Po výstavě objektové tvorby Siobhan Hapasky, Charles Longa a Ernesto Neta připravila stockholmská galerie Magasin 3 expozici, která spojuje díla soudobých umělkyň pracujících s fotografickým médiem Anniky von Hausswolff a Jane a Louise Wilson s rozsáhlou kolekcí dokumentárních fotografií Usher Felliga, známého jako Weegee (1899–1968). Výstava jeho záběry zločinů Manhattanu let třicátých a čtyřicátých interpretuje jako virtuální zdroj inspirace pro umělkyně, které své aranžované fotografické obrazy konstruují tak, aby budily zdání dokumentárnosti. Nejnovější série Duch mladé švédské umělkyně Anniky von Hauswolff zachycuje prázdné prostory opuštěného anonymního domu, o jehož příběhu vypovídají pouze nahodilé stopy jakými jsou sražený květináč či židle vzpříčená ve dveřích. Ambivalence mezi dokumentárním a aranžovaným je navíc posílena instalací, která jednotlivé obrazy strategicky obklopuje obvykle neviditelným galerijním mobiliářem. Podobné prázdné prostory tvoří i kulisy jednoduchých tělových akcí z fotografií, jimiž se Annika von Hausswolff představila na loňském Benátském bienále (obr.). Jane a Louise Wilson své fotografické obrazy naproti tomu vytvářejí v místech s přesným referenčním rámcem, jimiž jsou v tomto případě sněmovna lordů a kasina v Las Vegas, kde rovněž natočily film pro svou novou videoprojekci. Zdánlivě zcela protikladná místa, z nichž jedno je symbolem demokratických tradic, zatímco to druhé symbolem konzumní zábavy na přísně komponovaných obrazech Jane a Louise Wilson vykazují překvapivé podobnosti, které není třeba hledat pouze v monitorech průmyslové televize, jež dohlížejí na návštěvníky obou míst: rostlinné ornamenty koberců kasin odpovídají ornamentům užitým na kobercích a látkových tapetách sněmovny a křesla na nichž si návštěvníci kasin nechávají čistit boty zase těm, kam ve sněmovně usedají lordové. Jakoby jedno nebylo nic než odraz druhého.
Doporučené články
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář