Postřehy ze Švýcarska

migros museum
Museum für Gegenwartskunst v Curychu získalo své současné jméno poté, co jej v roce 1998 Rirkrit Tiravanija v rámci své výstavy Sociální kapitál proměnil v supermarket. Migros je jeden ze dvou
největších nákupních řetězců ve Švýcarsku. Muzeum poté zpřístupnilo své sbírky, sestávající především z děl autorů, které tato výjimečná instituce, svým programem srovnatelná s galerií Le Consortium v Dijonu, představila v posledních letech. Vedle aktivního přístupu ke skutečnosti, stírajícím hranice mezi uměním a životem, je umělcům migros muzea vlastní rovněž zájem o společné projekty s jejich kolegy, které výrazně ovlivnily umění devadesátých let. To se odráží také v názvu expozice Let’s Be Friends. A jen stěží to platí více o někom jiném než o Rirkritu Tiravanijovi, který je zde zastoupen motoristickou instalací The Opel Commodore, Joepu van Lieshoutovi a jeho ateliéru, či Douglasu Gordonovi, jenž ve svých videoprojekcích Bootlegs z roku 1996 pracuje se záznamy rockových koncertů let šedesátých a osmdesátých.

Galerie Hauser Wirth Presenhuber
Obtížně uchopitelné dílo britského umělce Liama Gillicka se nejnověji představilo na vůbec první samostatné expozici v curyšské soukromé galerii Hauser Wirth Presenhuber. Gillick vešel v povědomí mimo jiné účastí na důležitých skupinových přehlídkách, jako byly Intelligence v Tate Britain a What If: Art on the Verge of Architecture and Design ve stockholmském Moderna Museet. Zde se Gillick podílel i na koncepci celé výstavy, zabývající se prorůstáním současného vizuálního umění s designem. Instalace firststepcousinbarprize vedle sebe klade Gillickovy rozměrné rámy s barevnými slídovými stínítky a nástěnné nápisy, čerpající z místy mimořádně brutálního jazyka anglických textů šestnáctého století. Jejich spojení vytváří prostor na hranici mezi skutečným a fiktivním, v němž není možné bez dalšího odlišit ani to, který z obou základních elementů je abstraktní, a který konkrétní. Gillick tuto svou expozici bere jako poslední přípravnou práci před vydáním své nejnovější knihy, věnované přehodnocení etiky a vědomí v současné postutopické společnosti.

Museum für Gegenwartskunst Basel
V Curychu působící umělci Peter Fischli a David Weiss osvědčili svůj skeptický postoj i ve své basilejské expozici, která spojovala známou skulpturu z nevypálené hlíny Suddenly this Overview z roku 1981 s novým monumentálním fotografickým tablem Visible World a diaprojekcí Big Questions — Small Questions, připravenou zvláště pro tuto expozici. Expozice sestávala ze 150 hliněných dioramat, zachycujících nejrůznější více či méně historické události, 2800 fotografických momentek známých i nez
námých míst a krajin složených do dvaadvacetimetrového tabla a diaprojekce, rozmístěné do tří oddělených prostorů. Jednotlivé elementy podávaly sice pokaždé jiný obraz o našem světě, jejich záměrně nahodilý výběr však zdůraznil jeho nutnou nevyčerpatelnost.

Centre d’Art Contamporain
Ženevská výstava Gavina Turka potvrdila jeho setrvalý zájem o průzkumy toho, co znamená být umělcem. Počátek tohoto zájmu je třeba hledat již v jeho absolventské práci, sestávající z pamětní desky s nápisem “Borough of Kensington, Gavin Turk Sculptor Worked Here 1989-1991”, připevněné na zdi jinak zcela prázdného ateliéru. Royal College of Art v Londýně mu za tuto práci v roce 1991 odmítla udělit vysokoškolský diplom. Od té doby na sebe Gavin Turk bere nejrůznější podoby, z nichž zřejmě nejznámější je ta z plastiky Pop, v níž jeho vosková figurína v převleku za Sida Viciouse pózuje jako Warholův Elvis Presley. Obdobná plastika v Ženevě Turka pro změnu ukazuje jako sešlého bezdomovce. Kromě tohoto odkazu na vlastního dílo je na této výstavě Turkovi hlavním referenčním rámcem napětí mezi Duchampem a Warholem. Celou výstavu tak otevírá zpola naplněný černý igelitový pytel na odpadky, který je jako umění možné identifikovat až poté, co z bezprostřední blízkosti zjistíme, že je odlitý z bronzu. Ze stejného materiálu je i lepenková krabice, která představuje nápisů zbavený a navíc otevřený Brillo Box.

01.01.2001