Časopis Umělec 2000/6 >> Jitka Havlíčková Přehled všech čísel
Jitka Havlíčková
Časopis Umělec
Ročník 2000, 6
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Jitka Havlíčková

Časopis Umělec 2000/6

01.06.2000

Lenka Lindaurová | nové tváře | en cs

Nar. 1976, od roku 1994 studuje na Akademii výtvarných umění v Praze, nejdříve v ateliéru kresby Jitky Svobodové, od roku 1997 u Miloše Šejna v ateliéru konceptuální tvorby.
Jitka Havlíčková pracuje na svých projektech vždy velmi vytrvale a dlouhodobě. Tvoří pokaždé určitý krok v její sebereflexi. Zatím nej-zajímavější byla její práce s prostorovou kresbou: s vlasy po povrchu umyvadel a van. Trojrozměrnost kresby umožňují vnímat kresbu jako nekonečný příběh bez začátku a bez konce. Příběh, jenž se odvíjí ornamentálně či narativně, není jen kresbou, ale také součástí objektu, který má svojí svébytnost a vlastní intimní příběh koupání. Evokuje silně fyzickou nepřítomnost a plynutí času zastavené v okamžiku přívalu vody, který rázem změní důležité životní momenty. Pomíjivost představ, nálad, osobních příběhů, každodenních vjemů výstižné zachycují pracně tvarované pramínky posbíraných vlasů patřících konkrétním lidem podobně jako staré vany a stará umyvadla. Vlasové kresby tvořené pomocí cukrové vody jsou zalakovány a stejně pracně i dále ošetřovány.

Foto Jiří Jelínek


Bez názvu, 1999 - 2000<br />instalace Bez názvu, 1999 - 2000<br />instalace Bez názvu, 1999 - 2000<br />instalace


01.06.2000
Poslat na e-mail

Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Le Dernier Cri a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.