Časopis Umělec 2002/2 >> Michaela Nociarová, Mária Čorejová Přehled všech čísel
Michaela Nociarová, Mária Čorejová
Časopis Umělec
Ročník 2002, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Michaela Nociarová, Mária Čorejová

Časopis Umělec 2002/2

01.02.2002

nové tváře | en cs

Michaela Nociarová (1976) studovala na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v ateliéru volné tvorby profesora Daniela Fischera. Absolvovala doktorandské studium na katedře malby u profesora Bergera.
Mária Čorejová (1975) studuje na VŠVU v Bratislavě v ateliéru volné tvorby Daniela Fischera. Absolvovala dva roky stáží na univerzitách v Pensylvánii a Texasu. V současnosti dokončuje doktorandské studium na VŠVU.

Michaela a Mária vytvořily tandem už během svých studií na základě semestrálního úkolu. Témata, jimž se věnovaly, se začala postupně sbližovat. Lišily se však svým přístupem. Obě se snaží dokumentovat téměř nezachytitelné momenty skutečnosti, které jsou díky nekonečnému vrstvení nových a nových situací zapomínány nebo přehlíženy. I když lze říci, že jejich tvorba se pohybuje v rozpětí od klasické malby, přes práce in situ, fotografii až po video, nosné a nejvýraznější jsou v jejich tvorbě koncepty.
Jejich první společnou prací byla série maleb s názvem Obrazárna. Každá malovala na základě písemného návodu té druhé. Při prezentaci podtrhly konceptuální charakter projektu: Obrazy vystavily v tmavé místnosti a nasvítily pouze dopisy, v nichž příslušné obrazy popisovaly. Tento princip zdokonalily v projektu Společná hladina — Cesta od mojí reality k tvému obrazu z roku 2000. Jde o sérii videoprojekcí, kde jedna autorka vytváří obraz na základě komentáře — navigace druhé umělkyně (prostřednictvím mobilu, hudby, atd.). Prolíná se tu autorka koncepce — vize obrazu s autorkou výsledné formy. Ztrácí se význam individuálního autorství. Proces vzniku (nejen malby) je pro ně důležitější než výsledek samotný.
V prozatím posledním projektu Společná hladina — Tvoje stopy v mojí realitě (2001) zvolily odlišný přístup: nekomunikaci, nezasahování, neovlivňování. Místo toho zkoumaly, zda dokáží najít společnou hladinu bez přímé komunikace.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…