Ibra Ibrahimovič: Obrazová příloha ke ztracené mapě Velké práce na Severu

Ač bychom jakkoli do detailů nakreslili mapu severu naší země, bude to mapa slepá. Její původní předloha byla ztracena. Mapa severu Čech, známého také jako Sudety, byla začmárána, vyškrábána, vygumována a zahozena. Její obrazová příloha, vytvořená Ibrahimovičem, vnáší do její historie ještě větší zmatek a budí obavy. Přichází se ztrátou mapy i konec kousku světa? Nerozlézá se ztracená mapa do jeho zbytku?

Sudety s jejich příběhem nejsou historickou anomálií. Mnohé další Sudety měla třicetiletá válka, první i druhá světová válka, válka v bývalé Jugoslávii, na Kavkaze a pomalu se vytvářejí i na Ukrajině. Sudety dnes najdete v severních hraničních horách Kosova, Gruzie nebo u západních hranic Polska. Většinou hornatá, příhraniční nebo jinak dějinami a přírodou zakletá krajina, opuštěná obyvateli, snažícími se v ní marně udržet po stovky let. A protože takové nelze rychle nahradit, po nějaké době je způsob přežití a soužití zapomenut, sídla znehodnocena a nástroje obživy ztrácejí svoji funkci. Příroda si vezme takovou krajinu zas na dlouhý čas zpět. Tehdy zůstanou jen dobrodruzi, vyděděnci a pocit nepatřičnosti ve scenérii, do které se nelze beznadějně zamilovat. Bez naděje v opětování.

České Sudety a celá oblast post-česko-německé kulturní krajiny jsou dnes ještě stále polomrtvým organismem. Otiskem jejich těla je několik set zmizelých měst, vesnic a osad. V teplejších důlcích a zachovaných strukturách se usídlily méně odolné skupiny přistěhovalců a nemnoho se jich uchytilo i ve vyšších polohách, které jsou extrémním počasím často odříznuty od světa. Ale velkou část se podařilo také zničit průmyslovou válkou proti samotné podstatě životního prostředí – vydolovat, otrávit a zatopit. Asi aby žádný zázrak nevrátil Sudety zpět k životu.

Budeme se jen možná donekonečna přít a kát v politických diskusích, psát historické knihy, zadávat analýzy nebo vytvářet hodiny dokumentárních pořadů odhalujících, kde se stala ta nejstarší a prvotní chyba, která všechny svedla z cesty. Ne, není to špatně! Jen je potřeba si přiznat, že osvícení přichází vždycky pozdě. Obzvlášť od té doby, co se snažíme chovat dospěle, logicky, pragmaticky, programově a v zájmu, v zájmech. Aniž bychom zkoumali smysl těchto slov.

Nikde na světě nemají Sudety ideální začátek. Každý začátek má vrozený obraz konce.

Všechny světové Sudety jsou útočištěm podivínů. Může za to idylická i krutá krajina, prokletá minulost a nejistá budoucnost. Kombinace přírodní scenérie s hospodářským zázrakem, umožněným nálezy vzácných nerostů a zde tak nutné lidské vynalézavosti jsou magnetem na vyděděnce i rodištěm idealistů, blouznivců i drsných povah, kterým pak lámou křídla.

Je škoda, že chci-li psát o umění, nemohu se již vyhnout popisování hrůz. Možná proto, že neustaly. Bývalé Sudety, protože už nejsou, se staly nechutnou spekulací s budoucností této unikátní oblasti. Lehce obyvatelné a průmyslem dobyvatelné oblasti jsou drceny dohodami průmyslových a developerských skupin ve spolupráci s místní i státní politickou reprezentací. A bezohlednost, s jakou jsou jejich rozhodnutí vnucována místnímu obyvatelstvu, se od doby likvidace Sudet nezměnila.

Ivan Mečl

Kniha "Libkovice: Zdař Bůh" s fotografiemi Ibry Ibrahimoviče

Výstava na fcb ...