Časopis Umělec 2007/2 >> Editorial Přehled všech čísel
Editorial
Časopis Umělec
Ročník 2007, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Editorial

Časopis Umělec 2007/2

01.02.2007

Marisol Rodrigues, Tony Ozuna | editorial | en cs de

Mexiko vstoupilo do NAFTA, North American Free Trade Agreement, na počátku devadesátých let a se zdráháním a s nedůvěrou, zatímco Spojené státy americké považovaly pochybnou smlouvu za univerzální vítězství svobody a rovnosti, jak je tomu vždy, když jde o prospěch Spojených států amerických.
V současné době obě strany hořce litují a hurávlastenečtí politikové zejména v severních částech Severní Ameriky chtějí přepsat mapu a přejmenovat velkou část země – jižní hranice Kalifornie, Arizony, Nového Mexika a Texasu, zemi, která se geograficky tak snadno spojuje s Mexickými státy na jihu – na Severní a Latinskou Ameriku.
Jako by to byl nějaký rozdíl. Dokonce i dobrovolníci dobře vědí, že časem to bude úplně jedno, jelikož skutečná hranice mezi Spojenými státy a Mexikem nikdy nebude existovat, tedy mezi angloamerickou částí a latinskoamerickou částí, protože tu vlastně nikdy žádná nebyla. Budoucí hranice se bude podobat manipulativnímu politickému projektu, který povede napříč státy a městy od špičky Jižní Ameriky, z  Ohňové země, až po Aljašku v nejsevernější části Amerik.
Belize, vmáčknuté mezi Mexiko a Guatemalu, není latinskoamerický stát. Nicméně tři čtvrtiny Los Angeles jsou latinskoamerické město. Totéž platí pro Miami a ještě důležitější jsou tisícovky malých a větších městeček po celém Jihozápadě, spousty malých komunit, které více či méně mírumilovně prosperují po celá desetiletí, ne-li staletí.
Toto číslo Umělce mělo být latinskoamerické, ale kde je hranice, kde Latinská Amerika začíná a končí, není jasné a po většinu moderní historie ani nebylo. Je třeba zahrnout i Chicago, New York a Los Angeles. V tomto čísle převládají mexičtí umělci, a jsou také středem zájmu textů o oblastech oficiální hranice, Tijuana a Juarez, což jsou migrační zóny, v nichž se angloamerická a latinskoamerická kultura setkávají a  navzájem reflektují nejostřeji.
Navíc je tu několik textů od pravidelných příspěvatelů, takže nejde jen o čistě mexickou či latinsko-americkou záležitost, ani sem nezahrnujeme všechny země, protože naším záměrem není být vyčerpávající. Kromě toho, Mexičané, Argentinci, Uruguayci, Češi, Poláci a další národnosti – ať žijí v Evropě nebo kdekoliv v Americe – sdílí společné zájmy.
Občany těchto zemí, ale především umělce, v současné době spojuje vztah lásky i nenávisti vůči západu, což znamená, že Angloameričané a národy na jih od hranice Spojených států do jisté míry sdílí podobné radosti i starosti, jaké Češi a jiné východoevropské země bývalého sovětského bloku sdílí se západní Evropou (a Spojenými státy). Důvody se různí – od historických, politických, sociologických, ekonomických, kulturních až po antropologické. Texty v tomto čísle každopádně mnoha způsoby vysvětlují, o čem tu celou dobu vlastně mluvím.

Tony Ozuna



Během první poloviny roku 2006 se v časopisech, na uměleckých veletrzích a v diskuzních pořadech rozšířilo tvrzení, že se Mexiko stalo Novou metropolí umění. Jeden známý časopis o tom ujišťoval na titulní straně společně s fotografií Papalotes negros (Černí papíroví draci) od Gabriela Orozca z roku 1997. Barbara Perea a  Príamo Lozada připravují první oficiální účast Mexika – zastoupeného Rafaelem Lozano-Hemmerem, pracujícím s novými médii – na 52. bienále v Benátkách. V hlavním městě Mexico City se rychle rozmnožují malé galerie a dávají nahlas najevo cennou pomoc, kterou poskytují mladým umělcům „se spoustou nápadů“, La Colección Jumex opět vystavuje svou rozsáhlou sbírku, Orozco má retrospektivní výstavu – nebo anti-retrospektivní, jak ji nazval Miguel Alejandro González Virgen – v muzeu Palacio de Bellas Artes, Spenceru Tunickovi se podařilo shromáždit 20 tisíc nahých lidí – více než v Barceloně! – na náměstí Zócalo v hlavním městě; výstavy jedna za druhou přicházejí a odcházejí, koktejly, vernisáže, name droping (vydávání se za známého slavné osobnosti – pozn.překl.) jsou v módě.
Navzdory tomu je mi zatěžko připojit se ke kolektivnímu entusiasmu a připojit se k ohnivému „Ať žije Mexiko!“. Vše,co jsem zmínila, nepochybně znamená pokrok – neznámým směrem – a  důležité uznání pro umělce, kteří celý svůj život věnovali tomu, aby došli k bodu kreativního pohodlí, ve kterém se dnes nacházejí. Ale ukazuje se, že právě ve chvíli, kdy se měníme v  Metropoli umění, se nejvíc nedostává nápadů, které by překračovaly tu nejdráždivější doslovnost, anebo se trochu vzdálily od absolutního konceptuálního, vizuálního, fyzického neporozumění, a také od neporozumění, kterým trpí značná část současné produkce.
Nesnažíme se odhalit páteř systému, ale vytvořit vazbu, ve které by čtenáři, nejen z Mexika, mohli porozumět tomu, co se děje v této zemi a jak to souvisí například s prací Španěla Javiera Velasca. Očekáváme mnoho protikladných reakcí na to, co dnes píšu, a tak je třeba pomalu začít s hledáním nápadů, které se vysmějí uměleckému systému nejčistší kvalitou odraženou v  jednom jediném oslňujícím díle. Užijte si v tomto čísle mexické umění takové, jaké je, s jeho zdary i chybami, pokroky i klopýtnutími, s jeho klišé a s… jeho novými klišé. Další pohledy a oblasti určitě budou reflektovány v dalším čísle věnovaném umění jiných latinskoamerických zemí.

Marisol Rodriguez








Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…