Časopis Umělec 2001/1 >> Postřehy ze Švýcarska Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 2001, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Postřehy ze Švýcarska

Časopis Umělec 2001/1

01.01.2001

Karel Císař | news | en cs

migros museum
Museum für Gegenwartskunst v Curychu získalo své současné jméno poté, co jej v roce 1998 Rirkrit Tiravanija v rámci své výstavy Sociální kapitál proměnil v supermarket. Migros je jeden ze dvou
největších nákupních řetězců ve Švýcarsku. Muzeum poté zpřístupnilo své sbírky, sestávající především z děl autorů, které tato výjimečná instituce, svým programem srovnatelná s galerií Le Consortium v Dijonu, představila v posledních letech. Vedle aktivního přístupu ke skutečnosti, stírajícím hranice mezi uměním a životem, je umělcům migros muzea vlastní rovněž zájem o společné projekty s jejich kolegy, které výrazně ovlivnily umění devadesátých let. To se odráží také v názvu expozice Let’s Be Friends. A jen stěží to platí více o někom jiném než o Rirkritu Tiravanijovi, který je zde zastoupen motoristickou instalací The Opel Commodore, Joepu van Lieshoutovi a jeho ateliéru, či Douglasu Gordonovi, jenž ve svých videoprojekcích Bootlegs z roku 1996 pracuje se záznamy rockových koncertů let šedesátých a osmdesátých.

Galerie Hauser Wirth Presenhuber
Obtížně uchopitelné dílo britského umělce Liama Gillicka se nejnověji představilo na vůbec první samostatné expozici v curyšské soukromé galerii Hauser Wirth Presenhuber. Gillick vešel v povědomí mimo jiné účastí na důležitých skupinových přehlídkách, jako byly Intelligence v Tate Britain a What If: Art on the Verge of Architecture and Design ve stockholmském Moderna Museet. Zde se Gillick podílel i na koncepci celé výstavy, zabývající se prorůstáním současného vizuálního umění s designem. Instalace firststepcousinbarprize vedle sebe klade Gillickovy rozměrné rámy s barevnými slídovými stínítky a nástěnné nápisy, čerpající z místy mimořádně brutálního jazyka anglických textů šestnáctého století. Jejich spojení vytváří prostor na hranici mezi skutečným a fiktivním, v němž není možné bez dalšího odlišit ani to, který z obou základních elementů je abstraktní, a který konkrétní. Gillick tuto svou expozici bere jako poslední přípravnou práci před vydáním své nejnovější knihy, věnované přehodnocení etiky a vědomí v současné postutopické společnosti.

Museum für Gegenwartskunst Basel
V Curychu působící umělci Peter Fischli a David Weiss osvědčili svůj skeptický postoj i ve své basilejské expozici, která spojovala známou skulpturu z nevypálené hlíny Suddenly this Overview z roku 1981 s novým monumentálním fotografickým tablem Visible World a diaprojekcí Big Questions — Small Questions, připravenou zvláště pro tuto expozici. Expozice sestávala ze 150 hliněných dioramat, zachycujících nejrůznější více či méně historické události, 2800 fotografických momentek známých i nez
námých míst a krajin složených do dvaadvacetimetrového tabla a diaprojekce, rozmístěné do tří oddělených prostorů. Jednotlivé elementy podávaly sice pokaždé jiný obraz o našem světě, jejich záměrně nahodilý výběr však zdůraznil jeho nutnou nevyčerpatelnost.

Centre d’Art Contamporain
Ženevská výstava Gavina Turka potvrdila jeho setrvalý zájem o průzkumy toho, co znamená být umělcem. Počátek tohoto zájmu je třeba hledat již v jeho absolventské práci, sestávající z pamětní desky s nápisem “Borough of Kensington, Gavin Turk Sculptor Worked Here 1989-1991”, připevněné na zdi jinak zcela prázdného ateliéru. Royal College of Art v Londýně mu za tuto práci v roce 1991 odmítla udělit vysokoškolský diplom. Od té doby na sebe Gavin Turk bere nejrůznější podoby, z nichž zřejmě nejznámější je ta z plastiky Pop, v níž jeho vosková figurína v převleku za Sida Viciouse pózuje jako Warholův Elvis Presley. Obdobná plastika v Ženevě Turka pro změnu ukazuje jako sešlého bezdomovce. Kromě tohoto odkazu na vlastního dílo je na této výstavě Turkovi hlavním referenčním rámcem napětí mezi Duchampem a Warholem. Celou výstavu tak otevírá zpola naplněný černý igelitový pytel na odpadky, který je jako umění možné identifikovat až poté, co z bezprostřední blízkosti zjistíme, že je odlitý z bronzu. Ze stejného materiálu je i lepenková krabice, která představuje nápisů zbavený a navíc otevřený Brillo Box.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.