Časopis Umělec 2006/2 >> Manažerské civilizace Přehled všech čísel
Manažerské civilizace
Časopis Umělec
Ročník 2006, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Manažerské civilizace

Časopis Umělec 2006/2

01.02.2006

Eduard Piňos | interview | en cs

Eduard Piňos hovoří se skupinou Eastwood

Skupina Eastwood zkoumá vztahy mezi současnými komunikačními a informačními technologiemi a kulturní praxí. Dvoučlenný tým, skládající se z jugoslávských softwarových experimentátorů Kristiána Lukiče a Vladna Jolera, se snaží porozumět principům a změnám v současné informační společnosti. Své poznatky z oblasti utváření nového sociálního řádu pak šíří pomocí herních a jiných softwarových aplikací. Sami autoři se víceméně vzdávají uměleckých ambicí, přesto jejich práce, především co do formy, rozhodně do umělecké praxe přesahuje.


Kde je, dle vašeho názoru, hranice mezi uměním a zábavou? Myslíte si, že tyto dvě věci od sebe musejí být odděleny? Co produkuje váš tým – zábavu nebo umění?
No, umění je konstrukt a boj o moc, což je ovšem stejný případ jako zábavní průmysl. Je irelevantní přemýšlet o oddělení nebo neoddělení těchto dvou složek. My děláme hry, které se snaží poodhalit původ vojenské zábavy a představy člověka jako ekonomické bytosti. Americká armáda vyprodukovala hru American Army a také ji považovala za umělecké dílo, jež má zřejmě být i zábavné.

Vaše hry Civilizace IV a MCTE se zaměřují na negativní aspekty současné lidské společnosti. Cítíte se jako umělečtí aktivisté? Chcete skrze vaši práci něco opravdu změnit, nebo používáte tuto látku bez nějakého dalšího, hlubšího významu?
V Civilizaci IV jsme se zaměřili na původ ekonomických vztahů v dnešní společnosti. Tvůrci předchozích her Civilizace, Sid Meyers a Firaxis vytvořili jisté základní představy o tom, co je civilizace a její vývoj, ale učinili tak mlhavě. V naší Civilizaci IV prezentujeme představu, že z pohledu ekonomických zájmů budou mezidlidské vztahy v budoucnosti založeny hluboce manažersky. Idea rovnosti mezi sociálními a ekonomickými vztahy staví do popředí další představy o managementu lidských zdrojů, což znamená ovládnutí kapitalistických hodnot. Vojenskou strukturu předešlých her jsme posunuli do vojenského prostředí současných IT společností. MCTE – modifikace populární hry The Sims – prozměnu dokládá krizi interaktivity, při které odmítáte hru hrát podle pravidel, jež byla předem určena.
Nevíme o tom, že bychom byli aktivisté, ale víme, že informační a komunikační technologie se stávají bojovou frontou současného informačního kapitalismu. V této oblasti jsme také mezi mladými zaznamenali nárůst pravicového extrémismu, namixovaného s jejich konzumním stylem života a dominancí kapitálu, což nám připomíná situaci v Evropě ve 20. letech minulého století. Všichni víme, co pak následovalo ve třicátých letech. Tento vývoj je obzvlášť vidět na herních komunitách, jež stále zůstávají mimo výraznější zájem sociologů. Je zajímavé pozorovat, nakolik a jak jsou vojenská témata ve většině současných her propojena s dětmi a mládeží. Po téměř sedmdesáti letech nás stopy dovedou zpět až k italské mládežnické fašistické organizaci Balilla a k její známější nástupkyni – nacistické Hitlerjugend.

Jaká je budoucnost umění? Ponoří se do moderních technologií a původní umělecké styly budou zapomenuty? Litovali byste tohoto vývoje? Co je pro vás důležitější: smysl, nebo forma? – Ve vaší práci, v práci jiných?
No, když investujete hodně peněz, vytvoříte dobrý stroj, vytvoříte algoritmy a parametry, mohli byste předpovědět budoucnost umění. Vlastně jsme už na cestě k vytvoření takového stroje. Jedná-li se o původní umělecké styly, je těžké říct, co v podmínkách postmoderny je původní či zastaralé. Máme tu například 80. léta, kdy umění vzkřísilo malbu, o které si v 70. letech každý myslel, že je mrtvá a že konceptuální umění již bude vládnout navěky. Takže je jisté, že „zastaralé“ výtvarné techniky nebudou zapomenuty. Vlastně se zdá, že pro trh s uměním jsou nejlepší umělci, kteří jsou mrtví. Nemají prapodivné otázky. Jsou prostě mrtví. Umíte si představit Maleviče na své vlastní aukci? Umělec Alexander Brenner má v tomto ohledu zajímavé názory.

Co si myslíte o názorech, že počítačové hry nemají žádnou hodnotu? Vidíte hodnotu v obyčejných počítačových hrách?
Každý má právo na jakýkoliv názor na cokoliv, včetně her. Jde o to, že většina současných her je silným nástrojem ideologického boje. Hlavním cílem jsou děti a teenageři, ale čím dál tím víc jsou v hledáčku i dospělí. Mnoho počítačových her jsou jen virtuální výcviková centra, kde se učíte rozličné vojenské dovednosti: strategické plánování bojových operací, boj muže proti muži, řízení tanků, letadel, navigace raket, individuální nebo týmový boj.
Jsou dvě možnosti jak nahlížet na hry: přestat hrát hry, nebo v nich vytvořit či nalézt jiný obsah. Je to úplně stejné jako s velkými médii. Přestaňte se koukat na CNN a vytvořte nebo nalezněte alternativní médium. Hry jsou plným, reagujícím interaktivním prostředím. Je to také médium, které je stále důležitější, má svá vlastní pravidla jako film, malba nebo video a velmi nutně potřebuje obsah.

Může být v budoucnu naše společnost redukována na tok informací? Co si myslíte o vizi člověka připojeného na svůj počítač, bez potřeby se kamkoliv vzdalovat, jelikož vše je dosažitelné přes internet. Bojíte se toho?
Musíme si udržet pozici mezi paralyzovaným technoludismem a schizofrenickým technofetišismem. Pokud automatizace a počítačové technologie znamenají, že budeme mít méně namáhavé fyzické práce, pak to znamená, že technoutopické a avantgardní sny z počátku 20. století jsou naplněny. Avšak zároveň je tu technologie, která funguje jako regulátor biologické moci. Dnes je nejdůležitější, aby byl subjekt pomocí bezdrátových a mobilních technologií k dispozici všude 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Představa je taková, že technologie se dostane do lidských těl a bude člověka následovat kamkoliv – na pláž, do ložnice, k zubaři. Jako když chcete v dnešní době někam letět – musíte kontaktovat váš virtuální webový vyhledávač, ten vám najde let, vy pak přes virtuálního bankovního agenta převedete peníze a pak si let zabukujute. Osobně musíte jen dojít na letiště a odletět. V tomto vývoji vidíme velký potenciál. Ekonomika je založena na sociálních vztazích a komunikaci, musíme tedy chytře využívat těchto technologií a znovu promyslet způsob komunikace ve společnosti.

Jaké jsou vaše další plány? Které nejnovější poznatky vám přinesl výzkum v oblasti vztahů nových technologií a kulturní praxí?
Plánujeme více se zaměřit na obsah her a pozvednout kritické povědomí o jeho důležitosti. Obyčejní lidé by měli vzít vytváření nových her do vlastních rukou, nebo se na něm alespoň podílet. Je nutné, aby se herní komunity a hráči odklonili od hledání dokonalosti ve hrách, jelikož pak už neexistuje cesta ven. V takovém případě totiž přežijí jen ti velcí, jako jsou Electronic Arts, Blizzard, Sony nebo Microsoft. Jedna rada pro hráče a jejich komunity: Je na čase hledat ve hrách obsah, smysl a také zaměřovat se na to, kdo jsou jejich autoři a producenti: zda obří herní konglomeráty, či malé nezávislé společnosti.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.