|
Po výstavě objektové tvorby Siobhan Hapasky, Charles Longa a Ernesto Neta připravila stockholmská galerie Magasin 3 expozici, která spojuje díla soudobých umělkyň pracujících s fotografickým médiem Anniky von Hausswolff a Jane a Louise Wilson s rozsáhlou kolekcí dokumentárních fotografií Usher Felliga, známého jako Weegee (1899–1968). Výstava jeho záběry zločinů Manhattanu let třicátých a čtyřicátých interpretuje jako virtuální zdroj inspirace pro umělkyně, které své aranžované fotografické obrazy konstruují tak, aby budily zdání dokumentárnosti. Nejnovější série Duch mladé švédské umělkyně Anniky von Hauswolff zachycuje prázdné prostory opuštěného anonymního domu, o jehož příběhu vypovídají pouze nahodilé stopy jakými jsou sražený květináč či židle vzpříčená ve dveřích. Ambivalence mezi dokumentárním a aranžovaným je navíc posílena instalací, která jednotlivé obrazy strategicky obklopuje obvykle neviditelným galerijním mobiliářem. Podobné prázdné prostory tvoří i kulisy jednoduchých tělových akcí z fotografií, jimiž se Annika von Hausswolff představila na loňském Benátském bienále (obr.). Jane a Louise Wilson své fotografické obrazy naproti tomu vytvářejí v místech s přesným referenčním rámcem, jimiž jsou v tomto případě sněmovna lordů a kasina v Las Vegas, kde rovněž natočily film pro svou novou videoprojekci. Zdánlivě zcela protikladná místa, z nichž jedno je symbolem demokratických tradic, zatímco to druhé symbolem konzumní zábavy na přísně komponovaných obrazech Jane a Louise Wilson vykazují překvapivé podobnosti, které není třeba hledat pouze v monitorech průmyslové televize, jež dohlížejí na návštěvníky obou míst: rostlinné ornamenty koberců kasin odpovídají ornamentům užitým na kobercích a látkových tapetách sněmovny a křesla na nichž si návštěvníci kasin nechávají čistit boty zase těm, kam ve sněmovně usedají lordové. Jakoby jedno nebylo nic než odraz druhého.
Doporučené články
|
|
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
|
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář