Jak zacházet s paradoxy / (Martin Parr)

Má sociální dokument ve fotografii vyprovokovat divákovu „hmatatelnou“ reakci? Nebo realita a její záznam žijí samy o sobě, bez vzájemného prolínání a vlivu, a tato bipolárnost by měla zůstat zachována? Dokáže umění působit jako imperativ? A mělo by vůbec? Takové a podobné otázky si můžeme klást nad dílem britského fotografa, člena prestižní světové agentury Magnum Martina Parra, které od března letošního roku do konce prázdnin putovalo po galeriích České republiky.
Soubor pětatřiceti snímků, datovaných převážně druhou polovinou osmdesátých let, s názvem Doma i v cizině (Home and Abroad) tvoří velmi soudržný celek. Tematicky i způsobem záznamu jsou všechny fotografie v podstatě variantami jediného předobrazu. Tím je fenomén konzumu. Svého leitmotivu se Parr zmocňuje se zvláštním šarmem hráče s paradoxy. Za prvé: záznamy „jeho“ každodenní reality působí natolik obyčejně a věrohodně, že nutně vtahují diváka do kontextu fotografovaných dějů. Společně s autorem tlačíme přeplněné košíky v supermarketech, stojíme frontu na hamburgery, natahujeme se po kartonech zlevněného zboží. Subjektivní výřez se náhle stává obecně platnou, objektivní realitou. A za druhé: Parr tyto společně sdílené situace důrazně podtrhává jásavými a ostrými tóny barev zářivě dokonalého světa reklamy, jehož dikce je a priori pečlivě aranžovaná. Tento střet protikladů subjekt - objekt, skutečnost - hra náhle posunuje fotografie do jiného rozměru, který vyvolává otázku: jedná se opravdu o realitu nebo o mistrně modelovanou fikci?
Parr konkrétní odpověď nenabízí, pouze naznačuje. A znovu se mezi řádky vynořují dva paradoxy, dvě odlišné strany jedné mince. Postmoderní supermarketová jednorozměrnost neznamená pro fotografa jen společenské břímě dneška, ale také široký prostor k ironii. Střet protikladů však v žádném z případů nepůsobí kontraproduktivně, jejich účin se násobí. Znuděný milenecký pár, který si už nemá co říct, závistivé pohledy pyšných matek na své vymóděné dcerušky nebo arogantní a výsměšný postoj ruského Ivana s huňatou kožešinovou čapkou na hlavě a tácem s kopou hamburgerů v rukou působí směšně, současně však v pozadí cítíme hrozbu. Parr ukazuje nebezpečně sílící roli konzumu odsouvající tradiční lidskou a národní svébytnost, narušující citlivé mezilidské vazby. Varuje před nastávajícím vakuem, které zaplňují existenciální a mezigenerační opuštěnost, automatika, stereotyp. Ze snímků divák nerozezná, je-li v Rusku, Španělsku, Egyptě, Finsku nebo autorově domovské Anglii, kde byly nafoceny dva nejrozsáhlejší cykly s velmi příznačnými názvy: Poslední útočiště (Last Resort, 1986) a Cena života (The Cost of Living, 1989).
Parrovy fotografie znějisťují. Nutí diváka k vzájemné konfrontaci záznamu s osobní realitou. Parr jen připomíná a aktualizuje polozapomenutou možnost volby.

Martin Parr. Doma i v cizině. Kurátorka Brett Rogers. Novoměstská radnice, Praha, od 5. 3. do 28. 3., Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava, od 8. 4. do 28. 4., Slezské zemské muzeum, Opava, od 4. 5. do 30. 5., Moravská galerie, Brno, od 3. 6. Do 11. 7. 1999.

01.05.1999