vyrábí jogurt tahem štětce jak hračka. Koinobori vítají slunce, vystřihují Kjůšú mezi kakedžikama. S kožešinama na palubkách vypadají všechny úrovně japonsky, organizace z období křižovatek k dispozici. Dost fixované zrcadlo autonavigátora se smířilo se strašlivou zimou, poctivost přítomnosti funguje dokonale. Metr sněhu na zvětšenině nemocného syslíka. Každé ráno se spolu přehrabují v okolní půdě, s bílou rouškou trhají klepítka, je to byznys na jedno použití. Obraz kruhu s mističkou rýže tíží. Origami není pro ženy. Období dešťů – drahá surovina, jak si uvědomovat náš volný čas. Mladí Japonci chtějí pouze jeden vztah. První setkání v drahejch oblecích, zásadní informace na malý ploše, jen uvnitř odvazuje černý vlasy. Ježíš na kříži s bambusovejma holema, bez popisu, rarita v Muzeu, jak opička, která se bojí. Tetovaný Maiko girls z Kyóta, neidentifikovatelného věku, se vkusně usmívaji na jezdící schody. Je to fakt, že v čase, v kterým jsem se vrátil úplně prázdnej, desetkrát děkuji padesáti autobusům s dětmi, do kterých zmizí nej-oblíbenější Japonec. Bye, bye obáčan!





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.